Říjen 2017

Povolební Česko

31. října 2017 v 20:34 Politika
Volby dopadly v podstatě tak jak jsem předpokládal a všichni se strašně diví. Internet je plný poděšeného kvičení dosavadních prasat, která od plných koryt míří k řezníkovi. V internetových diskusích se to mele hlava nehlava. Ještě zajímavější jsou přímé diskuse. A všichni se ptají, co se vlastně stalo a proč?

Celkem spokojení jsou určitě voliči ANO a pana Babiše.Mnoho lidí v něm vidí něco jako zachránce, který vyčistí stávající politický chlív a všem bude dobře. Něco jako blanický rytíř :-)


Vyslechl jsem takový zajímavý názor jednoho známého, který se rozčiloval nad tím že za ostříhání dá celých 90,-Kč. A že má velkou radost z toho, že teď má ta vydřidušská kadeřnice utrum a všechno bude muset díky EET zdanit. A tak jsem mu zkusil vysvětlit, že teď má v zásadě tři možnosti:
A)Paní kadeřnice si pořídí EET krabičku a splní další byrokratické náležitosti, aby mohla s živností pokračovat dál. Akorát to ostříhání už díky tomu nebude za 90,-, ale nejmíň za stovku, aby se jí to zaplatilo.
B)Ostříhání bude dál za 90,-, ale paní kadeřnice se vykašle na živnost a bude to provozovat jen jako "šedý" přivýdělek bez daní, účtenek, EET a pěkně z ruky do ruky jen pro dobré známé.
C)Paní kadeřnice se na to vykašle úplně a on se bude pižlat sám před zrcadlem.
Mám ale obavu, že to nepochopil......

Další takový zajímavý názor byl od kolegy, který se mě zeptal jak to vidím po volbách. Odpověděl jsem mu, že nijak, protože svět se v prdel obrací a stejně to tady nedopadne dobře. On mi na to povídá, že je mu to jasné, protože vyhráli ti nejrůznější extrémisti, rasisti a podobně. A tak jsem mu zkusil vysvětlit, že z těchto lidí vlastně strach vůbec nemám, protože žádný "extrémista" mi ještě nikdy nijak neublížil. Ale jestli se někoho skutečně bojím, tak lidí jako je Juncker, Merkelová, Macron, Soroš.... Byl z toho taky trochu udivený, mě to ovšem nijak nevadí. Nakonec, žijeme (zatím ještě) v demokracii a jejím základem je tolerance odlišných názorů. Fakt je, že politika těchto "elit" přivedla jejich země tak akorát do ..... no víte kam.



Možná že my budeme mít alespoň trochu štěstí, podobný "multikulturní" vývoj se podařilo alespoň trochu zpomalit, oddálit nebo možní úplně zvrátit. Aktivní při jeho implementaci do českých podmínek byl především pan Sobotka, který už naštěstí táhne do pryč, možná do služeb EU kde bude za své zásluhy jistě bohatě odměněn a po nějakém Česku mu vlastně nic není, že jo? A že to občas někde bouchne, někde se projede nějaký terorista s kamionem po pěší zóně nebo někoho aspoň pobodá, to přece není jeho problém?



O příčinách totálního debaklu proevropských stran bylo napsáno mnoho a nemá smysl se k tomu vracet, bylo by to mlácení prázdné slámy. Jen mě napadly ještě dvě takové zajímavé souvislosti.

Nejen my, ale i další postkomunistické země vstoupily do EU v roce 2004. Od té doby uběhlo už třináct let. Staré země EU si za tu dobu zvykly brát východní Evropu jako kolonii, v zásadě jako "děti", které nemají moc co do čeho kafrat, mají přece poslouchat a dělat to co jim starší, moudřejší a zkušenější "rodiče" poručí. Jenže třináct let je akorát ta doba, kdy s dětmi zpravidla začne třískat puberta :-) Je to zkrátka nutný proces, kdy se děti začnou chovat stále více jako samostatná jednotka s vlastní vůlí a rodičům časem nezbývá než tento fakt přijmout a respektovat. A k tomu možná začíná docházet i v rámci EU. A vládci Německa, Francie, a dalších starých zemí si holt budou muset zvyknout, jinak to s EU špatně dopadne.

A potom je zde ještě jeden aspekt. Podobně jako u nás, totálním převratem na politické scéně a odklonem od EU dopadly volby i před týdnem v Rakousku. Možná není náhodou, že jak Rakousko, tak i země V4 mají jedno společné - Rakousko-Uherskou minulost. Přestože od rozpadu mocnářství uběhlo už téměř celé jedno století, předchozích třista let se nedá jen tak vymazat a tak stále máme asi něco společného.


Mezi dnešním Rakouskem, Maďarskem, Českem, Polskem a Slovenskem existuje i mnoho rozdílů, rozporů a nedorozumnění. Ale to by nám nemělo bránit vystupovat v důležitých věcech, ve kterých máme stejný názor, společně. Zkrátka - vzít si z bývalého mocnářství to lepší a rámci EU založit takové novodobé spojenectví na jeho základech. V tu chvíli vznikne síla, kterou už v EU nelze jednoduše ignorovat, přehlasovat nebo převálcovat silou. Možná že tudy vede ta správná cesta do budoucna. A zdá se že i pan Juncker, další europapaláši a samotná EU si to i přes své ignorantství a ideologickou zaslepenost začínají uvědomovat.

Předvolební bramboračka

18. října 2017 v 7:49 Politika
Na úvod jeden roztomilý překlep, který se mi málem podařil v nadpisu. Předvolební, nebo předvojební? Uvidíme za týden Smějící se

Paradoxem jsou preference pana Okamury a pana Kalouska. Oba měli dlouhodobě kolem šesti procent. Ale zatímco pan Kalousek byl (především) v televizi alespoň třikrát v každých zprávách, kde se vyjadřoval ke každému prdu jako expert na fšechno, pan Okamura se do médií prakticky nedostal. Prakticky to vypadalo, že pan Kalousek má hustokrutopřísežnou mediální tlačenku, zatímco pan Okamura jako profláknutý extrémista, populista a xenofob má popapuli a utřisi. Předpokladem mediálních cenzorů evidentně bylo, aby pan Kalousek se dostal do širokého povědomí voličů, zatímco na Okamuru se zapomělo. Výsledek je ale evidentně přesně opačný. Preference pana Okamury letí strmě vzhůru do dvouciferných hodnot, zatímco Kalousek se propadá ke hranici volitelnosti. Mediální magie se evidentně nepovedla.

Když se podíváme za hranice, především potom do Německa a Rakouska, není se čemu divit. Davy ilegálních imigrantů zde také měly vliv na voliče a především potom v Rakousku převrátily politické preference vzhůru nohama. Pan Kalousek je vůdčí osobností TOP09, která je otevřeně proevropská a proimigrační. Nakonec i pan Schwarzenberg před časem prohlásil, že těch muslimských imigrantů by tady chtěl alespoň sto tisíc. A to je nejspíš pro drtivou většinu zdejších voličů zkrátka konečná. Navíc pan Kalousek má jeden zásadní problém. Takový klasický politik rozdělí lidi na tři části. Na příznivce, odpůrce, a nerozhodnuté. Alespoň část těch nerozhodnutých může potom ovlivnit a buď je definitivně odradit, nebo naopak získat na svou stranu. Kalousek ovšem není klasický politik. Ten má svých 6 -8% příznivců a 92-94% procent odpůrců. Nic mezi tím. Prostě za jeho předlouhou dosavadní politickou kariéru se mu podařilo nasrat tolik lidí tak moc, že jeho recyklace bude ještě dlouho nemožná. A tak jeho mediální tlačenka nebyla nic platná, protože drtivá většina lidí při jeho spatření přepne televizi na jiný program, aby ji nepozvraceli.

Pan Okamura tím naopak získal gloriolu politika - mučedníka, který říká a chce prosazovat to, co si myslí převážná většina lidí. Jenže to se nehodí do ideologie dnešní eurounijní věrchušky , která se ho snaží potlačit a zničit. A protože většina lidí má celé EU a jejich domácích europrotektorátních poskoků plné zuby, rozhodli se dát jim to tentokrát pěkně sežrat. Hlasy pro Okamuru, stejně jako pro Babiše, jsou zkrátka hlasy protestní. Otázka je - kdyby Okamura nebyl mediálně potlačován a dostal zavčasu příležitost se důkladně vyžvanit, jestli by část potenciálních voličů ve skutečnosti neodradil?

Hlavní problém dneška, ať už u nás nebo v rámci EU, je v zásadě vláda "elit". Lidí, kteří se už natolik odtrhli od reality a natolik srostli s mocí, až získali pocit že to vládnutí mají jisté navěky, můžou cokoliv a s těmi blbci co je volí to vždycky nějak skoulí. Začíná se ale ukazovat, že minimálně na té východní straně bývalé železné opony ještě nebudou mít situaci zase tak jednoduchou. Přichází konec jedné mocenské generace a její ideologie.

Ať už to přístí týden dopadne jakkoliv, jedno je prakticky jisté. Následovat bude posun Česka k politice prosazované Polskem, Maďarskem a do budoucna asi i Rakouskem, ke kritice EU, odporu proti řízené muslimské imigraci a proti vládě elit. Vůdčí osobností bude nejspíš pan Babiš, je jen otázkou, zda mu to nadšení vydrží až půjde o eurounijní peníze a zda nepředvede podobný názorový veletoč jako Fico na Slovensku. Každopádně jedno je jisté - zase prožíváme dobu, o které se jednou bude psát v učebnicích dějepisu. Zda jsme zvolili dobře nebo špatně, ukáže čas.