Bruselský (myší) ráj II.

4. června 2017 v 4:37 |  Politika
Ještě jednou se vrátím k tématu "myšího ráje" a především k přirovnání uměle vytvořeného myšího společenství k současné lidské společnosti. Většina komentářů a článků k tomuto fenoménu totiž automaticky vychází z představy, že dnešní lidský život je vlastně až nepřiměřeně snadný a bezproblémový, což má za následek degradaci společnosti. A už poprvé jsem zmínil, že mnohdy to není vlastně až tak docela pravda.

Z hlediska fyzikálního člověku stačí skutečně k přežití jen prve zmíněné tři předpoklady - voda, jídlo a teplo. Mít co pít, jíst a nezmrznout. Ano, bývaly doby kdy zdaleka nebyly samozřejmostí a hlavní náplní lidského života byl boj o holé přežití. Jsou to doby už víceméně historické. Faktem je, že opatřit si je dnes je nejspíš skutečně nejsnadnější za celou historii a z pohledu čistě fyzikálního má tento názor něco do sebe. Ale na druhou stranu to zase tak úplně jednoznačné není.

Jde opět o tu zmíněnou práci, a hlavně o fakt že v současné společnosti je její rozdělení do značné míry nepřiměřené. Existuje mnoho lidí, kteří úspěšně přeživají ve fyzickém dostatku, aniž by se o to museli nějak zvlášť, nebo spíš vůbec nějak snažit. Prostě si jen jednou za měsíc dojdou na úřad pro "své" sociální dávky a fertig. To je veškerá aktivita kterou musí v tomto směru vyvinout. A potom zde máme druhý extrém, poměrně velkou část běžných zaměstnanců. Většina komentátorů, kteří společenské teorie vymýšlí a píší, vůbec netuší jaké životní a pracovní podmínky musí vlastně "obyčejný" člověk snášet. Stačí jen naznačit podmínky za jakých si na to své "snadné" živobytí opatří prací ve velké a dokonale organizované firmě.

Naprostou samozřejmostí je práce na tři směny. Jaký doslova devastační účinek má noční práce na psychiku i fyzické zdraví ví nejlépe každý, kdo si něco takového alespoň zkusil. Po půlnoci se dostanete do stavu, kdy sice zvládnete opakovanou mechanickou činnost, ale cokoliv nad čím se musí přemýšlet trvá nejméně dvakrát déle než jindy - dokud je něco takového vůbec možné. S každou další noční směnou je to horší a horší. Koncem týdne začnete chápat možná i zakřivení časoprostoru - čas běží úplně jinak než za normálních okolností - v podstatě jste schopní ve chvíli kdy se na pár sekund zastavíte usnout ve stoje. Domů potom trefíte tak nějak po paměti, koncem týdne jenom u dveří držíte klíče, kterými si jinak automaticky odemykáte předchozích patnáct - dvacet let a přemýšlíte nad tím který klíč je ten správný. Sednout v tomto stavu za volant je regulérní pokus o sebevraždu - přesto to většina lidí dělá, protože nic jiného nezbývá a do práce se zkrátka jinak nedostanou (o tom jsem zde psal před půl rokem) . Aby jste se v práci ani při noční nenudili nebo dokonce neflákali, o to se postarají všudypřítomní nadřízení, kamery a další technické prostředky. K tomu si přidejte nějaké ty přesčasy - někdy je zkrátka poptávka hodně velká, nebo se při výrobě nedaří a tak si šéfstvo vymyslí že holt po nějakou dobu budete bouchat také subotniky. A tak si dáte šestou ranní směnu, skončíte v sobotu ve dvě odpoledne a v neděli na desátou večer naklušete na první noční. Z pátka na sobotu vás ještě čeká šestá noční, po které ani nevíte jaký je vlastně dnes den, jen tušíte že večer už nikam nemusíte, víkend v podstatě jen proklimbáte v polospánku - polobdění, neschopní jakékoli činnosti a snažíte se z toho do pondělka vzpamatovat. Jednou se to nepodaří a máte únavový syndrom jako vyšitý. V jisté hodně velké firmě byl kvůli velkému zájmu o jejich výrobky zaveden systém, kdy se dokonce v sobotu chodí i odpolední směny. K tomu nezbývá než doplnit poznámku, kterou občas ve vlaku nebu autobusu vyslechnete - že manželka dotyčného tam pracuje také a společný volný víkend měli v polovině ledna a poté až o "prodlouženém " víkendu v květnu..... Ve výsledku se tak vaše práce téměř vyrovná totálnímu nasazení v Říši na jaře 1945 a možná ani ve středověku při robotě na panském se lidé tolik nenadřeli. Po čtyřicítce dostanete první prášky na tlak a pomalu si začnete zvykat, že vaši kolegové a vrstevníci postupně stále častěji končí v nemocnicích s infarkty, mrtvicemi a rakovinou, v lepším případě si jdou "jen" na měsíc lehnout do nemocnice po kolapsu z nezjištěných příčin, nebo jsou v psychiatrické péči s nějakou tou hezkou duševní nemocí či poruchou. Občas se "robota" opravit nepodaří a skončí na sběrném místě - krematoriu. A jen tak mimochodem vám dojde, že dnes už vlastně v pracovním procesu platí věta:

Lidi nejsou lidi, ale lidské zdroje. Po vyčerpání ekologicky zlikvidujte.


Pokud se rozhodnete že z takového kolotoče vystoupíte, zjistíte jediné - že chtít můžete, ale není šance. Jiná, méně náročná a vyčerpávající práce zkrátka neexistuje. A pokud náhodou něco takového objevíte, tak za nedůstojný minimální plat.

A tak je třeba se zamyslet i nad tím, zda příčinou problémů například (nejen) japonské společnosti nejsou naopak příliš velké nároky, kdy neúnosně stoupá procento jedinců kteří je nedokážou zvládnout. Ti poté rezignují nejen na pracovní kariéru, ale i na všechny ostatní roviny života. Nicnedělání a příliš snadný život je jedním extrémem a jednou příčinou negativních jevů, ale příliš velké nároky na pracovní vytížení spojené s psychickým tlakem jsou druhým extrémem, který by měl být odbourán.

Dalším výsledkem potom je i nárůst extrémistických nálad ve společnosti. Dosud se totiž předpokládalo, že hlavní sociální skupinou která se k nim hlásí jsou "frustrovaní nezaměstnaní" a podobné sociální skupiny. Ale těžko lze očekávat, že zaměstnanec který dlouhodobě pracuje nadoraz šest dní v týdnu, bude přát bohaté sociální dávky nejrůznějším nemakačenkům, nepřizpůsobivým a případným "ubohým uprchlíkům", kteří je dostanou prakticky za nic. Navíc když peníze na tyto dávky jdou z jeho daní.......

Dodatek - říká se, že historie se opakuje. Možná si vzpomenete na dobu před zhruba deseti lety, kdy volby vyhrálo uskupení ODS - TOP09-VV. Vzápětí přišla doslova smršť změn v Zákoníku práce, která výrazně zhoršila postavení a práva běžných zaměstnanců. Když k tomu přičteme další zákony prolobbované nejrůznějšími zájmovými skupinami, okrádající a otravující obyčejné lidi (důchodová "reforma", solární skandály, kontroly kotlů a revize komínů, poplatky ve zdravotnictví, atd), zmíněné strany to v následných volbách logicky odnesly volebním debaklem, ze kterého se dodnes nevzpamatovaly. Další, aktuálně dobíhající vláda sice občas pracujícímu lidu něco navíc smrkne, ale na úpravu Zákoníku práce a dalších zákonů do stavu před rokem 2007 už koule nemá. To se dá koneckonců očekávat, když lídrem a majitelem momentálně nejsilnější politické strany je významný podnikatel a miliardář. Otázka je, zda si zde politici postupně nezadělávají na další Vítězný Únor?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucifer Lucifer | E-mail | Web | 4. června 2017 v 6:57 | Reagovat

Máte složité otázky, na které vám nikdo neodpoví? Neřešte to, co nejde vyřešit. Naučte se splynutí s konzumním stádem, tento konzumní svět je o přizpůsobení se konzumnímu stádu, věřte tomu, že časem se jistě vše vyřeší, a pokud se to nevyřeší, tak vy už stejně budete mít jiné problémy a starosti.

Základem spokojeného života je odpočinek, podívejte se na psy, jak jsou díky neustálému odpočívání spokojení. Jsou zaměstnavatelé, co si myslí, že jejich zaměstnanci nesmí odpočívat, a že musí pracovat pořád jako roboti za malé mzdy, neřešte to, a odejděte tam, kde budete moci odpočívat za velikou mzdu, a nikomu to nebude vadit.

Tento svět není ideální, protože je zde vše v pohybu, největším zdrojem všech problémů je dobrota k tomu, co si dobrotu nezaslouží. Za každý dobrý skutek je zde spravedlivý trest, naučte se neustále říkat, nemám čas, pokud někdo drze bude chtít vysvětlit, proč nemáte čas tak se nebojte lhát, ostatní to dělají stejně, nikdo nemá čas na to, aby si ověřoval to, že mu lžete, že nemáte na něj čas. Vše je zde pokrytecké divadlo, víte o tom, že v naší republice 20% lidí musí svojí prací uživit 80% lidí.

Logicky je zde fyzická práce posledním zoufalým pokusem, jak si zajistit zde dobrou existenci, měl jsem sen, ve kterém jsem fyzicky pracoval, a měl jsem s prací mnoho složitých problémů, když jsem se probudil, tak jsem nechápal, proč jsem měl tak hloupý sen?

Nejspíše u toho snu šlo o vědecký experiment, pomocí kterého se testovalo, jak budu fungovat v situaci, na kterou nejsem systémově připraven. Otestovat a roztřídit podle hodnoty, o tom je tento konzumní svět, z lidí se stali jenom levné konzervy, na kterých je napsáno, jaký je jejich obsah a jak jsou použitelné.

Fascinuje mě to, jak jednají programy a přístroje, uživatel si musí prostudovat složité návody a pokud udělá chybu má veliký problém, představte si, že by se muselo stejně jednat se zaměstnanci, nadřízený by dostal pro každého zaměstnance složitý návod a musel by se řídit jenom tímto návodem, jinak by měl veliký problém. Místo vyhazování zaměstnanců, by se vyhazovali nadřízení za to, že neumí zacházet se zaměstnanci.

2 jirka-kaplan jirka-kaplan | 11. června 2017 v 5:09 | Reagovat

Váš poslední odstavec začíná dostávat celkem reálnou podobu. Nejrůznější šéfové, vedoucí a manageři totiž byli po "krizi" před pár lety zvyklí na jednání ve stylu "když se vám něco nelíbí tak vypadněte, deset dalších stojí za bránou a čeká na vaše pracovní místo". Poslední dobou se ale situace obrací a před tou branou nikdo nečeká..... Skutečně se stává, že když nějakému vedoucímu začnou odcházet podřízení jinam, má problém,  náhrada za ně prostě není a nakonec to postihne i jeho. A tak si vedoucí přestávají hrát na velké drsné managery a o svém jednání se zaměstnanci musí, diplomaticky řečeno, více přemýšlet a potom teprve konat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama