Březen 2016

Chvála totalitě

31. března 2016 v 7:22 Politika
Původně jsem se chtěl na svém blogu věnovat raději něčemu užitečnému, zkrátka jinému než politice. Ale dění posledních dní je natolik zajímavé, že to prostě jinak nejde Usmívající se

Motivem posledních dní jsou lidská práva. Především potom v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta v Česku. Ano, Čína není docela určitě svobodnou a demokratickou zemí. Na druhou stranu je třeba říct, že známe daleko horší případy, a to i u zemí, které zde obecně za svobodné a demokratické považujeme. I to co se dělo okolo tibetských vlajek dostává docela zajímavé souvislosti a pokud by žil pan Havel, jistě by měl námět pro další ze svých absurdních her.

Problémy s vyvěšováním a nuceným sundáváním tibetských vlajek si nikdo za rámeček nedá. Samozřejmě pokud šlo o svobodně vyjádřený názor slušných lidí. V tom případě byl jakýkoli zásah státní moci neadekvátní a určitě by nebyl problém panu čínskému prezidentovi vysvětlit, že holt ve svobodné a demokratické zemi má každý právo vyjádřit slušnou a přiměřenou formou svůj názor. A tak to zkrátka je a bude.

Podobně se kupodivu stalo i v sousedním Německu, kde byl natočen klip parodující a zesměšňující tureckého prezidenta Erdogana. To mělo poté za následek diplomatickou roztržku, po které Německo Turecku sdělilo, že ve svobodné a demokratické zemi nemají právo nikomu zakázat něco podobného. Píšu kupodivu, protože dnešní evropské praktiky jinak totalitu opět silně připomínají.

Jedním z aktivistů, kteří se do tibetských vlajek silně angažovali, byl i pan Kalousek. Ten je poslední dobou v každém televizním zpravodajství alespoň pětkrát jako expert na fšechno. Naštěstí se zdá, že usilovná snaha o recyklaci není jemu ani té jeho partaji nic platná a přes veškerou páně Kalouskovu snahu se drží svých osmi procent. Jestli to nebude tím, že zbylých 92% voličů si stále ještě pamatuje jeho působení na ministerstvu obrany, v parlamentu a ve vládě za posledních dvacet let. To mu byly nějaké tibetské vlajky ukradené, jako správná hyena seděl u mršiny a žral. Potom přišla ještě větší hyena na B. a od té mršiny ho vyhnala. Od té doby hladový Kalousek jen běhá zoufale kolem, ceni zuby a vyje.

Snaha o rýpání do Číny dostává i další komický rozměr. Na jednu stranu se tváříme, jako že politicky a hospodářsky jsme součástí EU a máme právo kritizovat nějakou zlou totalitní Čínu. Ale to je spíš pohádka pro hňupy. Krutá realita je taková, že tento zprask píšu na počítači vyrobenám v Číně. Klávesnice do které klofu, stejně jako monitor na který čumím, stejně jako router, přes který to za chvíli (snad) odejde je Made in China. Oblečení, které mám na sobě je Made in China. To samé pantofle, které mám na nohách. Když přijdu do kuchyně, hrnek, mikrovlnka, nádobí, ubrus na stole, na co se podívám je Made in China. Televize v obýváku, DVD, úsporné žárovky v lustrech a lampách, Made in China. Dětské hračky, kola, skůtry a malé motorky, náhradní díly k autům, téměř na co se podíváme, je Made in China. A tak nezbývá než si přiznat, že ten sen o naší vyspělosti, svobodě a nezávislosti je stále více jen snem. Ve skutečnosti jsme ubohou zaostalou kolonií, závislou na dovozu většiny zboží, které už neumíme a nedokážeme sami vyrobit, ze vzdálené, technologicky vyspělé země. Tím dostává snaha pana prezidenta Zemana o zlepšení vztahů docela jiný, pragmatický rozměr. Zkrátka pokud máme v lebce ještě alespoň zbytek rozumu, nic jiného nám stejně nezbývá.

Ono i v Evropě je to s těmi lidskými právy ošidné. Evropa si hraje na světovou supervelmoc, ale ukažte mi supervelmoc, která není schopná ani uhlídat si své vlastní hranice a po které se courají statisíce ilegálních imigrantů, aniž by to někdo nějak řešil. Německo se chová jako že tomu celému cirkusu vládne a paní Merkel klidně bez jakéhokoliv mandátu jedná s Tureckem. S evidentně totalitní, nesvobodnou zemí, která má fašizující a radikálně islámské sklony a která ve skutečnosti skrytě obchoduje s Islámským státem a pomáhá mu i vojensky. A kde jsou najednou všichni ti aktivisté za lidská práva?????

A nakonec - ono to poslední dobou ani v Evropě, ani v Česku není se svobodou a lidskými právy zas tak žhavé. Imigrace a nebezpečí terorismu je stejně nakonec otočeno a zneužito k omezení a osekání svobod a práv obyčejných lidí, kteří to nakonec tak jako tak všechno odnesou. Opět se ptám - kde jsou najednou všichni ti experti a ochránci lidských práv, když se v masmédiích otevřeně lže, manipuluje s veřejným míněním a chystá se cenzura internetu? Zpravodajství například v České televizi nebo některých novinách či informačních portálech začíná silně připomínat komunismus. Tam po pár minutách také každý hned věděl, co si má takový uvědomělý socialistický občan myslet. Nezbývá než říct - režimy se mění, lidé a praktiky zůstávají.

A proč vlastně píšu o chvále totality? Průzkumy veřejného mínění se staly noční můrou většiny propagandistů. Nějak jim to nefunguje. Tedy především v zemích na východ od železné opony. Zdá se, že právě bývalá železná opona je jakousi dělicí čárou. A tak (pro)evropští propagandisté spekulují nad tím, proč jim to vlastně nefunguje. Nepřítel se už našel - je jím prý ruská propaganda, které tady lidé podléhají. A s tím se prý bude muset "něco" dělat.

Ale ono je to trošku jinak. Zatímco v západoevropských zemích nemají občané s totalitou a propagandou osobní zkušenost, ve východoevropských, bývalých komunistických zemích ji zkrátka mají. A tak není vůbec jednoduché jim něco nakecat. A pro dnešní propagandisty mám ještě jednu hodně špatnou zprávu. Ani čtyřicet let tvrdé komunistické propagandy nedokázalo lidem vypláchnout mozky natolik, aby přestali myslet a hledat alternativní informace a tvořit si vlastní názory. Jediné co se podařilo, byly "Potěmkinovské vesničky" - my víme že nám nevěříte, ale budete se tvářit jako že jo, jinak uvidíte. Ani dnešním propagandistům se nepovede jinak.

P.S. Během dne jsem na internetu narazil na jakýsi komentář, který se ukázal jako velice zajímavý. Jistý pan Fendrych se v něm zamýšlel nad tím, proč vlastně "proevropská" a "proimigrantská" propaganda nefunguje. A k čemu došel? Že to dělají nevhodně, protože míří na špatnou cílovou skupinu. Doteď si totiž všichni mysleli, že ti podle nich "internetoví nenávistní křiklouni" jsou buď nějací extrémisté, nebo puberťáci, nebo frustrovaní nezaměstnaní, a to vše s nízkým vzděláním. Ale ono je to jinak - lidé aktivně odmítající příchod imigrantů jsou prý nejčastěji muži ve věku 35 - 50 let, s dobrým zaměstnáním a středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním technického nebo ekonomického zaměření.
Zkusím to tedy panu Fendrychovi říci stručně. Ano, alespoň v mém případě máte dokoce i pravdu. Totiž technicky (nebo ekonomicky) vzdělaný človek je zvyklý používat cosi jako selský rozum. Hledat a vyhodnocovat fakta, hledat v nich souvislosti a pokud možno i nějakou objektivní pravdu. Zde toho s propagandou, navíc vesměs přiblblou a do očí bijící, skutečně mnoho nedosáhnete.
Nyní jen zbývá poslední otázka. Jak daleko je ten výše zmíněný postnormalizační level "budete se tvářit jako že jo, jinak uvidíte"??????

Doba zamykání dveří

6. března 2016 v 7:41
Žijeme v době pomyslného i skutečného zamykání dveří. Zamykají je obyčejní lidé, zamykají je politici na místní úrovní i ti "vysoce" postavení, zamykají je podnikatelé. Proč? Protože se bojí.
Před nějakými třiceti - čtyřiceti lety byla doba, dnes nazývaná totalitní. Každý přesně věděl, které dveře jsou jeho, do kterých ještě smí vstoupit a které jsou mu zapovězeny. Kdo se pokusil vstoupit někam, kam neměl, dříve nebo později skončil za skutečně zamčenými dveřmi - v base. Potom přišla doba porevoluční a doba, kterou, možná už víceméně nepravdivě, nazýváme svobodnou a demokratickou.
Demokracie je, přesně přeloženo, vláda lidu. A protože vládnout prostě nemůže každý, máme systém zastupitelské demokracie. Tedy každá skupina lidí si zvolí svého zástupce, který by měl prosazovat přání, zájmy a potřeby skupiny, která ho volila. To je ovšem teorie. Skutečnost je taková, že každý takový zastupitel bez výjimky dříve nebo později podlehne pokušení svou delegovanou moc zneužít buď přímo ve svůj prospěch, nebo prospěch úzké skupinky lidí co spolu kamarádí, nebo ve prospěch nějaké ideologie které bezmezně věří. Má ale jeden problém - ty svoje podvůdky, nepravosti a špinavosti musí schovat, aby se o nich nikdo nedozvěděl. Ale ono se to stejně rozkecá. A co udělá takový mocný zástupce lidu? Má dvě možnosti. Buď kajícně přiznat pravdu, nebo se snažit aby se o tom moc nemluvilo a jeho voliči mu nepřestali věřit. Podnikatelé a velkopodnikatelé se zase bojí o své zisky a také nemají zájem, aby se o jejich čachrech mluvilo veřejně. Kdysi v totalitních dobách se mluvilo o justičních vraždách. Dnes by se zase dalo mluvit o justičních krádežích. A co na to všechno nejlépe pomáhá? Zavřít a zamknout dveře, za kterými se vládne.
Před čtvrt stoletím jsme věřili, že doba zamčených dveří je jednou pro vždy pryč a politici budou vládnout za otevřenými dveřmi. To se nějak nepovedlo a pokud se pokusím definovat měřítko svobody a demokracie jako nepřímou úměru počtu zamčených dveří, potom jsme na tom špatně. Politici se strašně diví, proč vlastně lidé brblají, co se jim nelíbí a proč proti jejich vládě protestují. Vždyť se máme vlastně nejlépe, jak jsme se kdy měli. I otevřených dveří je relativně hodně a zamčených dveří poměrně málo.
Ano, to se máme, ale otázka je jak dlouho. Nejde jen o aktuální absolutní míru, jde i o trendy do budoucna.
Problém je v tom, že v minulosti byl ten počet otevřených dveří relativně malý, ale postupně se otevíraly další a další. I ten totalitní stát totiž zjistil, že všechny dveře se uhlídat nedají a je jednodušší hlídat jen ty skutečně důležité. Navíc i tresty za snahu dostat se do těch nepatřičných dveří postupně klesaly. Za co se v padesátých letech věšelo a posílalo do uranových dolů, v sedmdesátých se zavíralo na dlouhá léta, v osmdesátých letech už padaly tresty v porovnání s minulostí jen symbolické. A tak se dá říct, že jsme sice žili v zemi, která byla totalitní, ale stále volnější. Počet zamčených dveří postupně klesal.
Dnes sice máme dobu údajně svobodnou, ale trend je přesně opačný. Doba začíná připomínat počátek normalizace na začátku sedmdesátých let. Svoboda se omezuje, šrouby utahují, počet zamčených dveří stále roste. Na jejich hlídání už nemáme jen uniformované esenbáky a tajné estébáky, ale i bezpečnostní systémy, kamery a sofistikované hlídací a sledovací programy. A bohužel už začíná být na dohled asi i doba, kdy kromě dveří budeme zavírat i okna, aby tajní pod oknem neslyšeli o čem se bavíme a následně naše zamčené dveře nevyrazilo zásahové komando. Protože někdo řekl nahlas něco, co mělo zůstat za zamčenými dveřmi.
A tak tu opět máme dobu, kdy se dveře zavírají a zamykají. Politici proto, aby na jejich vládnoutí nebylo vidět. Podnikatelé proto, aby zase nebylo vidět do jejich kšeftů. A obyčejní lidé proto,aby nebylo moc vidět že dělají něco, co by se politikům, úřadům nebo podnikatelům nelíbilo. Nebo aby nebylo moc slyšet, co říkají, co si vlastně skutečně myslí. Protože už zase začíná být stále více slov a činů, za které můžeme sami skončit za zamčenými dveřmi.
Řečeno slovy pana Karla Kryla - už zase ryjeme držkou v zemi.