Prosinec 2016

Starý rok 2016 .... a konspirační teorie ještě jednou

27. prosince 2016 v 21:49 Politika
Na přelomu letopočtu mívám ve zvyku se zpětně zamyslet na uplynulým rokem i trochu nahlédnout dopředu na ten následující. Letos to nebude jinak, událo se toho víc než dost.

Nejzásadnějším tématem je jistě ilegální imigrace. Politická scéna se nám díky tomu hezky rozdělila a vyprofilovala. V zásadě na dva tábory - "vítače" a "odmítače". A ještě zbývá podskupinka "odmítačů", která by se dala definovat možná spíš jako "vymítači". Přestože "vítači" mají protekční přístup do většiny médií a mediální výplach jimi pořádaný je téměř bezprecedentní, zdá se, že v české kotlině "vítačům" pšenka nepokvete a trend mezi obyvatelstvem je víceméně jasný. A co je nejzajímavější - možná právě početní převaha "odmítačů" imunních vůčí "vítací" propagandě spojená s čímsi jako emancipací způsobuje, že "vítací" propagátoři nějak začínají ztrácet energii i půdu pod nohama a začínají se vyjadřovat stále opatrněji a diplomatičtěji. Situaci se ovšem snaží usilovně zvrátit pan Chovanec s Ministerstvem Pravdy.

Ještě jednou otevřu téma konspiračních teorií. Dění kolem ilegální imigrace je totiž velmi zvláštní. Ne že by v jiných zemích imigrace včetně té ilegální neexistovala, ale má jasně daná a dodržovaná pravidla. Třeba takové Spojené státy. Když se tam chcete dostat, můžete umět nějakou profesi která je v USA žádaná, zažádat o "zelenou kartu" a čekat, zda vám udělí dočasný nebo trvalý pobyt. Nebo můžete přijet jako turista a přes poměrně důkladné kontroly se v té zemi nějak "ztratit". Dále ovšem žijete s rizikem, že pácháte federální zločin a když budete mít smůlu nebo dokonce s vámi bude nějaký sebemenší problém a dostanete se do kontaktu s policií nebo státními úřady, v USA končíte. Stejné je to ve většině zemí, které nejsou banánovými republikami.

Pokud jen tak přiletíte na nějaké americké letiště a vyblejete imigračnímu úředníkovi, jak se doma máte strašně špatně a že strašně toužíte po šťastném životě v USA, máte téměř jistotu že z té Ameriky uvidíte pouze letištní budovu, druhým letadlem obratem poletíte zpět domů a nikdo se s vámi nebude dál bavit. Pokud to samé uděláte v Austrálii, během pár dní skončíte v uprchlickém táboře na nějakém opuštěném ostrůvku stovky majlí od pevniny a tam vás nechají dusit tak dlouho, dokud vám nedojde že to je konečná a chcete raději zpět domů. Ale když se rozhodnete pro ilegální imigraci do Evropy????? Stačí když sednete do nějaké kocábky, odplujete ve Středozemním moři pět majlí od pobřeží do mezinárodních vod a chvíli počkáte. Za chvíli připluje plavidlo uprchlické cestovní kanceláře Frontex, z té kocábky vás vyzvedne, odveze zbylých několik set km přes Středozemní moře do vytoužené Evropy, tam vás nakrmí, odbleší, dezinfikují, oblečou, ubytují, zaregistrují, dají doklady i když žádné původní nemáte a pustí do "volného oběhu". A hurá do Německa za Mama Merkel!

Chování německé kancléřky a evropských úřadů je další kapitolou hodnou zmínky. Mama Merkel pozve všechny "ubohé uprchlíky" do Německa a dělá reálně vše pro to, aby měli volnou a bezproblémovou cestu. Když se to některé jiné evropské zemi přestane líbit a valící se davy ilegálních imigrantů reguluje nebo dokonce úplně zastaví, německá kancléřka se chová jako že v Evropě poroučí ona a řve na celé kolo. Když těch uprchlíků začne být moc, začne organizovat jejich přesun i do dalších evropských zemí, včetně těch co o takové nadělení vůbec ale vůbec nestojí. Když jiné země dají najevo, že se jim to nelíbí a že pravomoci německé kancléřky končí na německých hranicích, začne se Merkel chovat jako že v Evropě poroučí ona a řvát na celé kolo. Evropské úřady a instituce, místo aby paní Merkel jasně a jednoznačně vysvětlily, odkud kam sahá její mandát a pravomoci, ji jdou na ruku a víceméně s ní spolupracují. Pokud se v Německu s imigranty objeví nějaký problém, je v zásadě zakázáno o něm vůbec veřejně mluvit a nedej bože informovat v médiích. Pokud přesto dáte najevo, že s uprchlickou politikou "Mama Merkel" nesouhlasíte, je z vás obratem xenofob, rasista a extrémista.

Už toto chování samo o sobě vyvolává pocit, že má nějaké pozadí a nějaký důvod, o kterém nevíme a o kterém se nesmíme nic dozvědět. A tak se o důvodech jen spekuluje. V zásadě se dají rozdělit do tří skupin:
1)Dnešní vládnoucí evropské "elity" a evropské instituce vůbec jsou neschopné řešit současné problémy a celé dění má jen tuto fatální neschopnost zakrýt. Prostě - nedokážeme ilegální imigraci zastavit, proto se musíme tvářit jako že ji vlastně chceme. Její důsledky je nutné zamlčovat a tutlat, aby se voliči nenaštvali víc než je nezbytně nutné. A snad to nějak dopadne, jako zatím vždycky.
2)Dnešní vládnoucí evropské "elity" jsou v podstatě zestárlí hipísáci ze šedesátých let, s mozky zhulenými trávou a jiným jmelíčkem, žijící ve svých ideálech a představách, zcela mimo realitu.
3)Dnešní vládnoucí evropské "elity" jsou jen loutky, kterým za drátky tahá někdo neviditelný v pozadí.

Má to ale jeden háček. Šídlo v pytli neutajíš, a tím spíš ve střední a východní Evropě, kde mají lidé bohaté zkušenosti z minulosti s manipulací veřejnosti a s totalitními praktikami. Tam kde je přímá demokratická kontrola nad rozhodováním, kde jsou důvody vedoucí k těmto rozhodnutím viditelné, jasné, logické a jednoznačné, zůstává jen málo prostoru pro konspirační teorie. A opačně - neprůhledné zákulisní politikaření, mlžení, prosazování skrytých zájmů, manipulace s obyvatelstvem a s jejich názory, utajování a skrytá zpětná kontrola, to vše je pro konspirační teorie živnou půdou.

Politici mívají jeden velký a těžko řešitelný problém. Před volbami lidem "něco" naslibují a po volbách je jejich politika slibům vzdálená asi tak stejně jako Aljaška od Evropy. V lepším případě začnou zavádět něco o čem se v předvolebních slibech ani slůvkem nezmínili, v horším potom své voliče rovnou zradí ve jménu "vyšších zájmů". Následně s překvapením zjistí, že nějak "ztrácí podporu" a strašně se tomu diví. V této souvislosti nezbývá, než si připomenout onu profláknutou "větu Jakešovu" z Červeného Hrádku:

"A proto je to tak důležitý, ta podpora zespodu. Aby sme mohli říct - né že my si to přejem, ale že ten lid si to žádá. A né aby my jsme tam stáli sami, jako kůl v plotě, a neměli jedinýho slova podpory."

A k tomu potřebují znát názory svých voličů. Samozřejmě by bylo demokratické, jednoduché a efektivní se jich na názory zkrátka normálně zeptat a potom se jimi řídit. Jenže to nejde. Evropa už nemá s demokracií téměř nic společného a skutečné názory a přání lidí v ní žijící nejsou rozhodující. Rozhodující je Brusel, Evropská Komise a elity..... Takže nejde jen o to znát názory obyčejných lidí, ale lidé si mají podle představ vládnoucích politiků myslet to, o čem se rozhodlo nahoře. A když jejich rozhodnutí nemají "podporu zespoda", musí si ji buď nějak vyrobit, nebo alespoň zajistit že projdou bez velkého pozdvižení. Proto zavádění kontroly nad sdělovacími prostředky, proto snaha o cenzuru Internetu, proto manipulace s veřejným míněním a propaganda. K tomu je ovšem nutná tak jako tak zpětná vazba, jak je toto snažení úspěšné. Jenže na rozdíl od skutečné demokracie musí tato zpětná vazba být tajná. Bez tohoto utajení se manipulace s myšlením lidí zhroutí. Manipulace s myšlením a názory obyvatelstva je ovšem jedním z příznaků totalitního státu........

Proto se stále více obávám toho, že platí konspirační teorie číslo 3 :-( Možná že dokonce všechny najednou.

P.S. Aby těch špatných zpráv nebylo málo, zde je odkaz ještě na jednu:
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/A-lidem-to-proste-nerekneme-Mraziva-zmena-v-rozhodovani-EU-467050
To tak, aby nám ovčané do toho našeho rozhodování ještě zkoušeli kecat. Vzhůru ke světlým eurozítřkům, bruselskou cestou k vítězství eurokomunismu!

Fotogalerie vysílačů III.

22. prosince 2016 v 21:18 Rádio
Pokračování fotogalerie vysílačů, tentokrát opět z Hradce Králové a jeho okolí:

Hradec Králové - Slezské předměstí, ulice Uhelná 867/1 výškový dům
Rozhlasový vysílač Hitradio Magic, 89.1MHz V, 0.1kW



Hradec Králové - Plotiště, ul. Předměřická, stožár O2
Rozhlasový vysílač: R. Beat 94.9MHz V, 0.1kW
Signál R. 104.1MHz V, 0.2kW



Hradec Králové Koutníkova ul. komín ČKD
Rozhlasový vysílač ČRo Hradec Králové 95,3MHz V 1kW



Rozhledna Chlum u Hradce Králové
Televizní vysílač MUX VS4 k.45 10kW H



Hoděšovice u Hradce Králové, telekomunikační věž
Televizní vysílač MUX RS8, k.57, 5kW H



Opatovice nad Labem, komíny elektrárny
Rozhlasový vysílač:
Fajn radio Life, 91.6MHz M, 5kW
Rádio ZET 99.1MHz M 2.2kW
Radio Evropa 2 Východ, 99.5MHz V, 1kW


Pod obrátky

17. prosince 2016 v 15:12
Dodnes jsem se ve svém blogu důsledně vyhýbal autům a tématům s tím spojeným. Na auta je tady odborníkem skoro každý a každý je ten ze všech nejchytřejší, takže co bych komu vykládal. Pokud tedy nepočítám občasné zmínky o stále se zhoršující kvalitě a snižující se životnosti dnešních aut. O tom není celkem proč pochybovat. Před dvaceti a více lety většina vozů renomovaných značek najezdila půl milionu km bez větších závad. To dokonce platilo i pro "blbou" felicii, o které dodnes většina bývalých majitelů tvrdí, že kdyby jim nezrezla, nikdy by ji za novější auto nevyměnili, protože tak mechanicky spolehlivé a servisně nenáročné auto už nikdy víckrát nekoupí. Dnes jsou z aut téměř něco jako čínské smartfouny, o jejich kvalitě a spolehlivosti to bohužel platí také.

Za mnohé problémy si ovšem majitelé můžou sami. Pokud totiž budete své auto týrat doslova prasečím zacházením, nemůžete očekávat nic jiného než zničení techniky "optimalizované" nadoraz. Příkladem může být dnes už totálně profláknutý motor HTP. Po prvotním, spíš mediálním než reálném nadšení byl národem počastován zkratkami typu "hovno to pojede", "hyjé ty potvoro", v slovenskej mutácii "hurá trabant predbehnutý", později ještě i "honem to prodej" a "hromada technických problémů". Faktem je, že se jedná o motorizaci ze začátku veskrze nepovedenou, prošpikovanou nejrůznějšími konstrukčními nedostatky a kurvítky, kterou poté za pomoci neplacených zkušebních jezdců z řad obyvatelstva výrobce asi tak deset let vylepšoval až k celkem slušné spolehlivosti, aby potom tento motor opustil a jal se vyvíjet turbosráče, které svou nespolehlivostí opět posunuly limity do předtím netušené úrovně. Jedničkových Fabií s motorem HTP najdete v inzercích spousty za cenu dvou měsíčních platů, u některých majitel cudně přiznává prodej kvůli motoru v posledním tažení, u jiných je jen podezřelé, proč majitel do auta nasype servis za dvacet tisíc, aby ho potom obratem za čtyřicet prodal. Je ovšem také nutné položit si otázku, proč někomu tento motor udělal pápá v necelých sto tisících km, zatímco jiný kus spolehlivě funguje i za hranicí více jak dvou set tisíc km. Jeden takový příklad jsem viděl pár let nazpátek, na tehdy čerstvě otevřené D11 před Hradcem. Jedu si v klídku 130 a najednou vidím, jak mě pomaličku předjíždí něco červeného. Ona to červená fabie. Nejdřív jsem si myslel, že se bojí překročit dálniční limit, ale poté dálnice začala být trošku do kopce a fabie se začala opět posouvat zpět dozadu. Za chvíli přišlo "z kopečka" a fabie započala druhý útok, znovu potupně ukončený přechodem dálnice na směr "do kopečka". Další "z kopečka" bylo už delší, možná i fouknul příznivý vítr, a já se mohl dívat na zadek vítězné fabie s hrdým nápisem HTP f černým péčku, naložené rodinou cestující na dovolenou. Pan otec si pravděpodobně poté udělal na palubní desce další zářez a dodnes vykládá každému na potkání, že to jeho HTP jede jako sfiňa a jak s ním na dálnicích kraluje v levém pruhu a prohání Mercedesy. A mě zase při pohledu na ubohou fabii, hnanou v plném zatížení desítky kilometrů po dálnici ve třicetistupňovém vedru s plynem na podlaze došlo, jak to asi je s těmi podpálenými ventily.

Potom jsou ovšem extrémisté opačného ražení. Zkušenost v tomto směru jsem udělal asi před patnácti lety, kdy mě vezl jeden známý Škodou Forman. Máme tady takový táhlý, asi kilometr a půl dlouhý a docela prudký kopec zvaný "Libelák". A onen známý byl klasický "osmdesátkový" řidič, na kopec zareagoval tak, že nechal pětku a držel plyn na podlaze. V poslední třetině kopce tak rychlost klesla asi na pětašedesát, otáčky motoru hluboko pod dva tisíce, akustický komfort v kabině začal připomínat rozvášněnou Regionovu a já se ho konečně zeptal, proč vlastně nepodřadí na čtyřku? Odpověď byla odzbrojující - víš jak by to potom strašně žralo???????

To ovšem byl starý škodovácký rumpál, osobně odladěný starým panem Hrdličkou tak aby něco vydržel. A tak tento motor i při podobném zacházení zpravidla vydržel déle než karosérie a o nic vlastně nešlo. Potom se ovšem doby změnily, na škodovácké motory začal dohlížet mladý pan Hrdlička a kromě aušusové konstrukce tak začal prostřednictvím ukazatele řazení i prostřednictvím propagačních článků lidem radit, jak mají řadit v nízkých otáčkách a jak to prý ničemu nevadí:
http://auto.idnes.cz/moderni-motor-vydrzi-hrave-ctvrt-milionu-km-nevadi-mu-ani-1100-otacek-1fn-/automoto.aspx?c=A100420_111826_automoto_fdv
Ono se ale záhy ukázalo že asi vadí a spousta motorů TSI nevydržela ten zmíněný čtvrtmilion kilometrů, někdy dokonce ani desetinu. Příčinou byla destrukce rozvodového řetězu, věc do té doby prakticky neznámá, s výjimkou extrémně zatěžovaných sprtovních motorů. Kombinace rázů od podtočeného motoru s aušusovou konstrukcí byla bohužel pro motory TSI téměř smrtící.

Pokud se začteme do starých šoférských příruček a učebnic, najdeme tam psáno něco jiného. Ano, před půl stoletím a více byly jiné motory a jiné oleje, ovšem některé věci platí dodnes. Třeba rada, že motoru samozřejmě neprospívá zbytečné vytáčení, ale na druhou stranu stejně, ne-li více škodí i podtáčení. A tzv. dotahování na vrchol kopce na vysoký rychlostní stupeň, plný plyn a nízké otáčky motoru je asi to nejhorší co se dá motoru udělat. Krásně to vystihuje dobová věta, která tvrdí že motor se má udržovat vždy alespoň v takových otáčkách, aby ještě živě reagoval na sešlápnutí akcelerátoru a slyšitelně běžel bez rázů a dunění, lehce, hladce a kulatě. Následovala přednáška o teorii kapalinového tření a o tom, jak se při nízké rychlosti otáčení a vysokém zatížení kluzného ložiska vytlačuje olej, ložiskové plochy se začínají dotýkat kov na kov jako při studeném startu a motor se ničí. U tehdejších motorů s robustní mechanikou a malým měrným výkonem se také ještě nemuseli moc zabývat torzními kmity klikového hřídele. Hlídání přiměřených otáček tak dnes, kdy máme motory o objemu 1.0 - 1.2 litru s výkonem, který ještě před čtvrt stoletím mívaly dvou až dvouapůllitrové motory, k tomu doplněné o dvojhmotové setrvačníky, silentbloky s kapalinovým tlumením a dokonalé odhlučnění, zdatně navenek eliminující všechny varovné projevy týraného motůrku, začíná být důležité.

To je věc, která mi došla, když v jedné internetové diskusi přispěvatel strhal dieselovou patnáctistovku v jednom korejském autě za to, že se s ní nedá jezdit padesát po městě na pětku a čtrnáctset otáček. Pomyslel jsem si něco o blbcích, co chtějí po ubohém patnáctistovkovém motůrku aby jezdil jako dvanáctilitrový šetiválec v autobusu a obratem to do té diskuse napsal, abych vzápětí zjistil že drbání motoru na patnáctset otáček je asi nějaký nový český národní sport, o kterém dosud nemám tušení. I když mám benzínový dvoulitr, sám jezdím po městě na trojku s pocitem, že těch asi 2200 otáček je ideálních pro lehce zatížený motor. Dva tisíce otáček vnímám jako hranici, pod kterou nemá kromě volnoběhu motor pod tři litry a šest válců co dělat.

Inteligenci toho zmíněného přispěvatele ovšem zdatně přebíjí recenze pana Běhala z Centra / Aktuálně.cz. kde píše o litrovém tříválci nově montovaném do Dacií Logan a Sandero:

https://zpravy.aktualne.cz/ekonomika/auto/radost-ze-spotreby-na-rovine-a-trapeni-v-kopcich-testovali-j/r~071b949cc22f11e69af70025900fea04/

"Vibrace motoru se v nízkých otáčkách nepodařilo utlumit, a tak se zvlášť kolem 1500/min., tedy třeba při jízdě na pětku po obcích, motor klepe jak drahý pes po nedobrovolné koupeli v prosincovém Jadranu. Vnímali jsme to jak přes volant, tak skrze nervy v sedacích částech těla."

V tu chvíli jsem si vzpoměl na kolegu z práce, který byl na vojně řidičem UAZu. A na jeho vyprávění, jak se učil jako zobák jezdit s tímto sovětským terénním silostrojem, vybaveným mimo jiných vychytávek třeba nesynchronizovanou převodovkou, pod dozorem mazáka. Ten seděl vedle něj s klackem v ruce a po každém zaškrundání z převodovky nebo při podle něj neodpovídajícím zacházení s motorem ho bez okolků přetáhl tím klackem po pravé ruce nebo noze. Bylo jisté, že jak řazení s meziplynem, tak i udržování motoru v odpovídajících otáčkách se naučil velmi rychle.
Mám takové tušení, že se jedná právě o toho pana Běhala, co kdysi býval šéfredaktorem Světa motorů. Pokud člověk, který by měl o autech něco vědět, dokáže autu udělat to co popisuje a potom to ještě napsat jako kritiku do recenze, potom si nezaslouží nic jiného než přerazit pravou nohu a pravou ruku vymletou klikovkou.

Ťamanský koutek I.

1. prosince 2016 v 20:29 Rádio
Výrobky z Číny a ostatních asijských zemí prodávané vesměs našimi vietnamskými obchodními přáteli většina automaticky považuje za zboží podřadné kvality. Občas ale je možné najít i výrobky velmi povedené a ještě k tomu za až neuvěřitelné ceny.


Zde je první z nich - jednoduchý dveřní alarm.


Povšiměte si ceny - celých 20,-Kč. Za to v elektře nekoupíte ani samotné baterky. Jsou to tři knoflíkové články. Ale pro pevné použití samozřejmě není problém ani náhrada externím napájením 5V.


Funkce je jednoduchá - za pomoci přiložené oboustranné lepicí pásky přilepíte samotný alarm na dveřní nebo okenní křídlo nebo rám a těsně vedle něj na druhou část díl s magnetem. Při oddálení obou částí se alarm spustí.


Na dalším obrázku vidíme alarm po demontáži. Moc toho ale vidět není, dominatní částí je jazýčkový kontakt ovládaný příložným magnetem a vypínač napájení z druhé strany. Rub plošného spoje obsahuje čip zalitý do kapky plastu přímo na desku, jak to známe z levných hodinek a kalkulaček:



Kromě původní funkce můžeme navíc alarm použít i jako jednoduchou sirénku ke složitějšímu zabezpečovacímu systému. Dva dráty zapojené paralelně k jazýčkovému kontaktu můžou být ovládány například výstupem alarmového infrasnímače nebo jiného snímače.

V této souvislosti si neodpustím jednu poznámku. Ano, bezpečnostní situace (nejen) v naší zemi se zhoršuje a lepší to už rozhodně nebude. V této souvislosti mnoho lidí dokáže investovat spoustu peněz do ozbrojování "na ochranu života, zdraví a majetku". Málokteří si ale uvědomují, že i když mají "jednu ruku dlouhou", je jim to houby platné ve chvíli kdy nějaký šmejd už pročesává jejich soukromí, zatímco oni sami nic netuší nebo dokonce sladce chrní. Hlídání perimetru a signalizace nežádoucího vniknutí je proto základem. Podobné udělátko za pár korun, včas varující před nezvanou návštěvou, proto může být někdy důležitější než co jiného. A jak prohlásil kdysi v nějakém rozhovoru jeden bytař - nejhorší jsou domácí kutilové. Tam nikdy neví, co ho kde čeká :-)