Unijní blbnutí 2018

6. ledna 2018 v 17:43 |  Politika
Imigrační kvóty a unijní žaloba na země které je odmítají je asi nejdůležitější zprávou posledních dní. Pan Václav Klaus mladší se dokonce vyjádřil tak, že v podstatě jakýkoli náš odpor proti této žalobě má asi podobný smysl, jako kdyby nějaký Žid v roce 1937 podal k německému soudu stížnost proti norimberským zákonům.
Předně je třeba říct, že V.K.m. je sice tvrdě proti kvótám a řízené imigraci, ale byl to právě jeho otec, který nakonec Lisabonskou smlouvu jako prezident i přes tehdy deklarované výhrady nakonec podepsal. Podobné je to i v případě tehdejšího premiéra pana Topolánka, jehož drzost rozhodně přesahuje parametry příslovečné lázeňské veverky. Ale zpět k výroku pana Klause ml - doufám že si do důsledků uvědomuje, co vlastně řekl. Předpokládám že ano, protože je to člověk nepochybně inteligentní. Pokud to domyslíme skutečně do všech detailů, výsledek je dost děsivý.

A tak si představte situaci, že skutečně žijete v Německu ve druhé polovině 30. let 20. století. A jste bohatým a poměrně vlivným židovským podnikatelem. A do toho nástup nacismu. Tušíte možné riziko do budoucna. Začnete se rozmýšlet, co dál. Máte v zásadě dvě možnosti. Tou první je prodat svůj podnik, veškerý majetek, a zmizet ze země, dokud to jde. Do toho se vám moc nechce, budete prodávat hluboko pod cenou, bude to znamenat velké ztráty, k tomu spousta starostí, nejistá budoucnost, nejspíš kdesi v Americe.....
A nebo je ještě druhá možnost - neudělat nic a čekat jak to dopadne. A doufat, že nebude tak zle. Vždyť zatím je to ještě dobrý. Ovšem dnes už dávno víme, že Židé v Německu tehdy měli na výběr jen dvě možnosti - špatnou a ještě horší. A tou ještě horší možností bylo zůstat v Německu a čekat. Protože vládnoucí režim je připravil nejdříve o moc a vliv, potom o práva a svobodu, potom o majetek, a nakonec o život.

A v podstatě úplně stejně jsme na tom dnes i my. Máme na výběr špatnou možnost - odejít z Evropské Unie. Nepochybně to pro nás bude mít závažné následky. A potom máme na výběr ještě horší možnost - zůstat v Evropské Unii a přijmout její diktát. A sledovat, jak nás Evropská Unie postupně připravuje o vládu nad naší zemí, o občanská práva a svobody. A doufat, že to nebude pokračovat podobně jako v tom předválečném Německu - našimi majetky a nakonec i našimi životy. No, doufat můžeme.

Proti těm Židům v předválečném Německu máme jednu velkou výhodu - pokud z té Unie odejdeme, nepotáhneme s holými zadky do emigrace. Stále nám zůstane naše země. I když udržení stávající životní úrovně bude určitě znamenat ono příslovečné - pot, krev a slzy. Pokud v Unii zůstaneme, nezůstane nám nic.

A ještě něco - načasování zprávy o zahájení unijního soudu s naší zemí snad nemohlo přijít ve vhodnější chvíli. Proč? Nebo spíš pro koho? Přece pro Miloše Zemana. Lepší předvolební kampaň si už nemohl ani přát. Ten už nemusí dělat vůbec nic, drtivé vítězství v prezidentských volbách má jisté, možná už hned v prvním kole. Protože o vítězství ve volbách se nerozhoduje v pražské kavárně, ale ve vesnické hospodě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama