Doba zamykání dveří

6. března 2016 v 7:41
Žijeme v době pomyslného i skutečného zamykání dveří. Zamykají je obyčejní lidé, zamykají je politici na místní úrovní i ti "vysoce" postavení, zamykají je podnikatelé. Proč? Protože se bojí.
Před nějakými třiceti - čtyřiceti lety byla doba, dnes nazývaná totalitní. Každý přesně věděl, které dveře jsou jeho, do kterých ještě smí vstoupit a které jsou mu zapovězeny. Kdo se pokusil vstoupit někam, kam neměl, dříve nebo později skončil za skutečně zamčenými dveřmi - v base. Potom přišla doba porevoluční a doba, kterou, možná už víceméně nepravdivě, nazýváme svobodnou a demokratickou.
Demokracie je, přesně přeloženo, vláda lidu. A protože vládnout prostě nemůže každý, máme systém zastupitelské demokracie. Tedy každá skupina lidí si zvolí svého zástupce, který by měl prosazovat přání, zájmy a potřeby skupiny, která ho volila. To je ovšem teorie. Skutečnost je taková, že každý takový zastupitel bez výjimky dříve nebo později podlehne pokušení svou delegovanou moc zneužít buď přímo ve svůj prospěch, nebo prospěch úzké skupinky lidí co spolu kamarádí, nebo ve prospěch nějaké ideologie které bezmezně věří. Má ale jeden problém - ty svoje podvůdky, nepravosti a špinavosti musí schovat, aby se o nich nikdo nedozvěděl. Ale ono se to stejně rozkecá. A co udělá takový mocný zástupce lidu? Má dvě možnosti. Buď kajícně přiznat pravdu, nebo se snažit aby se o tom moc nemluvilo a jeho voliči mu nepřestali věřit. Podnikatelé a velkopodnikatelé se zase bojí o své zisky a také nemají zájem, aby se o jejich čachrech mluvilo veřejně. Kdysi v totalitních dobách se mluvilo o justičních vraždách. Dnes by se zase dalo mluvit o justičních krádežích. A co na to všechno nejlépe pomáhá? Zavřít a zamknout dveře, za kterými se vládne.
Před čtvrt stoletím jsme věřili, že doba zamčených dveří je jednou pro vždy pryč a politici budou vládnout za otevřenými dveřmi. To se nějak nepovedlo a pokud se pokusím definovat měřítko svobody a demokracie jako nepřímou úměru počtu zamčených dveří, potom jsme na tom špatně. Politici se strašně diví, proč vlastně lidé brblají, co se jim nelíbí a proč proti jejich vládě protestují. Vždyť se máme vlastně nejlépe, jak jsme se kdy měli. I otevřených dveří je relativně hodně a zamčených dveří poměrně málo.
Ano, to se máme, ale otázka je jak dlouho. Nejde jen o aktuální absolutní míru, jde i o trendy do budoucna.
Problém je v tom, že v minulosti byl ten počet otevřených dveří relativně malý, ale postupně se otevíraly další a další. I ten totalitní stát totiž zjistil, že všechny dveře se uhlídat nedají a je jednodušší hlídat jen ty skutečně důležité. Navíc i tresty za snahu dostat se do těch nepatřičných dveří postupně klesaly. Za co se v padesátých letech věšelo a posílalo do uranových dolů, v sedmdesátých se zavíralo na dlouhá léta, v osmdesátých letech už padaly tresty v porovnání s minulostí jen symbolické. A tak se dá říct, že jsme sice žili v zemi, která byla totalitní, ale stále volnější. Počet zamčených dveří postupně klesal.
Dnes sice máme dobu údajně svobodnou, ale trend je přesně opačný. Doba začíná připomínat počátek normalizace na začátku sedmdesátých let. Svoboda se omezuje, šrouby utahují, počet zamčených dveří stále roste. Na jejich hlídání už nemáme jen uniformované esenbáky a tajné estébáky, ale i bezpečnostní systémy, kamery a sofistikované hlídací a sledovací programy. A bohužel už začíná být na dohled asi i doba, kdy kromě dveří budeme zavírat i okna, aby tajní pod oknem neslyšeli o čem se bavíme a následně naše zamčené dveře nevyrazilo zásahové komando. Protože někdo řekl nahlas něco, co mělo zůstat za zamčenými dveřmi.
A tak tu opět máme dobu, kdy se dveře zavírají a zamykají. Politici proto, aby na jejich vládnoutí nebylo vidět. Podnikatelé proto, aby zase nebylo vidět do jejich kšeftů. A obyčejní lidé proto,aby nebylo moc vidět že dělají něco, co by se politikům, úřadům nebo podnikatelům nelíbilo. Nebo aby nebylo moc slyšet, co říkají, co si vlastně skutečně myslí. Protože už zase začíná být stále více slov a činů, za které můžeme sami skončit za zamčenými dveřmi.
Řečeno slovy pana Karla Kryla - už zase ryjeme držkou v zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. března 2016 v 22:56 | Reagovat

Těch odemčených dveří je nějak moc, poslední dobou...
Jen jsou v nejvyšších patrech a já nemám drobný na výtah :-)
Jsem ráda, že jsem na tenhle blog kápla :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama