Sovětská stavebnice podruhé (Maximka/Elektronik)

18. září 2016 v 11:49 |  Rádio
Tentokrát trochu jinak.
Jeden můj spolužák ze základní školy míval stavebnici jednoduchého středovlnného přijímače tehdy prodávanou pod názvem "Maximka". V porovnání s předchozími stavebnicemi řady "Junosť" šlo o rádio přinejmenším o třídu lepší a normálně použitelné. Stavebnice to ale byla tak trochu v uvozovkách, protože deska se součástkami byla už z výroby sestavená a oživená, konečná montáž se tak omezila jen na složení do skříňky. Přestože šlo o přímozesilující jednoobvodový přijímač, jeho dobrá funkčnost mě tehdy zaujala a proto jsem si obkreslil schéma alespoň VF části:

Nedávno jsem se k tomuto rádiu chtěl vrátit a hledal jsem o něm na internetu jakékoli informace. Bohužej jsem neuspěl, ale zato jsem našel článek na stránkách OK1CJB:

http://www.ok1cjb.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=167:1-540&catid=25:historie&Itemid=32

Zde se píše o přijímači "Elektronik", který je evidentně zapojením a konstrukcí s Maximkou totožný, jen je v modernější a vzhlednější skříňce:
Zapojení tohoto rádia není nijak triviálně jednoduché, do klasického superhetu mu vlastně chybí jen MF filtr a kmitající směšovač na vstupu. Obsahuje dokonce i jednoduché AVC. Na rozdíl od miniaturní reflexní konstrukce "Junosti" je ale velmi dobře reprodukovatelné a jak se později ukázalo, i stabilní a nezáludné na oživení. Složitějšího zapojení se proto není třeba bát.
Nízkofrekvenční zesilovač jsem si nakonec skutečně zjednodušil, z původního zapojení zůstal jen první stupeň předzesilovače a zbytek je notoricky známé schéma dvojčinného koncového zesilovače používané od šedesátých let.
Na rozdíl od "integrované" konstrukce třeba se známým LM386 sice vyžaduje nastavení, ale jinak není o moc složitější a dá se postavit ze šuplíkových součástek. Především je nutné odpor v bázi druhého tranzistoru (zde 220K) nastavit na takovou hodnotu, aby na spojených emitorech výstupních tranzistorů byla polovina napájecího napětí. Podobně je třeba najít správný pracovní bod i u prvního tranzistoru. Potom je ještě třeba najít správnou velikost odporu mezi bázemi výstupních tranzistorů (180-220R) , kdy ještě zbytečně nestoupá klidový proud ale už zmizí přechodové zkreslení. Mě se osvědčila hodnota přibližně 200 Ohmů (220R a 2K2 paralelně).
Tolik k nf zesilovači. U vstupní části došlo také na mírnou modifikaci, už kvůli použití šuplíkových tranzistorů Tesla jsem musel změnit hodnoty některých odporů v bázových děličích kvůli nastavení jejich pracovních bodů. Podobně jako u předzesilovače se musí najít takové, kdy je na kolektorových odporech zhruba polovina napájecího napětí.
Proti původnímu zapojení jsem také (zatím) nevyužil AVC změnou předpětí druhého tranzistoru. Hlavní změnou je ale zpětná vazba. Zpětnovazební cívka je na druhé straně od vinutí vstupního, má přibližně 8 závitů a smysl musí být samzřejmě nastaven tak, aby při zvětšování vazby signál zesiloval.
Zpětná vazba sice nepracuje úplně ideálně, dost se "lepí" - při nasazení je nutné vrátit potenciometr vazby o větší kus zpět, aby opět vysadila a mezi těmito body je nestabilní oblast, kde sice zpětná vazba přispívá k nárůstu citlivosti a selektivity, ale stačí např. lupanec od vypínače v okolí, aby se přijímač rozkmital. Zkoušel jsem také přidat malý neblokovaný odpor do emitoru prvního tranzistoru podle zkušeností Petra Jeníčka, ale zde to nepomohlo. Pro příjem silnějších stanic na středních vlnách ale zapojení vyhovuje. Pokusná "prkénková" konstrukce je na posledním obrázku:
Hotový přijímač dokáže poslouchat na feritovou anténu ve dne všechny zde dostupné české středovlnné vysílače a citlivostí se zásadně neliší od jednoduchých superhetů. Je v podstatě funkční tranzistorovou analogií "dvoulampovky", které svého času sloužily především pro příjem místních stanic. Snaha o dálkový příjem je vykoupena náročnější obsluhou a laborováním se zpětnou vazbou a dolaďováním. Kde takový přimozesilující přijímač samozřejmě selhává je případný příjem slabého vysílače v těsné blízkosti silného. Jinak jsem ale s výsledkem spokojen a proti dříve popisované "Junosti KP105" můžu zapojení doporučit i začátečníkům. Jak už jsem napsal, sice není nejjednodušší, ale na druhou stranu je nezáludné a při stavbě a oživování je možné postupovat po jednotlivých samostatných částech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lady de Vampire Victoria Lady de Vampire Victoria | Web | 18. září 2016 v 11:57 | Reagovat

pěkné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama