Konspirační teorie a fakta - díl 1

24. října 2016 v 18:56 |  Politika
V poslední době se stále více mluví a píše o konspiračních teoriích souvisejících s imigrací. V některých sdělovacích prostředcích se dokonce otevřeně píše o tom, že místní obyvatelé příliš podléhají jakýmsi blíže nespecifikovaným "nepřátelským dezinformačním webům" a že se s tím asi bude muset něco dělat. Není to poprvé, kdy se s něčím takovým setkávám.
V první části se nejdříve podíváme do nedávné minulosti. Mnozí z nás si ještě pamatují socialistické zpravodajství, o kterém se tehdy mezi lidmi říkalo že "Československá televize lže jako když Rudé Právo tiskne". Tehdejší sdělovací prostředky byly plné hlášek o "socialistickém táboru míru a přátelství". Že je realita poněkud jinde ale každý tak nějak tušil. Veškeré bojové vojenské jednotky byly soustředěny trvale kolem naší jihozápadní hranice, zatímco zázemí zase na východě. V plné síle se to potom vědělo krátce po "sametu". Přímo z úst mého velitele na vojně v době krátce "porevoluční" jsme si mohli vyslechnout tehdejší, krátce předtím zrušenou oficiální vojenskou doktrínu. Zkrátka se počítalo s tím, že jednoho dne zaútočíme na ten prohnilý, zlý kapitalistický západ a začneme ho obsazovat. Československé jednotky dislokované na naší západní hranici byly prvosledové. Tedy měly jako první napadnout Rakousko a Německo, až za nimi měly jít jednotky sovětské. Ty měly podle okolností buď slavně zvítězit, nebo ustoupit zpět a udržet pozice na naší hranici. Ať už tak nebo tak, naše jednotky by byly obětovány. Zkrátka se počítalo s tím že převážná většina bojeschopných mužů československé národnosti chcípne někde v prostoru mezi Mnichovem, Stuttgartem, Norimberkem a Frankfurtem. Obdobně se mělo postupovat v případě, že by nás NATO předešlo a samo zaútočilo - naše jednotky měly zachytit útok za cenu vlastního zničení a podle teorie napnuté pružiny potom měly sovětské jednotky oslabeného útočníka vyhnat pryč, nejlépe ještě k tomu zabrat co nejvíc "západního" území. Důvody proč se tak nestalo byly v zásadě dva. Prvním bylo hospodářské zaostávání "socialistického tábora míru", které zkrátka neumožnilo vyzbrojit země Varšavského paktu takovým způsobem, aby vítězství nad protivníkem dostalo alespoň trochu reálné obrysy. Druhým důvodem potom bylo úmrtí Generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského Svazu soudruha Leonida Iljiče Brežněva.
Ten podle mnohých tehdy natáhl brka doslova za minutu dvanáct a díky jeho duševnímu stavu, ne nepodobnému dnešním politikům typu Zemana a Schwarzenberga, reálně hrozilo že ve snaze ještě na poslední chvíli dokázat něco hodně velkého zmačkne to pověstné "červené tlačítko". Nebo že to za něj udělá někdo z jeho okolí v případě, kdy soudruh generální bude ještě ve funkci, ale už nikoli dostatečně při smyslech. O tom už jsem se koneckonců zmínil. Taková byla realita - ovšem realita, o které se sice nesmělo mluvit, ale kterou každý tušil. Pro průměrně inteligentního člověka nebyl problém realitu alespoň vytušit z náznaků, které byly tehdy i přes veškerou cenzuru k dispozici. Rozsah a zrůdnost celého tehdejšího plánu ale obyčejný člověk raději nedomýšlel.
Co tím vlastně chci říct? Že bývaly doby, kdy lidi pro vládnoucí elitu nebyli nic víc než cosi jako hospodářské zvířectvo. A že mám takový divný pocit, že se podobná doba blíží i dnes. Každopádně se děje něco hodně divného. K tomu není nutné spřádat teorie. Stačí si jen trochu uspořádat fakta, o kterých se ví a která jsou jednoznačná a i v těch "nezávadných" médiích dostupná. Na ta fakta se podíváme příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama