Prosinec 2017

Lambda 4

26. prosince 2017 v 11:26 Rádio
Lambda 4 je komunikační přijímač ze začátku 50. let. Obsáhlý článek o něm mám na svých stránkách. Nedávno mi ale na stole přistála Lambda od známého s prosbou o opravu.


Při prvních zkouškách zkrátka přijímač mlčel jako zařezaný, fungoval jen nízkofrekvenční díl. Mezifrekvence se chovala, jako když vůbec nezesiluje. A to bylo velmi zvláštní, navíc když vezmu v úvahu, že jsou v ní celkem čtyři lampy. Na třech EF22 jsem měřil napětí, na anodách bylo všude kolem 275V, na druhých mřížkách okolo 90V, napětí na prvních mřížkách bylo kolem -1.9V pro plné zesílení, které stoupalo až k -9V při ručním stažení citlivosti. Podezření proto padlo na mezifrekvenční transformátory. Zkusil jsem i dotaz do fóra HRCS, kde mi podezření potvrdili, a to jsem nakonec i skutečně zjistil.

Mezifrekvenční kmitočet Lambdy je 468kHz. Poslední MF transformátor mezi E7 a detekcí byl ujetý až někam k 510kHz. Protože je poměrně dobře přístupný, zkusil jsem ho vymontovat. Kondenzátory v něm mají 160pF a jsou to starší ploché slídové typy, ještě s okénkem, ale zastříknuté do plastu. Nahradil jsem je dostupnějšími "slíďáky" TC211 v kombinaci 100pF + 56pF. Potom už se rezonance posunula těsně pod 485kHz. Nevěděl jsem, zda se to ještě neposune dál po vrácení transformátoru vlivem kapacity navazujících obvodů, po zpětné montáži jsem skončil kolem 480kHz. To je stále ještě příliš, proto jsem nakonec musel přidat ještě 10pF ke každému obvodu. Zkusil jsem rádio zapnout, alespoň silnější středovlnné stanice se začaly ozývat. Hurá, jsem na správné cestě.


Na dalším obrázku je nákres zapojení posledního MF transformátoru:


Už samotná demontáž trafa je trochu dobrodružství, poslední MF je zespodu celkem dobře přístupná (i když to podle té fotky nevypadá HI), ale drží v šasi za ohnuté ocelové jazýčky, které je třeba vyrovnat. Ty jsou přitom zanýtovány do měkkého hliníkového krytu MF trafa. Horší byla zpětná montáž, kdy se mi je už úplně dokonale zahnout nepodařilo, trafo se tak bohužel trochu viklá. Proto jsem měl obavu z demontáže dalších transformátorů, především potom předchozích dvou, s přepínáním šířky pásma. Jsou usazené pod přepínačem a špatně dostupné.


Předposlední MF trafo ale bylo naštěstí v naprostém pořádku. Předchozí MF trafo mezi lampami E5 a E6 bylo opět ujeté na primáru, naštěstí "živý" konec laděného obvodu je vyveden na očko. Problém jsem tedy vyřešil bez demontáže trafa, přídavným kapacitním trimrem, kterým jsem dotáhl rezonanci na správný kmitočet. Sekundár trafa byl opět v pořádku, u něj by byl ladicí kondenzátor mimo vlastní trafo, dostupný přímo pod šasi.

Další zkouška, rádio začíná docela obstojně hrát, sice citlivost není evidentně úplně v pořádku, ale proti dřívějšku je to zlepšení o několik řádů. Procházím ještě další trafa, první před E5 je naladěné správně. Krystal pro první dvě šířky pásma funguje, ale jeho kompenzační kondenzátor je rozpadlý a zkratovaný. Po jeho opravě zkouším i předchozí MF trafo, to je v pořádku. Zbývá už jen první před E4, tam je sekundár opět ujetý ke 480kHz. Přidávám kondenzátor 10pF a rezonance se posouvá ke správné hodnotě.

Čím si ještě nejsem úplně jistý je primár tohoto transformátoru, jeho rezonanci se mi zatím nějak nepodařilo objevit. Zkoušel jsem i mezifrekvenční transformátor pro druhé směšování, rezonanci jsem našel na 2.6MHz. Přesný kmitočet první mezifrekvence je 2.75MHz, dá se předpokládat že posunutí je vlivem připojených kabelů.

Celé je to trochu zkomplikované tím, že rádio není moje. Hlavní je proto ho ještě víc nepoškodit. Proto se raději držím slov klasika "nebudeme se pouštět do žádných větších akcí" a snažím se o minimum zásahů do původního stavu. Příčinou závady jsou pravděpodobně originální slídové kondenzátory, kde možná nějaký elektrodový lístek ztratí kontakt a tím se sníží kapacita. Navěšení přídavných kondenzátorů není ideální oprava, hlavně z důvodu že destrukce původního kondenzátoru může a pravděpodobně i bude pokračovat, potom bude nutné opětné doladění. Ale na druhou stranu - v porovnání s "dolováním" celého mezifrekvenčního transformátoru se jedná o minimální, a navíc vratný, zásah do původního stavu. O dolaďování jader v cívkách už neuvažuji vůbec - jsou křehká, ferrocartová, důkladně zakapaná voskem, a navíc trubičky cívek vůbec nemají závity. Doladění se tak jeví jako přinejmenším problematické. Poloha jader v cívkách navíc může mít i nezanedbatelný vliv na vzájemnou vazbu obou cívek. A navíc se jedná o nevratný zásah do původního stavu. Proto si myslím, že je lepší pokud možno do nich vůbec nezasahovat, i za cenu že na konečné doladění je nutný další kondenzátor nebo kapacitní trimr navíc.

Rok 2017 - vajíčka, máslo, islám

21. prosince 2017 v 15:01 Politika
Uplynulý rok by se dal charakterizovat jednoduše třemi výše zmíněnými záležitostmi. Všechny mají jedno společné - cosi jako davovou psychózu. Jinak to můžeme definovat jako stádní pud. Zkusme se na věc podívat z jiného úhlu - zdá se, jako když Češi jsou ke kolektivnímu šílenství skutečně více indisponovaní než ostatní. Stačí jen správně pracovat s českou mentalitou. Obchodní řetězce to zřejmě dovedou na výbornou. Připravit "nálož", ve správnou chvíli šikovným způsobem "škrtnout sirkou" a dále už vše pokračuje řetězovou reakcí jako u skutečné bomby. Náloží bylo sdělit stádu, že něco bude zdražovat a rozbuškou sdělení, že toho bude navíc málo. Protože Fipronil a málo slepic, krav a moc Číňanů, a vůbec. Ti co nepamatují život před rokem 89 se tomu můžou smát, ale já osobně ještě pamatuji například nedostatek toaletního papíru a dalších hygienických potřeb v osmdesátých letech, o kterých potom kolovaly veršíky pana Jahelky "K čemu jsou nám hmotné statky, když není čím utřít zadky?", případně lidová verze "Není vata, nejsou vložky, co si dáme mezi nožky? My jsme holky z dědiny, dáme si tam noviny!" Tomu se můžeme dnes také smát, ale můžou přijít i horší věci. Moje babička ještě měla truhlu, která mi jako dítěti přišla strašně tajemná. Byla veliká, zamčená, a babička nechtěla říct co v ní je. Jednou jsem se to samozřejmě dozvěděl - ze dvou třetin byla vyrovnaná zhruba metrákem mouky a zbytek byl cukr. Jenže babička ještě zažila válku a v té době totálního nedostatku všeho musela nakrmit rodinu se čtyřmi dětmi. A tak byla zvyklá si udržovat strategické zásoby. A protože za komunistů, nebo vůbec za jakéhokoliv totalitního režimu veřejně říct že "něčeho je málo" bylo obviněním vládnoucího režimu z neschopnosti a prakticky trestným činem, fungovalo to šeptandou a dokonale. Tohle jsou dozvuky a doufejme, že jenom dozvuky.

Zkusme se zeptat starou právnickou otázkou - komu to prospělo? V případě vajíček je výsledek jasný. Nakoupit vejce od producenta zhruba za 2.50 Kč /kus, tedy ještě o nějakých 15% levněji než v Německu a prodat za 5,90 Kč/ kus, tedy ještě dráž než v Německu, je prostě kauf. Jenže - to už zde jednou bylo. Výsledek? Možná pro obchodní řetězce tehdy nečekaný. Ano, nahrabali si na tom, ale - došlo k jakémusi nežádoucímu efektu. Stejným způsobem, jako nejdřív na vajíčka v obchodech, se následně Češi vrhli na slepice. Každý kdo měl tu možnost, nakoupil hejno slepic, zbouchal z prkýnek kurník a stal se samozásobitelem. Někteří u toho zůstali, z dalších se stali "šedí" domácí maloproducenti a obchodníci s vajíčky. Samozřejmě, s poklesem cen se na to mnozí vykašlali a slípky skončily v polívce, jiní "vejcobaroni" vydrželi dodnes a teď mají žně. Pro obchodní řetězce to bylo poučením, že když svou snahu využít "stádní pud" přeženou, výsledek může být nežádoucí a nečekaný. A hlavně pro ně nepříznivý.


Něco podobného je to i s máslem - vyhnat cenu přes šedesát korun za kostku a ještě za ni prodat letité zamrazené zásoby z dřívějška, to je také kšeft jak noha, který se nepodaří každý den. Navíc to má jednu velkou výhodu - produkce mléka je přece jen jiný level než vejce, skutečnou dojnou krávu si domů pořídí málokdo. Alespoň zde, kde ale není tak daleko do Polska, se vše částečně řeší jiným způsobem - nákupním výletem na polská tržiště. Všichni jsou spokojení - Češi s tím, jak levně nakoupili a ještě ukázali místnímu Penny nebo Kauflandu, že si ty svoje předražené sračky můžou nabouchat někam, Poláci zase že výhodně prodali vše co bylo k dispozici, i když do toho másla nakonec museli namíchat ze třetiny rostlinné tuky, aby "máslíčka" bylo pro všechny Čechy dost. Proto i obchodní řetězce si uvědomují, že tato situace nesmí trvat moc dlouho a i cena za kostku másla má nějaký strop. Prostě se to nesmí přehnat. Jinak přes česko - polskou hranici začnou mířit pašeráci, kteří vymění osobní auta za dodávky a místo tablet na kašílek se vrhnou na máslo. Protože finanční výsledek bude podobný a flastr za pašování pseudoefedrinu je přece jen řádově větší než za černý obchod s máslem.


V případě islámu už otázka není tak jednoduchá. Stalo se také něco, s čím v politice nikdo nepočítal a mají z toho hlavu v pejru nejen naše politické strany, ale i Brusel. A správně tuší, že se stala zásadní chyba a nyní už není cesty zpět, stejně jako ji neměla za "normalizace" komunistická věrchuška. Zoufale se (si ?) vše snaží vysvětlit působením "putinovských dezinformátorů", nejrůznějších "dezinformačních webů" a vůbec ruského nebezpečí. Vůbec nechápou, nebo si vůbec odmítají připustit, že hlavní příčinou jsou oni sami. Předpokládají, že smyslem celého vyvolaného šílenství je rozložit zevnitř nerozbornou jednotu eurounijních zemí a nad aktuálním výsledkem si příšera Putin radostně mne ruce. Možná že skutečně jo, ani bych se mu nedivil, ale jeho práce to nebude a vítr fouká z jiné světové strany. Nesmíme zapomenout na fakt, že atentáty radikálních islamistů jsou v zemích na západ od nás krutou realitou, stejně jako zvýšená kriminalita. Vše ještě přikrmil Islámský stát a jeho "propagační" videa. I u nás, kde se alespoň zatím nic neděje, jsou předvánoční trhy v obležení betonových zátarasů a policistů se samopaly. A tohle určitě nezorganizoval Putin. A vše dorazilo například propagandistické video bývalé paní europoslankyně Roithové, které natočila v době, kdy se přijímala Lisabonská smlouva a v něm přesvědčovala národ o výhodnosti jejího přijetí. Když zadáte do vyhledávače heslo "zuzana roithová video", určitě ho objevíte. Nemá smysl dávat přesnou adresu, aktivní eurohujeři co chvíli zařídí jeho smazání, aby se tam obratem objevilo znovu. Totiž - co už tenkrát, pře téměř desetiletím, tvrdili euroskeptikové a co paní Roithová zesměšňovala a vyvracela jako nesmysl, tak právě přesně to se nyní stalo a stále děje!

Nebudu zabíhat do hlubokých politických rozborů. Určitě zde zafungovalo několik vlivů naráz. Vládnutí, a nejen to totalitní, v zásadě stojí a padá právě na práci se stádem a se stádním pudem. S trochou nadsázky se dá říct, že toto umění je dokonce základním kamenem, rozhodujícím o bytí a nebytí vládních elit. A o dnes už bývalých českých vrcholných politicích, stejně jako o zatím vládnoucích eurobruselských elitách se dá říct, že alespoň ve střední a východní Evropě posrali vše co se dalo. O politicích se říká, že řídí své obyvatelstvo podobně jako bača stádo ovcí. Když běží moc doleva, stačí aby ovčácký pes zaštěkal zleva a stádo zahne vpravo.A když je zase moc vpravo, pes zaštěká zprava..... To nejspíš i funguje, dokud nenastane nějaká nestandardní situace. Západoevropské "stádo" se už nějakých sedmdesát let nesetkalo se situací, kdy by je vlastní vláda zradila nebo dokonce chtěla zničit. Zatímco to středo a východoevropské ještě v relativně nedávné době muselo takovým situacím čelit. A nyní se s tím setkává znovu. Rovněž v západní Evropě asi jen málokdo pamatuje situaci, kdy by nějaké potřebné komodity byl na trhu nedostatek. Zatímco pro polovinu obyvatelstva české kotliny jsou to živé vzpomínky na mládí. A když "stádo" získá pocit, že je bezprostředně ohroženo, může se splašit a utéct. Nebo, pokud nejde o bezbranné ovce ale o něco více "polodivokého", může na útočníka, třeba i domnělého, samo přímo zaútočit. A to se v přeneseném smyslu zřejmě stalo i zde. Teď už stádo ovcí ví, že vlci jsou za humny a bača je nějakej divnej, před vlky je nejen nedokáže, ale ani nechce chránit, ještě ty vlky sám láká na tučné žrádlo. Západní stádo zatím nechápe situaci a důvěřivě vyčkává, východní už má jasno a jednoznačně reaguje na ohrožení. Zdrhá a jeho bača jen bezmocně zírá.


Jestli někdo uměl dokonale pracovat se stádním pudem a s německou mentalitou, potom to byl Adolf Hitler a jeho nacistický režim. Zblbnout německý národ tak, aby nakonec udělal to co chce byl doslova propagandistický majstrštyk.


Rok 1938. Sudetští Němci z Králík nadšeně vítají Hitlera.

Zkuste si představit, že by v této situaci Áda jásajícím sudeťákům slíbil, že za odměnu za připojení k říši a za toto vřelé uvítání je zhruba za dva roky pošle na východní frontu bojovat s Rusem, že tam budou v ruské zimě po statitisících umírat za jeho velkoněmeckou říši..... No asi by moc neuspěl. Samozřejmě dobře věděl, že především potřebuje velké stádo jásajících blbů, kteří strhnou ostatní a ten kdo se nepřidá nebo dokonce postaví na odpor, je tou příslovečnou "černou ovcí" a bude zlikvidován. Na obyvatelstvo porobených zemí to později nefungovalo, nadšených národních socialistů mimo německy mluvíví země moc nebylo, ale tam zase pomohlo zastrašování a nakonec teror.

To komunisté to poté měli těžší. Zkraje se skutečně mohli těšit podpoře většiny obyvatel. A černé ovce stačilo poslat na jatka a tím dát zbytku stáda najevo, co a jak je správně. Ale potom přišla akce "měna 1953" a nejpozději po roce 1968 s tím byl úpný konec. A tak nastoupil nový normalizační model stáda. Všichni sice věděli, že stádo je řízeno špatným směrem, ale nikdo se to moc neodvažoval dávat najevo. A kdo to udělal, opět byl "černou ovcí" a byl exemplárně potrestán, opět došlo na zastrašování. Jenže režimu časem zákonitě začaly docházet síly a prostředky, udržení neposlušného stáda v plánovaném směru bylo stále náročnější. Až už to jednoho dne skutečně dál nešlo....

A teď má podobný problém EU. Najít dostatečné množství jásajících euroblbů se ve střední a východní Evropě nepodařilo. Stádní pud se také využít nepodařilo, naopak, stádo se hrne nežádoucím směrem a nestydí se za to. Černými ovcemi se stali samotní eurohujeři. A tak zkusíme zastrašování. Pošleme neposlušné země k soudu.

Zdá se ale, že Brusel v tomto ohledu udělal zásadní chybu, když předpokládal že středoevropské a východoevropské obyvatelstvo bude stejně povolné a snadno ovladatelné, jako to západoevropské a možná speciálně to německé. Jenže realita je jiná. Frau Merkel je možná hodně překvapená, že techniky a praktiky vládnutí spolehlivě fungující v její čtvrté říši dál na východ prostě nezabírají. A bruselští kravaťáci jsou na tom stejně. Zatímco západoevropské obyvatelstvo je ve většině ochotné trpět a snášet příkoří od ilegálních uprchlíků, ten kdo se nahlas nesouhlasně ozve se stává obratem "černou ovcí", zde je situace přesně opačná. Drtivá většina "stáda" je naladěná protiimigrantsky a v Euroříši se s tím stále nějak nemůžou srovnat. A tak tlačí na vlády neposlušných zemí, aby se přizpůsobily, jenže ty jsou v beznadějné situaci.

Otázka je, co když Brusel bude nátlak a pokuty dále stupňovat? Jako že nejspíš skutečně bude. Je jasné, že česká politická scéna nemá na výběr - pokud ustoupí bruselskému tlaku a zradí své voliče, skončí po dalších volbách stejně jako nyní Sobotka a ČSSD, "jako kůl v plotě" , debaklem s cejchem vlastizrádce a eurokolaboranta. A Brusel už dávno zapoměl na základní poučku co je vlastně demokracie - že volení zástupci lidu nejsou dosazení gubernátoři a protektoři, že jsou povinni prosazovat především přání a zájmy lidí kteří je zvolili, ne rozhodnutí elit kdesi z centra Euroříše. Bohužel doba, kdy jsme z toho mohli vybruslit bez vážnějších škod je pryč, Lisabonský čert je podepsaný a dávno vyskočil z krabice. Evropský systém se předem pojistil, je nastavený tak, že tady v Česku si lidé sice něco nepřejí, ale jásající blbové z Německa je "demokraticky" přečíslí a přehlasují. A pokud ještě náhodou začne hrozit, že se to nepodaří, vyřešíme to zase nějakou tou "právně závaznou kvalifikovanou většinou". Jenže - místní stádo se tím ještě víc utvrdí ve svém odmítavém názoru.... Podobně to zřejmě dopadne i s Polskem a jeho soudní reformou. I když v reálu třeba na postoji EU je i něco pravdy, v samotném Polsku i v dalších zemích V4 to skončí emocionální odezvou ve stylu "už nám zase ti bruselští zmrdi něco poroučí" a "pryč s Bruselí, podle vzoru s prdelí". A samozřejmě nejen tam. V konečném důsledku je to jen snaha o hašení požáru kanystrem benzínu.

A tak nám nezbývá než o svou budoucnost opět bojovat a počítat i s problémy a škodami. Konflikt mezi starými a novými zeměmi EU nejspíš v historicky blízké době vygraduje. V lepším případě, pokud politici na obou stranách dostanou rozum, to skončí rozdělením EU na federální centrální část, ve které snad nebudeme, a na volněji přidruženou středo a východoevropskou část. V každém případě je dnes jasné, že pro myšlenku další centralizace a federalizace EU jsou země V4 už prakticky ztracené, jakákoliv snaha jít podobným směrem narazí na tuhý odpor. Nakonec bodejť ne, dnešní snahy EU jsou přirovnávány k sovětské brežněvovské doktríně "omezené suverenity", a to ještě v tom lepším případě. Můžeme jen doufat, že se Brusel nepokusí své doktríny prosadit silou a že to neskončí scénářem "Jan Hus - Kostnický koncil - Kdož jsů boží bojovníci - Hrrr na ně - Bijte je, nikoho neživte! ".