Listopad 2015

Pražská radioburza

22. listopadu 2015 v 22:39 Rádio
Mimo jiných akcí, jako jsou třeba setkání v Holicích nebo na Kozákově, bývá pravidelně s výjimkou letních měsíců i Pražská radioburza na Jarově. Poslední letošní byla minulou sobotu.Tentokrát jsem se vypravil vlakem, důvodů bylo několik.
Za prvé červnový šok z blízkého setkání s pražským provozem ještě tak docela neodezněl a stále mám zábrany přiblížit se s autem ku Praze na méně než dvacet kilometrů. Za druhé s tím úzce souvisí i další komplikace, neprůjezdné Horní Počernice. Za třetí bych podstatnou část cesty v obou směrech musel jet za tmy a to už taky není nic co by mě lákalo. Za čtvrté čas strávený cestou autem a metrem v porovnání s vlakem vyjde ganz egal. Za páté lístek na vlak přijde asi tak na třetinu toho co by stála cesta autem a pražskou MHD. A za šesté je to téměř zárukou, že odpoledne nepotáhnu domů nic velkého a těžkého.
Sortiment nejrůznějších součástek, přístrojů, pozůstatků čehosi a šrotu je všude obdobný. Zajímavé je, že se na podobných burzách vždy objeví ve velkém množství něco, co už tam nikdy víckrát neuvidíte. Tentokrát to bylo asi pět přijímačů Menuet u několika různých prodejců. Pro upřesnění - jedná se o přijímač z řady Dolly a Twist, vyráběný začátkem sedmdesátých let v bratislavské Tesle. Dále se zde například objevily dva Boubíny a přeloučský Condor.
U jednoho z prodejních stolů to vypadalo trochu jinak. Seděl u něj pán v důchodovém věku a prodával knížku o historii televizního vysílání u nás. Nakonec se ukázalo, že je to její autor, pan Vambera osobně a rozprodává zbytek dosud neprodaných výtisků. A tak jsem si také jeden koupil.
Nedávno jsem totiž sehnal knihu "Amatérská televizní příručka" z konce padesátých let.


Tato půl století stará kniha je dnes zajímavá především pro zájemce o historické televizory, obsahuje i některé části, třeba o anténách, které jsou platné dodnes a navíc podané srozumitelným a názorným způsobem. Především je ale historickým dokumentem, zachycujícím tehdejší stav televizní techniky. Při pročtení jsem si uvědomil, jak náročným úkolem bylo zavedení televizního vysílání i nás. Teoreticky by to mohlo být daleko jednodušší. Kamery nakoupíme třeba v Japonsku, studiové vybavení v Americe, vysílače v Německu, nějak to pospojujeme dohromady a vysíláme. Tehdy to ale nešlo. Jednak bylo televizní vysílání v počátcích i v mnohem vyspělejších zemích, také na to tehdejší hospodářství nemělo prostředky, navíc to nebylo možné ani z politických důvodů.








Proto bylo nutné nejen samotné televizní přijímače, ale i veškeré vybavení na vysílací straně - snímací elektronky, kamery, studiové zařízení, vysílače - vyvinout a vyrobit vlastními silami a prostředky. Z pohledu dnešní doby téměř neuvěřitelný úkol. Před lidmi, kteří tehdy televizní vysílání zaváděli, nezbývá než uctivě smeknout.

Dvacet šest let. Demokracie, nebo demagogie?

17. listopadu 2015 v 20:55 Politika
Výročí sedmnáctého listopadu je příležitostí k bilancování. Bilance dnešního dvacátého šestého výročí není ale nijak radostná.
Krátce po "sametu" jsme všichni dost naivně předpokládali, že všechny špatnosti, zlodějiny, demagogie a lži pominuly s pádem socialismu. Vystřízlivění z tohoto snu trvalo několik desítek let. První náznaky tohoto stavu okomentoval ještě Václav Havel osobně jako "blbou náladu". Nechci ho pomlouvat, s odstupem si myslím že sám to myslel celkem dobře. Bohužel pro nás ale také poněkud naivně a idealisticky. Stal se sice ikonou sametové revoluce a porevolučního dění, nepochybně i určitou morální autoritou, na druhou stranu ale sám ve stylu svých absurdních divadelních her posloužil jiným jako užitečný idiot.
Samotné pozadí sedmnáctého listopadu je dodnes opředeno tajemstvím a kolují o něm nejrůznější teorie. Faktem je, že se o něm někteří dodnes bojí mluvit veřejně. Kdo ví jak se to vlastně semlelo, ale že by spontánní několikatisícová studentská demostrace vedla k pádu socialistického režimu - tomu už dnes věří jen málokdo. Po více jak čtvrt století to ale přestává být důležité a stává se to spíš námětem pro bádání historiků.

Důležitější je to, co se okolo nás začalo dít nedávno a děje se dnes. První jasně zřetelné náznaky podivností se objevily v roce 2004 v souvislosti s referendem o vstupu do EU. Masivní propagandistická kampaň za vstup do EU, totální zašlapání a umlčení druhého tábora, to vše bylo sice nepřehlédnutelné, přesto však velkou většinou občanů přehlédnuté. Referendum dopadlo "správně", jak by to dopadlo v opačném případě jsme viděli zanedlouho po neúspěšném referendu v Irsku.
V té době byla pro většinu z nás EU vytouženou metou, vstup do ní většina občanů chápala jako završení demokratizace naší země a návrat do normálních civilizovaných poměrů. Poté ale přišlo dění okolo Evropské ústavy, Lisabonské smlouvy, a ti vnímavější z nás začali i z evropského snu střízlivět.
Dnes máme rok 2015. Máme "evropského prezidenta" , jakéhosi pana Junckera, o kterém je slyšet jen když říká že musíme mít rádi imigranty. Potom mámě nějakou Evropskou komisi, která plodí jednu píčovinu za druhou a lidi jsou jí ukradení. Potom máme nějaký Evropský parlament, který o tom co jim přijde z komise chvíli žvaní a potom to schválí. Německo má paní Merkel, která také miluje imigranty, kašle na vlastní zemi a navíc má pocit že ji celá Evropa musí poslouchat.
Dnes dopoledne jsem zaslechl z rádia, jak redaktor dělá rozhovor s kýmsi od policie a víceméně varují lidi před účastí na demonstracích 17. listopadu. Začalo mi opět trnout a chvíli jsem si nebyl jistý, zda jsem nějakou časovou smyčkou nepropadl opět do roku 1988 - 1989. Naštěstí jsem nezaslechl nic o stanici Hvězda, o porušování socialistické zákonnosti a protisocialistických živlech, tak je snad všechno v cajku. Zatím.
Vypadá to, že zanedlouho to může být jedno. Proč jsem zmiňoval výše tu evropskou "věrchušku"? Protože dění kolem ní, související (nejen) s uprchlickou krizí, teroristickými útoky a nesouhlasem většiny lidí s jejich (ne)řešením začíná silně připomínat dění v těsně předrevolučních časech.
Připomeňme si základní definice propagandy:

Propaganda je šíření idejí a postojů, které je zastřeno tak nebo onak, pokud jde o jejich 1) původ nebo zdroje, 2) zájmy, 3) použité metody, 4) šířený obsah, 5) následky jež z nich vyplynou - přičemž může obsahovat kterýkoliv moment, nebo více bodů, nebo všechny.

Propaganda je záměrné ovlivňování a řízení myšlení a postojů k zamýšlenému cíli, jež se uskutečňuje úpravou formulací i faktů, využitím psychických automatismů v myšlení i emocionálních vlivů, které umožňují přijetí idejí a postojů i bez rozumové kontroly.

Základem zastupitelské demokracie je to, že volení zástupci lidu prosazují zájmy, přání a vůli lidu - tedy svých voličů. Bohužel jsme dospěli do stavu který je srovnatelný například s rokem 1988. Tehdy jsme také měli alespoň zdánlivě demokratické instituce - vládu, sněmovny, v nich poslance volené ve volbách. Všichni jsme ale věděli, že ty volby jsou komedií a výsledek je předem daný. Daleko nad vůlí a zájmy lidu byly zájmy nejvyšších pater komunistických pohlavárů. Ze sdělovacích prostředků se valila propaganda, která měla za úkol lidi přesvědčit o tom že je vše v pořádku, nebo alespoň vyvolat dojem že je vše v pořádku a jen hlupák, zvrhlík nebo šílenec se proti tomu danému "pořádku" staví.

Dnes jsme na tom stejně, možná ještě hůř. Vůle a zájmy evropských obyvatel a národů jsou naprosto ignorovány. Evropští politici dosud žili v představě, že si s Evropou a jejími obyvateli můžou dělat co chtějí a vše zachrání propaganda. Pokud se náhodou objeví nějaký politik, který v souladu s demokratickými principy začne prosazovat přání většiny, je obratem označen za populistu. Občané, kteří nesouhlasí s oficiální evropskou propagandou, jsou označováni za demagogy, xenofoby, rasisty, extrémisty, a kdoví jak ještě. A hlavně - před třiceti lety jsme vždy alespoň tušili, kde je zdroj oficiální propagandy a jaké jsou její cíle. Dnes už ani nevíme, komu vlastně takový pan Juncker nebo paní Merkel slouží, kdo je platí, a jaký je skutečný cíl jejich politiky.

Abych ale nekončil pesimisticky. Země střední a východní Evropy pod tlakem nynějšího dění začaly kupodivu fungovat nejen demokraticky, ale také realisticky a hlavně v zájmu vlastního obyvatelstva. Tím myslím především Maďarsko, které za pár týdnů dokázalo že ochrana vnějších hranic EU je možná. Západním eurounijním zemím to bylo viditelně a hlavně slyšitelně proti srsti, ale vše dopadlo podle přísloví - může se vám to nelíbit, můžete s tím nesouhlasit, můžete proti tomu protestovat, ale to je asi tak vše co s tím naděláte. Dále Slovensko, které se otevřeně postavilo odmítavě k evropskému kvótovému diktátu. Nyní také Polsko, kde drtivě vyhrály křesťanské konzervativní strany. Ne že bych zrovna podporoval v podstatě extrémistickou katolickou stranu, ale rozhodně nelze čekat že by nová polská vláda podporovala islamizaci Evropy. Všechny tyto země se odstřihly od evropského propagandistického diktátu a zdá se, začaly jednat samostatně podle demokratických zásad. Česká politická reprezentace zatím lavíruje, ale asi ji nezbude nic jiného než buď také jednat podle přání českých občanů, nebo se historicky znemožnit a odtáhnout do pryč. Pro stávající evropskou politickou reprezentaci je to krajně nepříjemné. I západoevropští občané začínají chápat, že jejich král je nahý. Pro Evropu to představuje alespoň malou naději.
Otázka je, co se bude dít dál. Jak se k tomu evropská reprezentace postaví. Zda ji to přinutí vrátit se zpět k alespoň elementárnímu dodržování základních demokratických principů, zda prohraje a bude nahrazena někým jiným, s nejistým výsledkem a rizikem že Evropu ovládnou skutečně nedemokratické strany. Nebo zda se současná evropská a eurounijní politická reprezentace, nebo spíše ti co v jejím pozadí tahají za provázky, pokusí udržet u moci a u koryt za každou cenu, i za cenu teroru a násilí vůči vlastnímu obyvatelstvu, po vzoru Nicolae Ceausesca. Toho se bojím nejvíc.


P.S. Je zajímavé, jak nemalá část českých politiků, zděšená děním posledních několika dní, jen žvaní a žvaní a žvaní. Dokola opakuje do kamer, mikrofonů a diktafonů ty svoje naučené eurohujerské, pseudohumanistické a proislámské mantry a představuje si, že tím snad něco zachrání a změní. Vypadá to úplně stejně, jako když komunističtí politici ještě na konci listopadu 89 kecali o vítězství komunismu a socialismu a o přátelství se Sovětským Svazem na věčné časy. Jen ten Sovětský Svaz byl nyní nahrazen Evropskou Unií, Moskva Bruselem, Nejvyšší Politbyro CCCP Evropskou Komisí, Marxismus-leninismus humanismem a islámem a protisocialistické živly rasisty, xenofoby a nacionalisty. Budou se v následujících měsících znovu otáčet kabáty?

Quo vadis, satelit?

9. listopadu 2015 v 8:57 Rádio
Satelitní platforma Skylink má úspěšně za sebou neskutečný veletoč a na další se chystá. Jedná se samozřejmě o ten tisíckrát omílaný "servisní poplatek". Při jeho zavedení se začalo s cenou kolem 30Kč měsíčně, tedy necelé čtyři stovky ročně. Škarohlídi už tehdy prohlašovali, že se cena postupně zvýší na stovku měsíčně a zdá se, že měli pravdu.
Původně totiž satelitní platforma Skylink inzerovala bezplatný příjem základních programů. Pořízení a zaregistrování karty ale přišlo na nemalých 2000,-Kč. To se změnilo v roce 2012, kdy Skylink koupila lucemburská firma M7 společně s původně konkurenčním CSlinkem a obě sloučila, čímž prakticky získala monopol na satelitní šíření českých televizí. Vývoj byl poté následující:
2012 - 29,- měsíčně, 396,- ročně
2014 - 33,- měsíčně, 498,- ročně
2015 - 55,- měsíčně, 935,- ročně, 1485,- dvouletně
Co za tím asi stojí? Začátek byl jednoduchý. Společnost zřejmě počítala s tím, že zákazníci budou více využívat placenou nabídku, což se asi nesplnilo. A nově příchozích zákazníků platících registraci začalo ubývat, "letadlo" začalo padat k zemi. Co s tím? Prvním impulsem byla výměna starých karet Cryptoworks za modernější Irdeto. Nová karta "výměna" za původně bezplatný příjem stála 600,-Kč. K tomu si nemalá část majitelů starších přijímačů musela zaplatit nový satelitní přijímač, protože ten původní s novou kartou nespolupracoval. Dále byl zaveden servisní poplatek. A hurá - i přes vlnu nevole zákazníků to nakonec prošlo, masivní odliv se nekonal, většina lidí to nakonec s větším či menším skřípáním zubů zaplatila. Tak se po dvou letech zdražilo znovu, prozatím o trochu, opět se nic nedělo, lidi si zvykli. Hurá.
Přichází další vlna zdražování. Tentokrát masivní. Měsíční platba přes SIPO stoupla na 55,-Kč, roční v přepočtu na téměř 78,- měsíčně, dvouletá 62,- měsíčně. Každého určitě zaujme nepoměr mezi měsíční platbou přes SIPO a roční platbou předem, která je víc jak o polovinu dražší. Proč?
O tom se veřejně nemluví, ale důvod se dá tušit. Zanedlouho totiž bude zastavena distribuce signálu ve standardním SD rozlišení. Píše se předběžně o druhé polovině roku 2016. A o to jde - velká část, možná většina zákazníků zatím používá běžné SD přijímače a bude je muset vyměnit za HD přijímače. A tak existuje riziko, že mnoho z nich už si nový satelit prostě nekoupí, spokojí se s DVBT, navíc fungující zadarmo a Skylink přijde z menší či větší části o kšeft. Platební politika z toho zřejmě vychází - ten kdo si letos zaplatil servisní poplatek na rok může snadno ukončit provoz satelitního přijímače, zatímco ten kdo platí měsíčně přes SIPO nebo má zaplaceno na dva roky, s daleko větší pravděpodobností zainvestuje do nového přijímače a bude oslíčkem Skylinku dále.

Všechno zlé ale může být pro něco dobré. V brzké době se dá očekávat, že díky obměně satelitních přijímačů za HD bude všude spousta starých SD přijímačů prakticky zadarmo. A co s nimi? Můj momentální nápad je - příjem rozhlasu. K tomu není nutná žádná přístupová karta, stačí i FTA přijímač. Velkou výhodou je (na rozdíl od DAB) skutečně výborná kvalita digitálního zvuku. Nakonec - satelitní distribuce se dnes často používá i jako zdroj signálu pro FM vysílače. Základní nabídka na "české" Astře 23.5 obsahuje všechny stanice ČRo, k tomu rádia Beat a Country, stanice SRo a některé soukromé slovenské stanice. K tomu ještě i nějaká zahraniční rádia. Náklady? Jeden nevyužitý starý satelitní přijímač, stará parabola, vše zadarmo. K tomu dokoupený nový konvertor za 180,-, koaxiál a pár drobností. Možnosti jsou samozřejmě ještě větší, po doplnění paraboly o multidržák, další dva konvertory a DiSeq přepínač získáme možnost příjmu z pozic 19.2 a 13 stupňů a tím stovky rádií prakticky z celé Evropy, dále z blízkých asijských zemí a severní Afriky. Trochu oříškem se zdají britská rádia, ta jsou na pozici 28.5 východně a předběžně by měly vyžadovat větší parabolu, protože jejich signál už je pro nás poněkud mimo. To už případně budou další fáze pokusničení.