Říjen 2016

Konspirační teorie a fakta - díl 2

28. října 2016 v 13:08 Politika
Ve druhém pokračování mi dovolte další výlet do nedávné historie.
V průběhu tzv. "studené války" existovala jedna důležitá záchranná brzda, která bránila politikům a vládnoucím elitám na obou stranách udělat nějaké "konečné řešení". A to byl jednoduchý a obecně známý fakt, že atomové zbrojní arzenály na obou stranách byly (a dodnes jsou) natolik rozsáhlé, že jejich použití by stačilo ke spolehlivé likvidaci života na planetě Zemi, a to několikanásobně. Jaderná válka by tak zkrátka neměla vítěze, znamenala by definitivní apokalyptický konec světa. To je a byl fakt obecně známý, se kterým jsme zkrátka v té době žili a nikdo si ho raději příliš nepřipouštěl.
Konec druhé světové války a použití atomové zbraně v Hirošimě a Nagasaki bylo stále ještě příliš živé a blízké, následky jasně zdokumentované. Spuštění "konce světa" přesto mohlo přijít z několika příčin.
Tou první bylo selhání vzájemných kontrolních systémů, prostě technická nebo lidská chyba. Na obou stranách jsou známé případy, kdy např. hejno ptáků v blízkosti radarového systému bylo mylně vyhodnoceno jako odpálení balistických raket na druhé straně. Naštěstí vždy situaci zachránilo rozhodnutí obsluhy těchto zařízení, že se jedná skutečně jen o falešný poplach. Na místech, kde se technicky rozhodovalo o bytí nebo nebytí světa tak naštěstí na obou stranách seděli odborně zdatní, psychicky zdraví a odolní lidé.Selhání obsluhy těchto zařízení, ať už neúmyslné v podobě chybného vyhodnocení nějaké nestandardní situace, nebo úmyslného spuštění falešného poplachu ze strany duševně nemocného jedince v tomto kontrolním aparátu mohlo být další příčinou konce světa.
Od tzv. karibské krize počátkem šedesátých let pokračovalo vyzbrojování na obou stranách přesunem raket s jadernými hlavicemi do vazalských států. To mohlo znamenat megaprůser. Zkrátka - dokud byly rakety v Americe a Sovětském Svazu, doba letu na cíl se předpokládala kolem půl hodiny. V případě podobného průseru tak byl stále ještě určitý časový rámec k vzájemnému informování a k vyřešení nastalé situace ještě chvilku "po dvanácté". Možná si vzpomenete na scénku z Kameňáku na téma "Kdo zmačknul to červené tlačítko???? Tak dobře, čert vem Nový Zéland...." Potom byla stále ještě příležitost aktivovat přímou linku mezi Moskvou a Washingtonem a informovat druhou stranu, že sice nám směrem k nim "cosi nechtěně uletělo", ať to sestřelí, ale ať proboha neodpálí odvetný úder. Zato v případě odpálení amerických raket z území Německa by například na Plzeň první atomové hlavice dopadly asi za čtyři minuty, na Prahu za sedm minut, a tak dále, a tak dále. Obdobně by to vypadalo po odpálení sovětských SS20 s jadernými hlavicemi, dislokovaných u nás, směrem na západní Německo. V tom případě by se s určitostí pokračovalo odpálením raket s jadernými hlavicemi i z druhé strany. Zkrátka by došlo na jinou známou filmovou hlášku "ano, dvě dávky, rozkaz ten zněl jasně, nebyl čas lámat si hlavu".
Že se tak nikdy nestalo, možná bylo jen velké štěstí. Pro nás i pro zbytek světa. Omyly a selhání se stávaly, mnozí si ještě vzpomenou na letecké tragédie. Například sestřelení jihokorejského dopravního letadla nad Sachalinem, které z nikdy nevysvětlených příčin zamířilo mimo standardní letový koridor, přímo nad přísně střežený sovětský vojenský prostor. Obdobný případ se stal i na druhé straně, kdy americká armáda ve zhruba stejné době sestřelila íránské dopravní letadlo. Tehdy americká vojenská loď operovala těsně u íránských břehů a blížící se civilní dopravní letadlo její posádka chybně vyhodnotila jako útok na loď.
Ať už si já nebo kdokoli jiný myslí o politice dnešního Ruska i USA a NATO cokoliv, jedna věc je nepopiratelným faktem. Po pádu komunistického impéria během několika dalších let si Rusové své rakety a vojáky odvezli domů a prostor postkomunistických zemí kompletně vyklidili. Spousta lidí automaticky očekávala, že to samé udělají i Američané v Německu. Studená válka přece skončila, už se navzájem neohrožujeme, k harašení zbraněmi a vzájemnému zastrašování už přece není důvod? Ale nejen že vojska USA nikam neodešla, dokonce se celé NATO přesouvá do Ruskem vyklizeného prostoru stále blíž k ruským hranicím.
Jedna věc je ale jistá - i když dnešní Rusko je jen stínem někdejšího sovětského impéria, stále má takový atomový zbrojní arzenál a takové vojenskou sílu, které stačí k několikanásobné likvidaci světa. V tom se možnosti USA a Ruska zas tak moc neliší. Nedávné dění kolem Ukrajiny tak připomíná tahání spícího ruského medvěda za ocas. Bylo jen otázkou času, kdy se vzbudí, zvedne a zařve.
Nerad bych, aby to vypadalo že snad Rusku nějak moc fandím. Historické zkušenosti se sovětským impériem jsou nejen v Čechách jasné. Problém je v tom, že obě mocnosti se znovu dostávají do těsného kontaktu a navíc se vzájemně provokují snad ještě horším způsobem než za studené války. Tehdy ještě obě strany měly mezi sebou navzájem určitý respekt a vědomí možných následků, pokud to přeženou. Dnešní generace vládnoucích politiků se i v tomto směru chová, jako když se nic nemůže stát, nebo že jich se možné následky vlastně vůbec netýkají. Ale hlavně - v roce 1991 rozhodně nikdo nepředpokládal, že za čtvrt století bude NATO hladově očichávat Ukrajinu a že se Rusko a NATO budou navzájem bácat kyblíčkama přímo na ukrajinsko - ruské hranici. A že tam navíc budou opět padat "omylem" sestřelená civilní dopravní letadla. Nic dobrého z toho všeho nekouká.
Pokud někdo hledá příčiny přinejmenším odtažitého, často až negativního vztahu české společnosti k NATO a Spojeným státům, neměl by svalovat vinu na "nepřátelskou propagandu" a spoléhat na to, že její odstřižení a kulometná smršť té správné propagandy vše zachrání. Měl by hledat příčinu mimo jiné také přímo v chování NATO a USA. Lidé ve střední a východní Evropě jsou alespoň ve starší generaci (u té mladé už bych na to bohužel příliš nespoléhal) proti propagandě celkem slušně imunní. A také to neznamená, že každý kdo neleze Amíkům do zadnice, je automaticky příznivcem Ruska a Putina.

Konspirační teorie a fakta - díl 1

24. října 2016 v 18:56 Politika
V poslední době se stále více mluví a píše o konspiračních teoriích souvisejících s imigrací. V některých sdělovacích prostředcích se dokonce otevřeně píše o tom, že místní obyvatelé příliš podléhají jakýmsi blíže nespecifikovaným "nepřátelským dezinformačním webům" a že se s tím asi bude muset něco dělat. Není to poprvé, kdy se s něčím takovým setkávám.
V první části se nejdříve podíváme do nedávné minulosti. Mnozí z nás si ještě pamatují socialistické zpravodajství, o kterém se tehdy mezi lidmi říkalo že "Československá televize lže jako když Rudé Právo tiskne". Tehdejší sdělovací prostředky byly plné hlášek o "socialistickém táboru míru a přátelství". Že je realita poněkud jinde ale každý tak nějak tušil. Veškeré bojové vojenské jednotky byly soustředěny trvale kolem naší jihozápadní hranice, zatímco zázemí zase na východě. V plné síle se to potom vědělo krátce po "sametu". Přímo z úst mého velitele na vojně v době krátce "porevoluční" jsme si mohli vyslechnout tehdejší, krátce předtím zrušenou oficiální vojenskou doktrínu. Zkrátka se počítalo s tím, že jednoho dne zaútočíme na ten prohnilý, zlý kapitalistický západ a začneme ho obsazovat. Československé jednotky dislokované na naší západní hranici byly prvosledové. Tedy měly jako první napadnout Rakousko a Německo, až za nimi měly jít jednotky sovětské. Ty měly podle okolností buď slavně zvítězit, nebo ustoupit zpět a udržet pozice na naší hranici. Ať už tak nebo tak, naše jednotky by byly obětovány. Zkrátka se počítalo s tím že převážná většina bojeschopných mužů československé národnosti chcípne někde v prostoru mezi Mnichovem, Stuttgartem, Norimberkem a Frankfurtem. Obdobně se mělo postupovat v případě, že by nás NATO předešlo a samo zaútočilo - naše jednotky měly zachytit útok za cenu vlastního zničení a podle teorie napnuté pružiny potom měly sovětské jednotky oslabeného útočníka vyhnat pryč, nejlépe ještě k tomu zabrat co nejvíc "západního" území. Důvody proč se tak nestalo byly v zásadě dva. Prvním bylo hospodářské zaostávání "socialistického tábora míru", které zkrátka neumožnilo vyzbrojit země Varšavského paktu takovým způsobem, aby vítězství nad protivníkem dostalo alespoň trochu reálné obrysy. Druhým důvodem potom bylo úmrtí Generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského Svazu soudruha Leonida Iljiče Brežněva.
Ten podle mnohých tehdy natáhl brka doslova za minutu dvanáct a díky jeho duševnímu stavu, ne nepodobnému dnešním politikům typu Zemana a Schwarzenberga, reálně hrozilo že ve snaze ještě na poslední chvíli dokázat něco hodně velkého zmačkne to pověstné "červené tlačítko". Nebo že to za něj udělá někdo z jeho okolí v případě, kdy soudruh generální bude ještě ve funkci, ale už nikoli dostatečně při smyslech. O tom už jsem se koneckonců zmínil. Taková byla realita - ovšem realita, o které se sice nesmělo mluvit, ale kterou každý tušil. Pro průměrně inteligentního člověka nebyl problém realitu alespoň vytušit z náznaků, které byly tehdy i přes veškerou cenzuru k dispozici. Rozsah a zrůdnost celého tehdejšího plánu ale obyčejný člověk raději nedomýšlel.
Co tím vlastně chci říct? Že bývaly doby, kdy lidi pro vládnoucí elitu nebyli nic víc než cosi jako hospodářské zvířectvo. A že mám takový divný pocit, že se podobná doba blíží i dnes. Každopádně se děje něco hodně divného. K tomu není nutné spřádat teorie. Stačí si jen trochu uspořádat fakta, o kterých se ví a která jsou jednoznačná a i v těch "nezávadných" médiích dostupná. Na ta fakta se podíváme příště.

Eurokadibudka

19. října 2016 v 20:54 Politika
Doba si žádá své a už ani lesní zvířátka nemůžou kálet po lese kde je napadne. Kampak bychom potom přišli, kdyby houbaři, myslivci a turisté museli v lese šlapat v hovínkách. A tak i zvířátkům v lese postavili kadibudku, aby měla hezky kam chodit na záchod.


Kadibudka byla vyrobena certifikovanou firmou, osazena na předem dobře vybrané a schválené místo certifikovanou montážní firmou a splňovala všachna evropská nařízení a předpisy, včetně ISO9001. A samozřejmě byla zaplacena z eurofondů. Zvířátka si na novinku brzy zvykla, v lese bylo čisto a voňavo a všichni byli šťastní a spokojení.

Až jednou.... Jednou ráno se zvířátka začala scházet jako vždy ke kadibudce, a co nevidí - kadibudka má rozbité okénko. Chytrá liška se ujala vyšetřování, a povídá:
"Máme v lese postavenou krásnou novou kadibudku, zaplacenou z fondů Evropské Unie, která nám tady výborně slouží a jsme za ni všichni vděční, ale také zodpovědni. A teď má rozbité okénko.... Kdopak o tom něco ví?"
A příhlásí se zajíc:
"Prosím, já jsem v noci dostal průjem a musel jsem honem na záchod. Když jsem otevřel dveře od kadibudky, už tam někdo seděl. Byl to medvěd, chytil mě, vytřel si se mnou prdel a vyhodil mě ven okénkem. No a od toho je teď okénko rozbité."
Zvířátka přemýšlí co dál. Medvěd je velký, silný a navíc zákonem chráněný, nic s ním nezvládnou. A tak nakonec udělají sbírku, zavolají pana sklenáře, ten okénko znovu zasklil a všechno bylo v pořádku.

Až jednou... Jednoho dalšího rána se opět zvířátka schází u kadibudky a co nevidí - kadibudka má vyvrácené dveře! Liška se opět ujala vyšetřování a ptá se:
"Máme v lese postavenou krásnou novou kadibudku, zaplacenou z fondů Evropské Unie, která nám tady výborně slouží a jsme za ni všichni vděční, ale také zodpovědni. A teď má vyvrácené dveře! Kdopak o tom něco ví?"
A příhlásí se vlk:
"Vážení, já jsem v noci musel honem na záchod. Otevřu dveře od kadibudky a tam už sedí medvěd. Hned mě chytil, vytřel si se mnou prdel a vyhodil mě ven. A jak mě vyhodil ven, trefil se mnou ty dveře a proto jsou teď vyvrácené a rozbité".
Zvířátka zase přemýšlejí co dál. Medvěd je ale skutečně veliký, silný a navíc chráněný. Nic se s ním nedá dělat. A tak nakonec znovu udělají sbírku, zavolají pana truhláře, ten dveře opravil a usadil zpět a všechno bylo znovu v pořádku, všichni zase byli nějakou dobu šťastní a spokojení.

Až jednou... To už nešlo ani o okénko, ani o dvířka. Kadibudka prostě nebyla. Místo ní jen kráter, třísky, pokácené stromy.


Šokovaná zvířátka se ráno schází na místě činu a chytrá liška se opět ujímá vyšetřování. A znovu se ptá:
"Kdo o tom něco ví?"
A přihlásí se ježek......

Jo, a ten les, ve kterém se to všechno semlelo, prý stojí někde u Vrbětic. A ten medvěd se vždycky přitoulá odněkud z východu a prý je to ruský agent!

Pokračování středovlnné renesance

2. října 2016 v 13:45 Rádio
Není to tak dávno, kdy se středovlnné vysílání považovalo za dožívající a zanikající. Pokud si porovnáme seznamy středovlnných vysílačů z dob maximálniho rozmachu, kdy jich jen na území Česka bylo několik desítek, třeba s obdobím před pěti lety, kdy by k jejich součtu stačily prsty snad i na jedné ruce, takový závěr byl logický. To potvrzovalo i velké vypínání středovlnných vysílačů v Německu, Francii i dalších zemích. Obrat způsobený soukromými vysílateli byl proto trochu překvapivý. Zásadní nevýhodou je sice nízká zvuková kvalita AM vysílání, na druhou stranu najít dnes volný kmitočet na VKV FM je problém, zatímco zde jich je dostatek a digitální vysílání je stále spíš experimentální. Druhým důvodem můžou být finance - vysílač je řešitelný jednodušeji a levněji, není nutné se spoléhat na zavedené radiokomunikační firmy a poplatky za využívání "éteru" jsou zde také řádově nižší. Proto se střední vlny opět začínají využívat tam, kde kvalita zvuku není prioritou.
Posledním ze spuštěných vysílačů je stanice Rádio Dechovka z Hradce Králové na kmitočtu 792kHz. Vysílá se z bývalého radiokomunikačního střediska poblíž obce Charbuzice, místní části obce Stěžery. Lokalita vysílače je tak jako "Stěžery" často označována. K vysílání se používá poslední zbylý středovlnný stožár.

Rozjezd vysílání byl opět postupný, první pokusy proběhly v srpnu s výkonem pouhých 20W. Přesto byla slyšitelnost vysílače poměrně slušná, v mém bydlišti vzdálené od vysílače cca 35km byl dobrý příjem na všechny venkovní antény a u větších rádií slabě i na feritovou anténu. Po asi dvou týdnech se vysílač opět na nějakou dobu odmlčel.
V té době na něm a především na vysílacím stožáru probíhaly technické úpravy kvůli dalšímu zvýšení výkonu. Od září je vysílač opět v provozu, tentokrát s výkonem 1kW, se kterým je bez problémů slyšitelný u mě doma i na běžné tranzistoráky a feritku.

Před nedávnem byl také spuštěn nový středovlnný vysílač Českého Rozhlasu, okruh Plus, v Ostravě - Svinově s výkonem 5kW na kmitočtu 1071kHz. Důvod je opět jednoduchý - na ostravsku není pro tento okruh k dispozici vhodný VKV kmitočet a pro stanici mluveného slova AM vysílač vlastně stačí. I s nízkým výkonem je na feritovou anténu a kvalitnější rádia slyšet slabě i zde.

A jaký je vlastně momentální stav středovlnných vysílačů v českém éteru?

639kHz
- Liblice (Český Brod) 750kW ČRo Dvojka
- Svinov (Ostrava) 30kW ČRo Dvojka

792kHz
- Stěžery (Hradec Králové) 1kW Rádio Dechovka

954kHz
- Dobrochov (Prostějov) 200kW ČRo Dvojka
- České Budějovice 30kW ČRo Dvojka
- Karlovy Vary 20kW ČRo Dvojka

981kHz
- Bořanovice (Líbeznice u Prahy) 10kW Rádio Český Impuls AM
- Domamil (Moravské Budějovice) 5kW Rádio Český Impuls AM

1062kHz
- Zbraslav (Praha) 20kW den/1kW noc Country Rádio

1071kHz
- Svinov (Ostrava) 5kW ČRo Plus
- České Budějovice 5kW ČRo Plus
1233kHz
- Bořanovice (Líbeznice u Prahy) 10kW Rádio Dechovka
- Brno 0.5kW Rádio Dechovka
- České Budějovice 1kW Rádio Dechovka
- Dobrochov (Prostějov) 5kW Rádio Dechovka
- Svinov (Ostrava) 1kW Rádio Dechovka

1332kHz
- Domamil (Moravské Budějovice) 50kW ČRo Dvojka

Dále nelze opomenout stále ještě fungující dlouhou vlnu, byť bohužel s omezeným výkonem a dosahem:

270kHz
-Topolná (Uherské Hradiště) 50kW ČRo Radiožurnál

Ze seznamu je zřejmé, že jde především o vysílače mluveného slova, nebo určené pro starší generaci. A co dělat, pokud máte rádi jinou muziku?

Ne všude a ve všech zemích je středovlnné vysílání, alespoň prozatím, na ústupu. Například ve Velké Británii jich dodnes pracují desítky. Za pozornost stojí například:
-1215kHz Absolute Radio, slyšitelné výborně zpravidla od večera až do rozednění
-1548kHz Radio Gold, hrající ve druhé půlce noci a nad ránem, kdy už je vypnutý silný moldavský vysílač na stejném kmitočtu.