Povolební Česko

31. října 2017 v 20:34 |  Politika
Volby dopadly v podstatě tak jak jsem předpokládal a všichni se strašně diví. Internet je plný poděšeného kvičení dosavadních prasat, která od plných koryt míří k řezníkovi. V internetových diskusích se to mele hlava nehlava. Ještě zajímavější jsou přímé diskuse. A všichni se ptají, co se vlastně stalo a proč?

Celkem spokojení jsou určitě voliči ANO a pana Babiše.Mnoho lidí v něm vidí něco jako zachránce, který vyčistí stávající politický chlív a všem bude dobře. Něco jako blanický rytíř :-)


Vyslechl jsem takový zajímavý názor jednoho známého, který se rozčiloval nad tím že za ostříhání dá celých 90,-Kč. A že má velkou radost z toho, že teď má ta vydřidušská kadeřnice utrum a všechno bude muset díky EET zdanit. A tak jsem mu zkusil vysvětlit, že teď má v zásadě tři možnosti:
A)Paní kadeřnice si pořídí EET krabičku a splní další byrokratické náležitosti, aby mohla s živností pokračovat dál. Akorát to ostříhání už díky tomu nebude za 90,-, ale nejmíň za stovku, aby se jí to zaplatilo.
B)Ostříhání bude dál za 90,-, ale paní kadeřnice se vykašle na živnost a bude to provozovat jen jako "šedý" přivýdělek bez daní, účtenek, EET a pěkně z ruky do ruky jen pro dobré známé.
C)Paní kadeřnice se na to vykašle úplně a on se bude pižlat sám před zrcadlem.
Mám ale obavu, že to nepochopil......

Další takový zajímavý názor byl od kolegy, který se mě zeptal jak to vidím po volbách. Odpověděl jsem mu, že nijak, protože svět se v prdel obrací a stejně to tady nedopadne dobře. On mi na to povídá, že je mu to jasné, protože vyhráli ti nejrůznější extrémisti, rasisti a podobně. A tak jsem mu zkusil vysvětlit, že z těchto lidí vlastně strach vůbec nemám, protože žádný "extrémista" mi ještě nikdy nijak neublížil. Ale jestli se někoho skutečně bojím, tak lidí jako je Juncker, Merkelová, Macron, Soroš.... Byl z toho taky trochu udivený, mě to ovšem nijak nevadí. Nakonec, žijeme (zatím ještě) v demokracii a jejím základem je tolerance odlišných názorů. Fakt je, že politika těchto "elit" přivedla jejich země tak akorát do ..... no víte kam.



Možná že my budeme mít alespoň trochu štěstí, podobný "multikulturní" vývoj se podařilo alespoň trochu zpomalit, oddálit nebo možní úplně zvrátit. Aktivní při jeho implementaci do českých podmínek byl především pan Sobotka, který už naštěstí táhne do pryč, možná do služeb EU kde bude za své zásluhy jistě bohatě odměněn a po nějakém Česku mu vlastně nic není, že jo? A že to občas někde bouchne, někde se projede nějaký terorista s kamionem po pěší zóně nebo někoho aspoň pobodá, to přece není jeho problém?



O příčinách totálního debaklu proevropských stran bylo napsáno mnoho a nemá smysl se k tomu vracet, bylo by to mlácení prázdné slámy. Jen mě napadly ještě dvě takové zajímavé souvislosti.

Nejen my, ale i další postkomunistické země vstoupily do EU v roce 2004. Od té doby uběhlo už třináct let. Staré země EU si za tu dobu zvykly brát východní Evropu jako kolonii, v zásadě jako "děti", které nemají moc co do čeho kafrat, mají přece poslouchat a dělat to co jim starší, moudřejší a zkušenější "rodiče" poručí. Jenže třináct let je akorát ta doba, kdy s dětmi zpravidla začne třískat puberta :-) Je to zkrátka nutný proces, kdy se děti začnou chovat stále více jako samostatná jednotka s vlastní vůlí a rodičům časem nezbývá než tento fakt přijmout a respektovat. A k tomu možná začíná docházet i v rámci EU. A vládci Německa, Francie, a dalších starých zemí si holt budou muset zvyknout, jinak to s EU špatně dopadne.

A potom je zde ještě jeden aspekt. Podobně jako u nás, totálním převratem na politické scéně a odklonem od EU dopadly volby i před týdnem v Rakousku. Možná není náhodou, že jak Rakousko, tak i země V4 mají jedno společné - Rakousko-Uherskou minulost. Přestože od rozpadu mocnářství uběhlo už téměř celé jedno století, předchozích třista let se nedá jen tak vymazat a tak stále máme asi něco společného.


Mezi dnešním Rakouskem, Maďarskem, Českem, Polskem a Slovenskem existuje i mnoho rozdílů, rozporů a nedorozumnění. Ale to by nám nemělo bránit vystupovat v důležitých věcech, ve kterých máme stejný názor, společně. Zkrátka - vzít si z bývalého mocnářství to lepší a rámci EU založit takové novodobé spojenectví na jeho základech. V tu chvíli vznikne síla, kterou už v EU nelze jednoduše ignorovat, přehlasovat nebo převálcovat silou. Možná že tudy vede ta správná cesta do budoucna. A zdá se že i pan Juncker, další europapaláši a samotná EU si to i přes své ignorantství a ideologickou zaslepenost začínají uvědomovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama