Duben 2017

Bruselský myší ráj

5. dubna 2017 v 17:48 Politika
Na internetu kolují v mnoha obměnách informace o pokusu amerického vědce Johna Calhouna o vytvoření "myšího ráje". Pokus proběhl už v 70. letech minulého století a informace o něm můžete najít třeba zde:



http://veda-a-technika.eurozpravy.cz/veda/171214-totalni-zkaza-lidstva-dokonaly-zivot-zabiji-hruzny-experiment-prinesl-desive-vysledky/

V kostce - tento vědec vytvořil cosi jako obří terárium, ve kterém mohlo pohodlně a bez jakýchkoli starostí žít asi 3000 myší. Měly zajištěnou potravu, vodu, teplo, nehrozily útoky predátorů, zkrátka naprosto ideální podmínky pro život. Do terária vsadil osm myší - čtyři samce a čtyři samice. V první fázi se myši začaly úspěšně množit a populace raketovým tempem rostla. Postupně ale populační exploze ustávala a počet jedinců přestal stoupat ještě dřív, než bylo dosaženo teoretické kapacity terária. Zároveň se u myší začaly projevovat poruchy chování. Na jedné straně agresivita jedné části samců, na straně druhé pasivita, nezájem a sociální vyvržení druhé části samců. Agresivita se poté objevila i u samic, které začaly zabíjet i vlastní mláďata. Počet myší v teráriu v poslední fázi začal klesat a po 1780 dnech experimentu zemřela poslední myš.....

Situace je často porovnávána s dnešním běžným lidským životem. Jako příklad je poukazováno například Japonsko s extrémně nízkou porodností a velkým počtem lidí s poruchami chování. Trochu podobná, ale ne tak vyhrocená situace je i v dalších bohatých částech světa. V této souvislosti je třeba se i zamyslet nad tím, zda současné evropské problémy nejsou výsledkem snadného a bezproblémového života ve vyspělé společnosti, zda dokonce současné ohrožení Evropy není pro nás vlastně svým způsoben dobrodiní a snaha o zvrácení úpadku? Toto porovnání je ale podle mého názoru silně zjednodušené.

Především je nutné připomenout počátek experimentu - do terária byly vloženo osm myší, které se potom rozmnožily na populaci čítající v maximu asi 2000 jedinců. Každého soudného člověka asi napadne, co se stane s populací, kde se de facto rozmnožují bratranci se sestřenicemi. Stačí připomenout třeba časté problémy příslušníků rodu Habsburků..... Ano, genetická degenerace zaviněná příbuzenským rozmnožováním.

Dále je třeba vzít v úvahu, že experiment pana Calhouna ukázal i způsob, jak vyřešit život v myší společnosti tak, aby negativní jevy nenastaly. Bylo nutné přinutit myši k činnosti a vzájemné spolupráci - například aby se jedna myš mohla napít, druhá musela stlačit páčku u napaječky.

Na jednu stranu všude slýcháme, jak je dnešní život snadný, na stranu druhou zase že dnešní život je stresující a těžký. Tak co je vlastně pravda? Platí obojí, ale jak pro koho.

Celý problém je v práci. Jak se říká - práce polidštila opici. A bez práce, bez jakékoli konstruktivní a užitečné činnosti lidé opět do opičí podoby zdegenerují. Dnes ale část lidí pracuje naprosto šíleným způsobem, další část má život více či méně snadnější. Tak to bylo, je a bude. Na tom není nic nenormálního. Co už ale je nenormální je fakt, že část lidí v dnešní sociální společnosti pohodlně přežívá i bez jakékoli práce - jen díky tomu že jim stát zajistí vše potřebné až pod nos, podobně jako myším pan Calhoun.

Každého v této souvislosti napadnou příslušníci jistého etnika, které i v dnešní době, kdy je práce dost, nikdo pracovat nevidí a místo toho je vidí postávat celé dny v hloučcích na nejrůznějších místech. A to ještě v těch lepších případech. Problém je ještě znásoben dnešní uprchlickou krizí.

Proč nebyl problém například v Německu se statisíci tureckých imigrantů v šedesátých letech? Protože tito lidé přišli do Německa pracovat. A pokud někdo maká ve fabrice osm hodin denně na tři směny, zpravidla už potom nemá čas ani energii na vymýšlení pikačovin. Časem ale bohužel došlo k nárůstu nezaměstnanosti a nemalá část z nich, nebo spíš jejich potomků, si zvykla na pohodlný život bez práce, ze sociálního zabezpečení. To se dnes opakuje s masovou imigrací z muslimských zemí. Tito lidé nemají vzdělání, pracovní návyky a zkušenosti, nejsou schopní a vlastně ani ochotní se začlenit do evropské společnosti. O africké mentalitě se říká "raději rok bojovat, než měsíc pracovat". A s imigranty z chudých muslimských zemí to evidentně není lepší. Ti sem zkrátka nejdou pracovat, nemají vůbec představu, co vlastně obnáší uživit se nějakou prací. Jenom vědí, že za tím velkým mořem je ráj jménem Evropa, kde se mají všichni strašně dobře a když se tam dostanou, budou se mít dobře také. A my děláme všechno pro to, aby se do toho pozemského ráje skutečně dostali. Vše potřebné jim zajistíme, "zachráníme", přivezeme, nakrmíme, ubytujeme, peníze dáme.... A co dál?

I v těžších dobách byla určitá část lidí, která na nároky tehdejšího života z nějakého důvodu nestačila. Jenže - nikoho to nezajímalo. V lepším případě tito lidé živořili na okraji společnosti, v horším zkrátka nepřežili. Ano, na jednu stranu to bylo kruté, na druhou stranu to není nic jiného než analogie přírodního výběru. A je jasné, že pokud v dané společnosti existuje skupina lidí, kteří nejsou nijak užiteční, jen parazitují, a tato skupina překročí určitou kritickou hranici, povede to k zániku.

A to je problém dnešní společnosti. Na jednu stranu se mluví o "průmyslu 4.0" a vyspělé postindustriální společnosti, kde podle utopických představ budou výrobky a další hodnoty vznikat snad téměř samovolně. Realita je ovšem jiná - složité robotické výrobní linky vyžadují sice menší počet zaměstnanců, ale nároky na tyto lidi, na jejich vzdělání, znalosti, zkušenosti a pracovní nasazení jsou až extrémní. A je třeba si přiznat, že procento lidí, kteří jsou schopní takovou práci zvládnout není nijak velké a se stoupajícími nároky stále klesá. Potom je zde druhá skupina - totiž žádný robot, žádná výrobní linka neumí postavit dům, opravit auto, vyměnit kapající kohoutek, vykachlíkovat koupelnu, okopat záhon zeleniny, ostříhat vlasy, uvařit guláš, nebo se třeba starat o děti. Třetí skupinou jsou potom v podstatě činnosti vytvořené jako umělá zaměstnanost - napřiklad nejrůznější úřady a administrativní povinnosti. O nich si můžeme myslet cokoliv, ale opět v konečném efektu poslouží k tomu, že "nějaká myš musí mačkat páčku".

Co je ovšem špatně je právě přístup k takzvaně "nepřizpůsobivému obyvatelstvu", dnes zdatně rozmnožovanému o statisíce až miliony imigrantů v celoevropském měřítku. Nejen že nemají vzdělání a pracovní návyky, ale i jejich ochota pracovat je prakticky na nule. Představa, že snad jakýsi imigrant z Afriky který nemá žádné vzdělání, se za pár týdnů zapracuje jako operátor robotické linky je směšná. Ono i to "blbé" řemeslo se nikdo nenaučí za pár neděl, použitelným zedníkem, zahradníkem, instalatérem nebo elektrikářem se dotyčný stane tak zhruba za pět let. To začínají pod tlakem reality pomalu a opatrně přiznávat i takzvaní "sluníčkáři".

A tak nám tady vesele vyrůstá novodobá kasta "nedotknutelných". Kasta lidí, kteří nic neumí, o nic nemají zájem, jen prostě čekají že se o ně někdo nějak postará a vše potřebné jim donese až pod nos. A když pečení holubi náhodou přestanou létat, stačí nechat otevřenou hubu a začít řvát. Jejich představa se úspěšně plní, nejrůznější humanitární organizace, nadace a neziskovky se můžou přetrhnout, aby jim vše potřebné nacpaly až do chřtánu a tím si Evropa bohužel zadělává na problém.
Až počet těchto "myší" v Euroteráriu přesáhne kritickou hranici, přijde neodvratný rozpad a úpadek. Otázka je, co se bude dít dál. Představte si, že zmíněného pana Calhouna přestane myší pokus bavit, přestane dosypávat zrní do krmítka, dolévat vodu do napaječky, vezme to své terárko, vynese ho na louku a otevře dvířka. K tomu může lehce dojít, záleží jen na tom, jak dlouho bude původní obyvatele Evropy bavit dělat ze sebe oslíčky otřes se, nebo spíš užitečné voly. A myši zvyklé na krmení, vodu a teplo za nic se najednou budou muset začít starat, aby přežily. A možná velmi často půjde o myši, které žijí v představě že nejlepší řešení nedostatku čehokoliv je AK47. Scénáře následujícího vývoje nechť si domyslí každý sám.....

Dodatek:
Možná stojí za úvahu vypíchnout z textu o myším ráji ještě několik vět.
"Existují dva druhy smrti. První z nich je duchovní smrt. Mladé myši, které nemohly najít své místo v ideálních podmínkách, byly psychicky zlomeny."
"Byli pro komunitu nepotřební. Jejich frustrace vedla k sociálně nevhodnému chování".
Samozřejmě pro přežití (nejen) člověka existují tři základní doslova fyzikální předpoklady. Voda, aby nezemřel žízní, jídlo, aby nezemřel hlady a teplo, aby nezmrznul. Všechno ostatní je bonus navíc, bez kterého se dá obejít. Potom ale jsou ještě další potřeby - především potom pocit, že život jedince není zbytečný a že má nějaký smysl. A v tom je základ dnešních problémů. My sem sice nalákáme miliony uprchlíků na to, že dostanou najíst a napít, fyzicky se budou mít třeba i celkem dobře. Ale co dál? Brzy zákonitě zjistí, že jsou zde vlastně zbyteční, nikdo je nepotřebuje, jejich život v tomto ohledu nemá žádnou perspektivu. K tomu se přidá skupina podobných lidí z "vlastních zdrojů", pro které se v přetechnizovaném světě zkrátka nenajde přiměřené zaměstnání. Asi jen malá část si nějakou smysluplnou životní perspektivu dokáže najít. Na tu velkou, zbylou část čeká jen dvojí budoucnost. Buď ona zmíněná duchovní smrt uprostřed fyzického blahobytu, nebo fanatické upnutí na nějakou jinou alternativu, která jim dá smysl života a pocit užitečnosti. Třeba radikální islám. Někteří potom jsou ochotní pro ten smysl života a pocit užitečnosti i zemřít.....