Leden 2018

Na pana presidenta běžte se slepicí....

18. ledna 2018 v 11:36 Politika
Nehledejte za nadpisem nějaký hluboký smysl, větu jsem si prostě vypůjčil z jednoho z nejzpolitizovanějších dílů seriálu o majorovi Zemanovi :-)

Ale stejně mi to nedá, abych si do prezidentské volby nezašťoural. Před pěti lety jsem volit potetovaného pana France, protože představě, že TOHLE nás bude reprezentovat ve světě se prostě nedalo odolat :-) Dostal jen minimum hlasů a v prvním kole propadl. Letos jsem to pojal pragmaticky a podle předvolební kalkulačky jsem si zkrátka vybral kandidáta který mi názorově nejvíc vyhovoval. A to pana Hynka. Taky neuspěl. No nic. Ve druhém kole máme na výběr mezi pány Zemanem a Drahošem.

Těžká volba. Na jedné straně pan Zeman. Hlava, která je spíš než pomazaná vepřová, opatřená místo vytříbeným diplomatickým jazykem spíš tím nevymáchaným, plechová huba a neřízená střela. K tomu co chvíli nějaká ta viróza. Na straně druhé pan Drahoš. Evidentně vzdělaný a slušný člověk, ovšem s nulovými zkušenostmi v politice a dost nejasnými názory. A pokud náhodou nějaký jeho názor vyplul navenek alespoň náznakem, je to pro mě názor se kterým nesouhlasím. Hlavně je to ale s velkou pravděpodobností člověk, který určitě umí řešit vědecké problémy. Možná je dobrý i v získávání grantů, jak někde jedovatě komentují. Ale je tohle kvalifikace pro dobrého státníka? Obávám se, že pokud dojde na nutnost závažných rozhodnutí, selže.

Zkusme se podívat opět do minulosti. Například na porovnání třeba pánů Edvarda Beneše a Václava Havla. První je dnes celkem kontroverzní osobností a mnozí mu vyčítají kdejaké pochybení. Zajímavé je, že obyčejní lidé Edvardu Benešovi nevyčítají celkem nic a kritika se valí spíš z oficiálních a intelektuálních kruhů, chcete-li, z té tisíckrát omleté "pražské kavárny". Naopak Václav Havel je jejím miláčkem, modlou všech "sluníčkářů" a guruem "pravdoláskařů". Ale obyčejný lid už pomalu přešel od bezvýhradné podpory k celkem indiferentnímu názoru, pokud ne rovnou k jeho odmítání. Hlavní rozdíl mezi nimi je ale v době, ve které žili a v rozhodování, jaká museli udělat. Beneš musel za svého prezidentování učinit několikrát závažná rozhodnutí, které měly zásadní vliv na celou zemi a její obyvatelstvo. A to často i negativní. Pana Havla bych s odstupem hodnotil jako člověka, jehož hlavní prezidentskou činností bylo usmívat se, reprezentovat, nikoho nenaštvat, přikyvovat a podepisovat. Ale zkuste si přestavit, že by pan Beneš byl prezidentem v době Havlově. Asi by byl dodnes miláčkem všeho národa. A zkusme si přestavit, že naopak Havel by byl prezidentem v době Benešově a musel činit stejně závažná a kontroverzní rozhodnutí. Netroufám si hádat, jak by to dopadlo. Ale tuším že se svou "pravdou a láskou" by proti Hitlerovi a Stalinovi taky asi daleko nedošel.

Pohled do minulosti číslo dva. Blíží se začátek druhé světové války a premiérem Velké Británie se stává Neville Chamberlain. Vzdělaný, elegantní pán, s vystupováním přiměřeným jeho stavu a úřadu. Dokonalý reprezentant. Jeho dosavadní životní i politickou kariéru lze hodnotit veskrze kladně. Výkonný ředitel prosperujících společností, poté dlouholetý ředitel birminghamské nemocnice. Zakladatel Birminghamské univerzity. Také byl ministrem zdravotnictví, jeho zásluhou byl snížen důchodový věk a zavedena renta pro pozůstalé po zemřelých dělnících. Jako premiér ještě stačil prosadit zákony zlepšující podmínky pracujících a snižující délku pracovní doby pro ženy a děti. Svět by na něj vzpomínal nejspíš jako na slušného, dobrého a ctnostného člověka, téměř snad i dobrodince. Nebýt právě jeho jmenování premiérem Velké Británie. Nebo pokud by jím byl jmenován v jiné době, než v roce 1937....

Jeho zahraniční politikou totiž byl "appeasement". Snaha za každou cenu zabránit válce. I za cenu ustupování Adolfu Hitlerovi a nacistickému Německu. Možná to vůbec nemyslel špatně. Dvě desetiletí po skončení první světové války byly její hrůzy ještě v živé paměti a tak bylo pochopitelné, že se asi snažil ochránit svou zemi od opakování něčeho podobného. Jenže se mu to nakonec stejně nepodařilo. Válka stejně nakonec přišla. A pro historii se stal aktérem Mnichovské dohody, symbolem zrady, slabosti a zbabělosti. Symbolem člověka, který se zaprodal ďáblovi.

Chamberlain v roce 1940 odstoupil, byl nahrazen Winstonem Churchillem. V podstatě člověkem se svérázným chováním, rozhodně ne uhlazeným, podle dnešních měřítek možná i alkoholikem a psychopatem. Během své vojenské kariéry údajně prováděl až nesmyslné nebezpečné akce, ze kterých ale vždy vyšel nezraněn. Jako ministr vnitra prý osobně zabránil hašení obléhané hořící budovy obsazené anarchisty, které tak postavil před volbu se buď vzdát, nebo uhořet. Ve dvacátých letech obdivoval Mussoliniho, poté ve svých politických funkcích například tvrdě bojoval proti nezávislosti Indie.
Po podepsání Mnichovské dohody premiérem Chamberlainem pronesl větu " Británie měla na výběr mezi válkou a hanbou. Zvolila hanbu a bude mít válku." A válka neodvratně přišla. Poté proslul známou větou o dřině, potu, krvi a slzách.
Když si na Wikipedii projdete curriculum vitae obou těchto politiků, dokážete si nejspíš živě představit, jak by v očích dnešní "pražské kavárny" a vůbec dnešního evropského establishmentu vypadal takový pan Chamberlain. A jak by skončil Churchill...... :-)

A nyní je nutné si položit zásadní otázky. Jak by dopadla Velká Británie v roce 1940, pokud by tehdejší premiér Chamberlain neodstoupil z funkce kvůli zdravotní indispozici? Nebo pokud by místo Churchilla byl premiérem zvolen lord Halifax (jak se údajně uvažovalo), u nás nechvalně známý svou angažovaností kolem Mnichovské dohody? A jaká doba čeká nás? Doba klidu, stability a bezstarostného blahobytu? Nebo doba plná chaosu, problémů, historických zvratů a nebezpečí? Jakého prezidenta potřebujeme? Slušného, vzdělaného, uhlazeného a..... A to je asi tak všechno? Nebo kontroverzního, svérázného, ale skutečného "státníka" schopného provést Česko neklidnou a nebezpečnou dobou s nejmenšími škodami ? Fčíl mudrujte.....

Dodatek 28.1. 2018
Máme po volbách. Původně jsem panu Zemanovi předpovídal vítězství spíš drtivé. Realita je ale poněkud jiná a bylo to sice opět vítězství, ale o prsa ukrajinské feministické aktivistky :-)
Prvním důvodem je asi moje bydliště. Přece jen souboj mezi Zemanem a Drahošem byl souboj mezi venkovem a metropolí. A tady na "vidlákově" je velká většina lidí pro Zemana. Ale je jasné že v Praze to nejspíš vidí jinak.
A navíc si za velkou část své "nepopularity" může Miloš Zeman sám, svým vlastním vidláctvím a aférami. A že jich za posledních pár let bylo. Počínaje "kundou sem, kundou tam" - a když po něm potom jedna vystartovala doopravdy, tvářil se na to docela vyděšeně. Ovšem právě tuto aféru bych mu vyčítal ze všeho nejméně. Protože když jsem ze zpráv slyšel "pussy rijot" asi tak padesátkrát denně, nic se nedělo. Ale když to Zeman potom řekne hezky česky, najednou je oheň na střeše. Přitom neřekl nic, co by nebyla pravda a vlastně jen to že "král je nahý". Ale na druhou stranu průsery typu Peroutkova článku, nebo zcela zbytečných a nesmyslných obstrukcí se jmenováním profesorů, akademiků nebo soudců mu určitě popularity nepřidaly. A spolehlivě odradily nemalou část lidí.
Nakonec za Zemanovo vítězství může z nemalé části i politika EU, která spoustu lidí štve natolik, že jsou ochotni přehlédnout i evidentní Zemanovy nedostatky, jen aby se do důležité ústavní funkce nedostal prounijně smýšlející člověk.
Takže nakonec to měl Miloš s velkou dávkou štěstí a je to pro něj rozhodně varovně zdvižený prst.
Na druhou stranu - problém našich voleb je právě ve vyhrocených emocích. I když jsem nakonec zvolil pana Zemana, vůči jeho protikandidátovi panu Drahošovi necítím žádný odpor nebo dokonce nenávist. Zkrátka jsem jen zvolil kandidáta, který mi názorově více vyhovoval. Když už máme přímou volbu prezidenta jako v Americe, možná by bylo dobré zavést ještě funkci viceprezidenta. Nakonec, Zemanovi nohy už moc neslouží a určitě by se mu hodil někdo, kdo se bude tvářit vlídně, slušně, a část jeho oficialit by oběhal za něj, třeba i za poloviční plat :-)

Tesla 563A Teslaton

15. ledna 2018 v 8:49 Rádio
Došlo na dlouhé zimní večery a tím i na hraní si s "málo důležitými" věcmi. Jednou z nich je i příjímač Teslaton, který jsem v létě dovezl do sbírky.


Tehdy při pokusném zapnutí nehrál a podle prvních příznaků to vypadalo na vadný kondenzátor mezi předzesilovačem a koncovým stupněm. Jinak ale přijímač vypadá velmi zachovale a až na ovládací knoflíky je v originálním stavu.


Zmíněný kondenzátor je poměrně častou závadou elektronkvých přijímačů. Jedná se o vazební kondenzátor mezi anodou NF předzesilovače a mřížkou koncového stupně. Je namáhaný plným anodovým napětím. Pokud začne mít sebemenší svod, anodové napětí začne "prosakovat" na mřížku koncové lampy a začne posouvat její původně záporné předpětí do kladných hodnot, tím se koncová lampa stále více "otevírá" a teče přes ni zbytečně velký proud. V první fázi se to projeví sníženým výkonem a zkreslením, typicky potom rádio třeba minutu hraje relativně normálně a poté začne hrát stále slaběji a zkresleně. Později dojde k poškození a někdy i úplné destrukci koncové lampy.

To se asi stalo i zde, při důkladnějším ohledání si nešlo nevšimnout že getrový povlak na ECL86 je bělavý a že tedy koncová lampa nasála vzduch a je zničená. Dál jsem nad ničím nepřemýšlel a zmíněný kondenzátor bez dalšího měření a zkoušení vyměnil za nový.


Původní kondenzátor je svitkový, zalitý v hnědé pryskyřici a je všeobcně známý pod přezdívkou "hovňák". Jednak kvůli barvě pouzdra, druhak právě kvůli tomu že tento typ všeobecně je proslulý svou nízkou kvalitou. Často odchází, i když je vizuálně v pořádku a pokud má navíc třeba viditelně prasklé pouzdro, mění se za nový automaticky. Na druhou stranu je třeba připomenout, že i tehdy se jednalo o "spotřební elektroniku" s životností plánovanou maximálně na jedno desetiletí, nikdo nepředpokládal oživovací pokusy po více jak půl století.


Narazil jsem ale na další problém - lampa ECL86 bývala hojně používaná v šedesátých letech ve všech tehdejších tesláckých rádiích. Dnes je ale bohužel silně nedostatková a i já jsem záhy zjistil, že už žádnou nemám! Pro vyzkoušení jsem si ji prozatím vypůjčil z jiného rádia.


Další překvapení už ale jsou jen příjemná. S vyměněným kondenzátorem se Teslaton normálně rozehrál na všech rozsazích a až na drobnosti typu škrtajících potenciometrů je v naprostém pořádku. Dokoce i zvuk bych okomentoval jako překvapivě příjemný a mnohé o čtyřicet let mladší přijímače "díky" miniaturizaci a plastikovým skříňkám se můžou jít zahrabat. Rádio má pouze jediný problém a to je VKV rozsah podle normy OIRT 66-74MHz.


Klasické přelaďování nemá kvůli konstrukci VKV vstupního dílu smysl. Možnosti jsou v zásadě dvě. Tou první je přídavný konvertor mezi pásmy OIRT a CCIR. Je to technicky nejlepší řešení. Jen je nutné se smířit s další "krabičkou" a případnou složitější obsluhou. Druhou, jednodušší, je využití tzv. zrcadlového příjmu.
Vstupní jednotka ladí v rozsahu 66 - 74MHz. Oscilátor kmitá o mezifrekvenční kmitočet výš, tedy přelaďuje se mezi kmitočty 76.7 až 84.7MHz. Ale stejný mezifrekvenční kmitočet vznikne i se signály mezi kmitočty 87.4 - 95.4MHz. Silné signály ze začátku CCIR pásma se tedy můžou ozvat také. Ale s útlumem daným odladivostí vstupního dílu pro tyto kdysi nežádoucí zrcadlové kmitočty. Ta ale není u použitého VKV vstupního dílu nijak valná.


Na obrázku vidíme tento vstupní VKV díl a vlevo nad elektronkou i hrníčkový kapacitní trimr sloužící právě k doladění vstupní části. Pokud netrváme na přesné originalitě přijímače, pouhým vyšroubováním tohoto trimru na minimální kapacitu přeladíme vstup směrem k vyšším kmitočtům a podpoříme právě kdysi nežádoucí, dnes potřebné "zrcadlové" kmitočty. S dipólem pro pásmo CCIR potom rádio bude hrát silnější stanice ze začátku pásma bez dalších úprav.

P.S. A stejně - nezdá se vám, že přes všechnu dokonalost a vyspělost moderní digitální techniky mají ty žhnoucí "lampy" svoje kouzlo?

Unijní blbnutí 2018

6. ledna 2018 v 17:43 Politika
Imigrační kvóty a unijní žaloba na země které je odmítají je asi nejdůležitější zprávou posledních dní. Pan Václav Klaus mladší se dokonce vyjádřil tak, že v podstatě jakýkoli náš odpor proti této žalobě má asi podobný smysl, jako kdyby nějaký Žid v roce 1937 podal k německému soudu stížnost proti norimberským zákonům.
Předně je třeba říct, že V.K.m. je sice tvrdě proti kvótám a řízené imigraci, ale byl to právě jeho otec, který nakonec Lisabonskou smlouvu jako prezident i přes tehdy deklarované výhrady nakonec podepsal. Podobné je to i v případě tehdejšího premiéra pana Topolánka, jehož drzost rozhodně přesahuje parametry příslovečné lázeňské veverky. Ale zpět k výroku pana Klause ml - doufám že si do důsledků uvědomuje, co vlastně řekl. Předpokládám že ano, protože je to člověk nepochybně inteligentní. Pokud to domyslíme skutečně do všech detailů, výsledek je dost děsivý.

A tak si představte situaci, že skutečně žijete v Německu ve druhé polovině 30. let 20. století. A jste bohatým a poměrně vlivným židovským podnikatelem. A do toho nástup nacismu. Tušíte možné riziko do budoucna. Začnete se rozmýšlet, co dál. Máte v zásadě dvě možnosti. Tou první je prodat svůj podnik, veškerý majetek, a zmizet ze země, dokud to jde. Do toho se vám moc nechce, budete prodávat hluboko pod cenou, bude to znamenat velké ztráty, k tomu spousta starostí, nejistá budoucnost, nejspíš kdesi v Americe.....
A nebo je ještě druhá možnost - neudělat nic a čekat jak to dopadne. A doufat, že nebude tak zle. Vždyť zatím je to ještě dobrý. Ovšem dnes už dávno víme, že Židé v Německu tehdy měli na výběr jen dvě možnosti - špatnou a ještě horší. A tou ještě horší možností bylo zůstat v Německu a čekat. Protože vládnoucí režim je připravil nejdříve o moc a vliv, potom o práva a svobodu, potom o majetek, a nakonec o život.

A v podstatě úplně stejně jsme na tom dnes i my. Máme na výběr špatnou možnost - odejít z Evropské Unie. Nepochybně to pro nás bude mít závažné následky. A potom máme na výběr ještě horší možnost - zůstat v Evropské Unii a přijmout její diktát. A sledovat, jak nás Evropská Unie postupně připravuje o vládu nad naší zemí, o občanská práva a svobody. A doufat, že to nebude pokračovat podobně jako v tom předválečném Německu - našimi majetky a nakonec i našimi životy. No, doufat můžeme.

Proti těm Židům v předválečném Německu máme jednu velkou výhodu - pokud z té Unie odejdeme, nepotáhneme s holými zadky do emigrace. Stále nám zůstane naše země. I když udržení stávající životní úrovně bude určitě znamenat ono příslovečné - pot, krev a slzy. Pokud v Unii zůstaneme, nezůstane nám nic.

A ještě něco - načasování zprávy o zahájení unijního soudu s naší zemí snad nemohlo přijít ve vhodnější chvíli. Proč? Nebo spíš pro koho? Přece pro Miloše Zemana. Lepší předvolební kampaň si už nemohl ani přát. Ten už nemusí dělat vůbec nic, drtivé vítězství v prezidentských volbách má jisté, možná už hned v prvním kole. Protože o vítězství ve volbách se nerozhoduje v pražské kavárně, ale ve vesnické hospodě.

Rádiové svátky

1. ledna 2018 v 20:17 Rádio
Asi největší událostí uplynulých svátečních dní bylo spuštění vysílače rádia Caroline na středních vlnách.

http://www.radiocaroline.co.uk


Vysílá na kmitočtu 648kHz s výkonem 1kW z britské oblasti Orfordness, na pobřeží severovýchodně od Londýna, z bývalého vysílacího střediska BBC.


Samotné studio je umístěno na lodi Ross Revenge, zakotvené na moři nedaleko vysílacího střediska.
První, co každého napadne je, že pokus o příjem R. Caroline bude v české kotlině beznadějný. Na stejném kmitočtu vysílá slovinské rádio Murski Val a hned o kanál vedle jsou Liblice. Naštěstí úplně beznadějné to zase není.
Především Liblice mají noční přestávku od půlnoci do čtyř hodin ve všední den, do pěti hodin v sobotu a neděli. Navíc se ukázalo, že většina kvalitních rádií si s odladěním i takto silné stanice dokáže poradit. Rádio Murski Val je sice "papírově" silnější než Caroline, ale noční éter má své zákonitosti a síla obou stanic kolísá. A tak se dají najít chvilky, kdy slovinské rádio zeslábne a Caroline je momentálně v maximu. Natolik, že na kmitočtu převládne.
A překvapení na závěr - zkusil jsem příjem na Selenu a její vestavěnou feritku. Ano, jde to! Směry jsou naštěstí výrazně odlišné a výkon 1kW až z britských ostrovů stačí k tomu, aby se signál dal chytit i na rádio s dobrou feritkou! Stačí tedy rádio natočit tak, aby Murski Val byl v minimu a Caroline se objeví ještě lépe a častěji než na venkovní anténu. Podmínkou je samozřejmě místo, kde není žádný zdroj rušení na středních vlnách.
Rádio Caroline se nejspíš stane zkušební stanicí antén a přijímačů. Umožní otestovat, nakolik si poradí s odladěním silné místní stanice na vedlejším kanále a navíc, jak si poradí s příjmem slabého vzdáleného signálu. Mimochodem - Selena, VEF 206 i Riga 103 si s r. Caroline poradily se ctí. Všechna tři stará sovětská rádia jsou tak pro pokusy s poslechem použitelná. Ještě lepší výsledek jsem dosáhl s podobně nasměrovanou širokopásmovou smyčkovou anténou a dobrá by určitě byla i rámová anténa.
Na druhou stranu je to i ukázkou, o čem je dálkový příjem a že se jedná spíš o sport. Rozhodně nelze počítat s dlouhodobějším stabilním a bezproblémovým příjmem. Pokud chcete poslouchat R. Caroline v dobré kvalitě neustále, nezbývá než zvolit jinou platformu :-)

Překvapením ale ještě nebyl konec. Na Silvestra ráno se navíc objevily americké stanice na známých kmitočtech 1390kHz a 1470kHz v až neobvyklé síle.


A večer zase kolegové z CSDXC hlásili, že v éteru je také rádio Bílá Hora:


Průběh byl typický jako v jiných letech - navečer byl signál poměrně dobrý, ale později zeslábl až do neslyšitelnosti. S blížící se půlnocí opět zesílil a na závěr už Bílá Hora hrála jako o život.

A aby toho na Silvestra nebylo málo, s Daliborem Hraštice, Zdeňkem Béčko a jejich "pětiosminami" jsme si dali ještě tradiční výstup na kótu Špičák ( JO80DH, 830m). Počasí stálo za houby, foukalo, mrholilo, v éteru taky nic moc, většina spojení na PMR pásmu, sem tam něco na čtyřmetru. Na nějaké dlouhé pobývání na Špičáku, vysílání nebo experimenty to nebylo. Ale tradici bylo učiněno zadost :-)

Poslední zajímavostí byl tradiční pobyt CB Matadorů na hradu Lichnice u Třemošnice. V domácím QTH jsem je neslyšel, tak jsem k nim alespoň ve středu zajel na krátkou návštěvu: