Předvolební bramboračka

18. října 2017 v 7:49 |  Politika
Na úvod jeden roztomilý překlep, který se mi málem podařil v nadpisu. Předvolební, nebo předvojební? Uvidíme za týden Smějící se

Paradoxem jsou preference pana Okamury a pana Kalouska. Oba měli dlouhodobě kolem šesti procent. Ale zatímco pan Kalousek byl (především) v televizi alespoň třikrát v každých zprávách, kde se vyjadřoval ke každému prdu jako expert na fšechno, pan Okamura se do médií prakticky nedostal. Prakticky to vypadalo, že pan Kalousek má hustokrutopřísežnou mediální tlačenku, zatímco pan Okamura jako profláknutý extrémista, populista a xenofob má popapuli a utřisi. Předpokladem mediálních cenzorů evidentně bylo, aby pan Kalousek se dostal do širokého povědomí voličů, zatímco na Okamuru se zapomělo. Výsledek je ale evidentně přesně opačný. Preference pana Okamury letí strmě vzhůru do dvouciferných hodnot, zatímco Kalousek se propadá ke hranici volitelnosti. Mediální magie se evidentně nepovedla.

Když se podíváme za hranice, především potom do Německa a Rakouska, není se čemu divit. Davy ilegálních imigrantů zde také měly vliv na voliče a především potom v Rakousku převrátily politické preference vzhůru nohama. Pan Kalousek je vůdčí osobností TOP09, která je otevřeně proevropská a proimigrační. Nakonec i pan Schwarzenberg před časem prohlásil, že těch muslimských imigrantů by tady chtěl alespoň sto tisíc. A to je nejspíš pro drtivou většinu zdejších voličů zkrátka konečná. Navíc pan Kalousek má jeden zásadní problém. Takový klasický politik rozdělí lidi na tři části. Na příznivce, odpůrce, a nerozhodnuté. Alespoň část těch nerozhodnutých může potom ovlivnit a buď je definitivně odradit, nebo naopak získat na svou stranu. Kalousek ovšem není klasický politik. Ten má svých 6 -8% příznivců a 92-94% procent odpůrců. Nic mezi tím. Prostě za jeho předlouhou dosavadní politickou kariéru se mu podařilo nasrat tolik lidí tak moc, že jeho recyklace bude ještě dlouho nemožná. A tak jeho mediální tlačenka nebyla nic platná, protože drtivá většina lidí při jeho spatření přepne televizi na jiný program, aby ji nepozvraceli.

Pan Okamura tím naopak získal gloriolu politika - mučedníka, který říká a chce prosazovat to, co si myslí převážná většina lidí. Jenže to se nehodí do ideologie dnešní eurounijní věrchušky , která se ho snaží potlačit a zničit. A protože většina lidí má celé EU a jejich domácích europrotektorátních poskoků plné zuby, rozhodli se dát jim to tentokrát pěkně sežrat. Hlasy pro Okamuru, stejně jako pro Babiše, jsou zkrátka hlasy protestní. Otázka je - kdyby Okamura nebyl mediálně potlačován a dostal zavčasu příležitost se důkladně vyžvanit, jestli by část potenciálních voličů ve skutečnosti neodradil?

Hlavní problém dneška, ať už u nás nebo v rámci EU, je v zásadě vláda "elit". Lidí, kteří se už natolik odtrhli od reality a natolik srostli s mocí, až získali pocit že to vládnutí mají jisté navěky, můžou cokoliv a s těmi blbci co je volí to vždycky nějak skoulí. Začíná se ale ukazovat, že minimálně na té východní straně bývalé železné opony ještě nebudou mít situaci zase tak jednoduchou. Přichází konec jedné mocenské generace a její ideologie.

Ať už to přístí týden dopadne jakkoliv, jedno je prakticky jisté. Následovat bude posun Česka k politice prosazované Polskem, Maďarskem a do budoucna asi i Rakouskem, ke kritice EU, odporu proti řízené muslimské imigraci a proti vládě elit. Vůdčí osobností bude nejspíš pan Babiš, je jen otázkou, zda mu to nadšení vydrží až půjde o eurounijní peníze a zda nepředvede podobný názorový veletoč jako Fico na Slovensku. Každopádně jedno je jisté - zase prožíváme dobu, o které se jednou bude psát v učebnicích dějepisu. Zda jsme zvolili dobře nebo špatně, ukáže čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama