Červen 2017

Ťamanský koutek III. - LED reflektor

11. června 2017 v 4:44 Rádio
Tentokrát ale chválit nebudu.
Jedná se o LED lampu na síťové napětí 230V s PIR infračidlem, kterou koupil kolega na tržišti v polské Kudowe.





Vydrželo to svítit prý asi měsíc. Při další cestě do Polska lampu vyreklamoval za jinou, ta odešla asi po půl roce. Požádal mě tedy, abych se podíval jestli to není jen nějaká drobnost. Po demontáži rámečku a krycího skla jsem viděl následující:


Samotný LED čip byl stále ještě plně funkční, zkusil jsem ho rozsvítit z externího zdroje. Nabíhat začal při cca 12.5V, při 13V už svítil tak že jsem dál raději nepokračoval.


Při zapojení na původní spínaný zdroj ale LED čip jen blikal a žhnul. Překvapením bylo zjištění, že zdroj do čipu pere napětí od 20V, kdy čip ještě svítil, až do 30V, kdy už skutečně jenom žhnul. Vše jsem ještě ověřil klasickým ručičkovým voltmetrem, aby nešlo jen o ovlivnění DMM vysokofrekvenčním vyzařováním ze zdroje. Ne, oba měřáky se shodovaly. Problém je tedy evidentně ve spínaném zdroji, který se utrhne z regulace a snaží se LED čip doslova usmažit přepětím.


Protože ale spínané zdroje, zvlášť v tomto integrovaném provedení zrovna nepatří k tomu v čem bych se kdovíjak vyznal, příčinu jsem dál nehledal. Reflektor jsem smontoval a kolega ho u Poláků opět vyreklamoval. Asi s tím celkem počítají, protože reklamace prý probíhá na počkání výměnou za jiný.


LED lampy na síťové napětí 230V se prodávají i u nás v nejrůznějších obchodních a hobbymarketových řetězcích za ceny kolem 200 Kč za provedení s 10W příkonu, okolo 300 Kč za silnější.
Vzhledově podobná je i varianta s PIR infračidlem, která bývá o cca 100,- Kč dražší.

Vnější provedení vypadá na pohled celkem slušně, stejně jako samotná funkce. Lampa má ale další problém, stejný jako u té z Polska - použitý spínaný zdroj není nijak odrušený a rozsvícená lampa tak produkuje širokopásmové rušení od středních vln až po VKV pásma. To se dá přežít tam, kde se svítí jen krátkodobě, většině uživatelů to možná nebude vadit vůbec. Každopádně asi světlo neprošlo měřením ve zkušebně, jinak by se tento nedostatek v elektromagnetické kompatibilitě musel projevit. Navenek vypadá svítidlo vzhledově odlišně než to z Polska, zda je zdroj použitý uvnitř stejný jako v prvním případě zatím nevím. Dvě 10W lampy mám namontované před dílnou, protože je používám jen krátkodobě, jejich životnost zatím nemůžu posoudit a uvidí se časem.

V tomto směru mám ale zkušenost z práce, kde některá LED svítidla měla životnost překvapivě nízkou, při častém používání v řádu měsíců. Porucha se navenek projevila stejně jako u toho z Polska a i když šlo o jinou (obchodní?) značku, navenek vypadalo podobně, jen wattáž byla větší, kolem 20 až 50W. Bylo to dost nepříjemné, protože tyto LED lampy jsme montovali jako náhradu starých halogenových lamp do míst se špatným přístupem, s představou že už tam hodně dlouho nebudeme muset lézt. Nakonec se ale životnost celého LED svítidla zásadně nelišila od klasické halogenové žárovky. Velkoobchod je ale po sérii reklamací přestal nabízet a přešel na jiného dodavatele. Pokud tedy potřebujete svítidlo s delší životností pro častější používání, je určitě vhodnější se obrátit na renomované elektroobchody, kde už kvůli záruce musí držet takové kvalitativní standardy, aby na tom při následných reklamacích neprodělali kalhoty.

Bruselský (myší) ráj II.

4. června 2017 v 4:37 Politika
Ještě jednou se vrátím k tématu "myšího ráje" a především k přirovnání uměle vytvořeného myšího společenství k současné lidské společnosti. Většina komentářů a článků k tomuto fenoménu totiž automaticky vychází z představy, že dnešní lidský život je vlastně až nepřiměřeně snadný a bezproblémový, což má za následek degradaci společnosti. A už poprvé jsem zmínil, že mnohdy to není vlastně až tak docela pravda.

Z hlediska fyzikálního člověku stačí skutečně k přežití jen prve zmíněné tři předpoklady - voda, jídlo a teplo. Mít co pít, jíst a nezmrznout. Ano, bývaly doby kdy zdaleka nebyly samozřejmostí a hlavní náplní lidského života byl boj o holé přežití. Jsou to doby už víceméně historické. Faktem je, že opatřit si je dnes je nejspíš skutečně nejsnadnější za celou historii a z pohledu čistě fyzikálního má tento názor něco do sebe. Ale na druhou stranu to zase tak úplně jednoznačné není.

Jde opět o tu zmíněnou práci, a hlavně o fakt že v současné společnosti je její rozdělení do značné míry nepřiměřené. Existuje mnoho lidí, kteří úspěšně přeživají ve fyzickém dostatku, aniž by se o to museli nějak zvlášť, nebo spíš vůbec nějak snažit. Prostě si jen jednou za měsíc dojdou na úřad pro "své" sociální dávky a fertig. To je veškerá aktivita kterou musí v tomto směru vyvinout. A potom zde máme druhý extrém, poměrně velkou část běžných zaměstnanců. Většina komentátorů, kteří společenské teorie vymýšlí a píší, vůbec netuší jaké životní a pracovní podmínky musí vlastně "obyčejný" člověk snášet. Stačí jen naznačit podmínky za jakých si na to své "snadné" živobytí opatří prací ve velké a dokonale organizované firmě.

Naprostou samozřejmostí je práce na tři směny. Jaký doslova devastační účinek má noční práce na psychiku i fyzické zdraví ví nejlépe každý, kdo si něco takového alespoň zkusil. Po půlnoci se dostanete do stavu, kdy sice zvládnete opakovanou mechanickou činnost, ale cokoliv nad čím se musí přemýšlet trvá nejméně dvakrát déle než jindy - dokud je něco takového vůbec možné. S každou další noční směnou je to horší a horší. Koncem týdne začnete chápat možná i zakřivení časoprostoru - čas běží úplně jinak než za normálních okolností - v podstatě jste schopní ve chvíli kdy se na pár sekund zastavíte usnout ve stoje. Domů potom trefíte tak nějak po paměti, koncem týdne jenom u dveří držíte klíče, kterými si jinak automaticky odemykáte předchozích patnáct - dvacet let a přemýšlíte nad tím který klíč je ten správný. Sednout v tomto stavu za volant je regulérní pokus o sebevraždu - přesto to většina lidí dělá, protože nic jiného nezbývá a do práce se zkrátka jinak nedostanou (o tom jsem zde psal před půl rokem) . Aby jste se v práci ani při noční nenudili nebo dokonce neflákali, o to se postarají všudypřítomní nadřízení, kamery a další technické prostředky. K tomu si přidejte nějaké ty přesčasy - někdy je zkrátka poptávka hodně velká, nebo se při výrobě nedaří a tak si šéfstvo vymyslí že holt po nějakou dobu budete bouchat také subotniky. A tak si dáte šestou ranní směnu, skončíte v sobotu ve dvě odpoledne a v neděli na desátou večer naklušete na první noční. Z pátka na sobotu vás ještě čeká šestá noční, po které ani nevíte jaký je vlastně dnes den, jen tušíte že večer už nikam nemusíte, víkend v podstatě jen proklimbáte v polospánku - polobdění, neschopní jakékoli činnosti a snažíte se z toho do pondělka vzpamatovat. Jednou se to nepodaří a máte únavový syndrom jako vyšitý. V jisté hodně velké firmě byl kvůli velkému zájmu o jejich výrobky zaveden systém, kdy se dokonce v sobotu chodí i odpolední směny. K tomu nezbývá než doplnit poznámku, kterou občas ve vlaku nebu autobusu vyslechnete - že manželka dotyčného tam pracuje také a společný volný víkend měli v polovině ledna a poté až o "prodlouženém " víkendu v květnu..... Ve výsledku se tak vaše práce téměř vyrovná totálnímu nasazení v Říši na jaře 1945 a možná ani ve středověku při robotě na panském se lidé tolik nenadřeli. Po čtyřicítce dostanete první prášky na tlak a pomalu si začnete zvykat, že vaši kolegové a vrstevníci postupně stále častěji končí v nemocnicích s infarkty, mrtvicemi a rakovinou, v lepším případě si jdou "jen" na měsíc lehnout do nemocnice po kolapsu z nezjištěných příčin, nebo jsou v psychiatrické péči s nějakou tou hezkou duševní nemocí či poruchou. Občas se "robota" opravit nepodaří a skončí na sběrném místě - krematoriu. A jen tak mimochodem vám dojde, že dnes už vlastně v pracovním procesu platí věta:

Lidi nejsou lidi, ale lidské zdroje. Po vyčerpání ekologicky zlikvidujte.


Pokud se rozhodnete že z takového kolotoče vystoupíte, zjistíte jediné - že chtít můžete, ale není šance. Jiná, méně náročná a vyčerpávající práce zkrátka neexistuje. A pokud náhodou něco takového objevíte, tak za nedůstojný minimální plat.

A tak je třeba se zamyslet i nad tím, zda příčinou problémů například (nejen) japonské společnosti nejsou naopak příliš velké nároky, kdy neúnosně stoupá procento jedinců kteří je nedokážou zvládnout. Ti poté rezignují nejen na pracovní kariéru, ale i na všechny ostatní roviny života. Nicnedělání a příliš snadný život je jedním extrémem a jednou příčinou negativních jevů, ale příliš velké nároky na pracovní vytížení spojené s psychickým tlakem jsou druhým extrémem, který by měl být odbourán.

Dalším výsledkem potom je i nárůst extrémistických nálad ve společnosti. Dosud se totiž předpokládalo, že hlavní sociální skupinou která se k nim hlásí jsou "frustrovaní nezaměstnaní" a podobné sociální skupiny. Ale těžko lze očekávat, že zaměstnanec který dlouhodobě pracuje nadoraz šest dní v týdnu, bude přát bohaté sociální dávky nejrůznějším nemakačenkům, nepřizpůsobivým a případným "ubohým uprchlíkům", kteří je dostanou prakticky za nic. Navíc když peníze na tyto dávky jdou z jeho daní.......

Dodatek - říká se, že historie se opakuje. Možná si vzpomenete na dobu před zhruba deseti lety, kdy volby vyhrálo uskupení ODS - TOP09-VV. Vzápětí přišla doslova smršť změn v Zákoníku práce, která výrazně zhoršila postavení a práva běžných zaměstnanců. Když k tomu přičteme další zákony prolobbované nejrůznějšími zájmovými skupinami, okrádající a otravující obyčejné lidi (důchodová "reforma", solární skandály, kontroly kotlů a revize komínů, poplatky ve zdravotnictví, atd), zmíněné strany to v následných volbách logicky odnesly volebním debaklem, ze kterého se dodnes nevzpamatovaly. Další, aktuálně dobíhající vláda sice občas pracujícímu lidu něco navíc smrkne, ale na úpravu Zákoníku práce a dalších zákonů do stavu před rokem 2007 už koule nemá. To se dá koneckonců očekávat, když lídrem a majitelem momentálně nejsilnější politické strany je významný podnikatel a miliardář. Otázka je, zda si zde politici postupně nezadělávají na další Vítězný Únor?