Pražská radioburza

22. listopadu 2015 v 22:39 |  Rádio
Mimo jiných akcí, jako jsou třeba setkání v Holicích nebo na Kozákově, bývá pravidelně s výjimkou letních měsíců i Pražská radioburza na Jarově. Poslední letošní byla minulou sobotu.Tentokrát jsem se vypravil vlakem, důvodů bylo několik.
Za prvé červnový šok z blízkého setkání s pražským provozem ještě tak docela neodezněl a stále mám zábrany přiblížit se s autem ku Praze na méně než dvacet kilometrů. Za druhé s tím úzce souvisí i další komplikace, neprůjezdné Horní Počernice. Za třetí bych podstatnou část cesty v obou směrech musel jet za tmy a to už taky není nic co by mě lákalo. Za čtvrté čas strávený cestou autem a metrem v porovnání s vlakem vyjde ganz egal. Za páté lístek na vlak přijde asi tak na třetinu toho co by stála cesta autem a pražskou MHD. A za šesté je to téměř zárukou, že odpoledne nepotáhnu domů nic velkého a těžkého.
Sortiment nejrůznějších součástek, přístrojů, pozůstatků čehosi a šrotu je všude obdobný. Zajímavé je, že se na podobných burzách vždy objeví ve velkém množství něco, co už tam nikdy víckrát neuvidíte. Tentokrát to bylo asi pět přijímačů Menuet u několika různých prodejců. Pro upřesnění - jedná se o přijímač z řady Dolly a Twist, vyráběný začátkem sedmdesátých let v bratislavské Tesle. Dále se zde například objevily dva Boubíny a přeloučský Condor.
U jednoho z prodejních stolů to vypadalo trochu jinak. Seděl u něj pán v důchodovém věku a prodával knížku o historii televizního vysílání u nás. Nakonec se ukázalo, že je to její autor, pan Vambera osobně a rozprodává zbytek dosud neprodaných výtisků. A tak jsem si také jeden koupil.
Nedávno jsem totiž sehnal knihu "Amatérská televizní příručka" z konce padesátých let.


Tato půl století stará kniha je dnes zajímavá především pro zájemce o historické televizory, obsahuje i některé části, třeba o anténách, které jsou platné dodnes a navíc podané srozumitelným a názorným způsobem. Především je ale historickým dokumentem, zachycujícím tehdejší stav televizní techniky. Při pročtení jsem si uvědomil, jak náročným úkolem bylo zavedení televizního vysílání i nás. Teoreticky by to mohlo být daleko jednodušší. Kamery nakoupíme třeba v Japonsku, studiové vybavení v Americe, vysílače v Německu, nějak to pospojujeme dohromady a vysíláme. Tehdy to ale nešlo. Jednak bylo televizní vysílání v počátcích i v mnohem vyspělejších zemích, také na to tehdejší hospodářství nemělo prostředky, navíc to nebylo možné ani z politických důvodů.








Proto bylo nutné nejen samotné televizní přijímače, ale i veškeré vybavení na vysílací straně - snímací elektronky, kamery, studiové zařízení, vysílače - vyvinout a vyrobit vlastními silami a prostředky. Z pohledu dnešní doby téměř neuvěřitelný úkol. Před lidmi, kteří tehdy televizní vysílání zaváděli, nezbývá než uctivě smeknout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama