Květen 2015

Afrika poprvé

18. května 2015 v 17:12
Poslední dobou se stále více mluví o vzrůstajícím počtu afrických imigrantů v Evropě a o potřebě situaci nějak řešit. Shodou okolností se mi dostala do rukou knížka "Lidé v pralese" od Alberta Schweitzera, kde je mimo jiné velmi dobře popsána situace afrického černošského obyvatelstva před zhruba sto lety. Knížka navíc vyšla už ve třicátých letech minulého století, nebyla tedy zasažena novodobou cenzurou. Albert Schweitzer byl přitom známý lékař, který svůj život zasvětil pomoci domorodému obyvatelstvu a těžko ho lze podezírat z nějakého rasismu nebo nenávisti. Dovolte mi proto několik citací, které v dnešní době dostávají další, velmi zajímavý, někdy až děsivý rozměr.

-K našim bližším známým patří jeden poručík a jeden správní úředník. Jede na střední Kongo a musí na dvě léta opustit ženu a děti. Poručík je na tom stejně a přijde asi do Abešeru. Byl již v Tonkinu, na Madagaskaru, Senegalu, na Nígeru a na Kongu a zajímá se o všechny poměry v koloniích. Jeho úsudek o islámu, jak se rozšiřuje mezi černochy, není příznivý. Vidí v něm veliké nebezpečí pro budoucnost Afriky. "Černoch muslim", pravil mi, "nehodí se už k ničemu. Můžete mu postavit železnice, vykopat průplavy, vydat statisíce na zavlažování pozemků, které může obdělávat. Nic na něj nepůsobí, protože je zásadně lhostejný ke všemu evropskému i kdyby to pro něj bylo sebeprospěšnější a blahodárnější. Ale přijede-li do vesnice marabut, potulný islámský kazatel, na poskakujícím koni a v zářivém plášti, pak společnost ožije. Všichni se k němu tlačí a přinášejí mu své úspory, aby od něho za drahé peníze získali amulety proti nemocem, poraněním v boji, hadímu uštknutí, proti zlým duchům a nepřátelským sousedům. Kde černoši přestoupili k islámu, není žádný pokrok v kulturním ani hospodářském ohledu.

-V Evropě si představujeme, že se mezi africkými divochy hlásí o práci za velmi mírný plat tolik dělníků, kolik si přejeme. Opak je pravdou. Nikde není těžší najít dělníky než u primitivních národů a nikde nejsou v poměru k pracovnímu výkonu tak draze placeni jako zde. Říká se, že příčinou toho je lenost černochů. Ale te ten černoch opravdu tak líný? Netkví problém hlouběji?
Kdo jednou viděl černé vesničany, jak mýtí kus pralesa, aby založili novou plantáž, ten ví že jsou schopni pracovat po celé týdny horlivě a s napětím všech sil. K této nejtěžší ze všech prací mimochodem řečeno, je každá vesnice nucena každým třetím rokem. Vysoké keře, na nichž rostou banány, vypotřebují půdu neobyčejně rychle. Proto se musí vždy třetím rokem zakládat nová plantáž, pohnojená popelem poraženého a vypáleného pralesa. Černoch dovede pracovat velmi dobře, ale jen tolik, kolik okolnosti žádají. Dítě přírody - a v tom je celá záhada - je dělníkem pouze příležitostným.
Za skrovnou práci dodá příroda domorodci zhruba vše, co potřebuje k životu ve vesnici. Les mu dává dříví, bambus rafii a lýko na chýši, která ho chrání před sluncem a deštěm. Potřebuje už jen nasázet trochu banánů a manioku, chytat ryby a jít na lov, a má pohromadě vše nejnutnější, aniž se musí dát najímat do práce a pravidelně vydělávat. Přijme-li nějaké místo, tedy jen proto že potřebuje peníze k určitému účelu. Chce si koupit ženu, jeho žena nebo ženy chtějí krásné látky, cukr, tabák, potřebuje sekeru, rád by pil kořalku, chtěl by mít oblek a střevíce.
Jsou to tedy víceméně potřeby mimo vlastní boj o život, pro něž se dítě přírody dává najímat ku práci. Nemá-li jistý cíl, pro který by vydělával, zůstane ve své vsi. Je-li někdo v práci a vydělá si tolik, že si může dopřát po čem jeho srdce toužilo, nemá už důvod aby se dál dřel a vrací se do své vsi, kde najde vždy obydlí a stravu.
Černoch není líný, ale svobodný člověk. Proto je vždy jen příležitostným dělníkem. Má-li můj kuchař dost peněz, aby splnil přání své ženy, odejde bez ohledu na to, že ho nutně potřebujeme. Plantážníka opustí jeho dělníci právě v kritické době, kdy je potřeba vyhubit hmyz na kakaovníku. Právě když z Evropy docházejí depeše o dříví jedna za druhou, nenajde obchodník dělníky na kácení, protože celá ves jde na ryby nebo zřídit novou plantáž. Všichni jsme rozhořčeni na lenivé černochy. Ale ve skutečnosti je nemáme v rukou, protože na nás a na výdělek od nás nejsou odkázáni.
Existuje tedy těžký konflikt mezi potřebami obchodu a tím, že toto dítě přírody je svobodný člověk. Bohatství země nelze vykořistit, protože černoch má o ně jen nepatrný zájem. Jak ho vychovat ku práci? Jak ho přinutit?
"Vytvořme mu co nejvíce potřeb pak bude co nejvíce pracovat!" praví stát a obchod společně. Na jedné straně dává černochovi nedobrovolné potřeby v podobě daní. Na druhé sraně tvoří kupec černochovi potřeby nabídkou zboží. Nabízí jak užitečné, jako látky a nářadí, tak zbytečné, jako tabák a toaletní potřeby, nebo škodlivé, jako alkohol. Užitečné věci samy o sobě by ho však nikdy nepřiměly k pořádné práci.
Jistěže, daně a stupňované potřeby mohou černocha přimět k větší práci, ale není to skutečná výchova k práci. Černoch začne toužit po penězích, po užitku, ale nestane se spolehlivým a svědomitým. Jde-li do práce, jde mu jen o to aby za co nejméně práce získal co nejvíce peněz. Pracuje, jen pokud zaměstnavatel u něho stojí.

-Stálým dělníkem stává se toto dítě přírody jen pokud se ze svobodného člověka stane nesvobodným. Dá se toho dosáhnout různými způsoby. Především je důležité zbavit černocha po nějakou dobu možnosti návratu do rodné vsi. Plantážníci a majitelé lesů zásadně nepřijímají dělniky z okolí, nýbrž najímají mladé lidi z daleka, z cizích kmenů, na jeden rok a přivážejí je sem po vodě. Tyto smlouvy vypracovala vláda a jsou účelné i humánní. Na konci týdne se má dělníku vyplatit vždy jen polovina mzdy. Zbytek se mu zadrží a dostane jej až na konci roku, kdy ho běloch musí zase dopravit domů. Tím se má zamezit, aby svůj výdělek nevydal tak rychle, jak ho nabyl, a nevrátil se domů s prázdnýma rukama.
A výsledek? Lidé musí vydržet po celý rok, protože nemají možnost vrátit se dpmů. Ale skutečně dobrým dělníkem je málokterý z nich. Mnozí trpí steskem po domově. Jiní nemohou snést nezvyklou potravu - musí se živit rýží, protože čerstvá potrava zde není. Většina se jich oddává kořalce. Vředy a nemoci se mezi nimi lehce šíří, neboť bydlí v chýších, jeden těsně vedle druhého. Přes všechnu opatrnost promarní mzdu jakmile vyprší smlouva a vracejí se domů stejně chudí, jak odešli.
Černoch je k něčemu, jen pokud je ve své vesnici a má mravní oporu ve své rodině a příbuzenstvu. Mimo své prostředí snadno hyne mravně i tělesně. Místa kde se hromadí černí dělníci bez rodin jsou hnízdy demoralizace. Tragické je právě to, že zájmy kultury a kolonizace se nekryjí, nýbrž jsou často v rozporu. Obchod a plantážnictví žádají takové nahromadění. Kultuře by prospělo, kdyby lidé pralesa byli ponecháni a vychováváni ve svých vesnicích, kdyby tam provozovali řemesla, zakládali plantáže, pěstovali kávu, a kakao pro sebe i na prodej, bydleli v dřevěných nebo cihlových domech místo v bambusových chýších a vedli solidní a klidný život. Ale hospodářství musí hledět zmobilizovat co nejvíce lidí k zužitkování všech pokladů země. Nejvyšší možná produkce je její heslo, aby se vyplácely kapitály vložené do kolonií.

Sociální problémy vznikají také evropským dovozem. Dřívě provozovali černoši různá řemesla. Vyřezávali dokonalé domácí nářadí ze dřeva, zhotovovali výborné šňůry z vláken stromové kůry a mnoho jiných věcí. U moře dobývali sůl. Tato i jiná primitivní řemesla zničilo zboží, které do pralesa zavedl evropský obchod. Laciný smaltovaný hrnec zatlačil dobré dřevěné vědro, které si domorodci zhotovili sami. Okolo každé černošské vsi leží v trávě hromady zrezavělého nádobí. Mnoho dovedností už upadlo v zapomenutí. Jen staré černošky umějí ještě zhotovovat šňůry z vláken kůry a netě ze žilek ananasových listů. I umění stavět kánoe upadá. Tak postupně zaniká domácí řemeslo, ačkoli jeho vzestup by pro zemi znamenal skutečný pokrok.

Sociální nebezpečí, které znamená dovoz kořalky, ocení teprve ten, kdo čte jak velká je spotřeba připadající ročně na hlavu v některých afrických přístavech. A kdo viděl po vsích, jak se opíjejí malé děti společně s dospělými. Zde jsou úředníci, obchodníci, misionáři a náčelníci zajedno, že by se měl dovoz kořalky zakázat. proč se však nezakáže? Protože kořalka je výnosné celní zboží. Roční celní vývoz z ní patří k největším příjmům kolonie. kdyby odpadl, byl by schodek v rozpočtu. Clo z kořalky má ještě tu dobrou vlastnost, že se může každoročně zvýšit, a přece se kořalky nevypije ani o litr méně.

Léto začíná

15. května 2015 v 11:51 Rádio
Zdá se, že rádiové léto je zde. Dnes ráno (15. května) se na VKV FM objevily signály z jihozápadní Evropy, především ze Španělska. Identifikovat se mi podařilo 92.5MHz RNE Classico, ale podobné signály byly i na dalších kmiotočtech. Během chvíle, kde jsem posílal mail do klubové konference, signály zmizely. Mezitím kolegové v klubové konferenci hlásí dobrá příjem i na 50MHz amatérském pásmu.
Zajímavé věci se ale budou dít i díky tropo šíření - o kousek níž, na 92.3MHz mi standardně na vertikální proutek hraje R. Haná od Olomouce. Dnes se i zde na chvíli objevilo něco španělského, poté ale hrálo R. Relax z Kladna, občas prostřídané neidentifikovaným polským rádiem. Po jedenácté dopoledne už je zase zpět R. Haná.

Holice a Kozákov 2015

10. května 2015 v 18:04 Rádio
Letošní jarní Holické setkání bylo účastí trochu slabší, kvůli chladnému počasí jsem také raději vynechal zakempování v místě. Počasí se ale jinak víceméně vydařilo, po dobu setkání bylo docela hezky. Nabídka na blešáku viditelně stagnuje, v podstatě se tam rok co rok objevují ty samé šroty, stále více přebrané. Ale podobná setkání stále více beru jako příležitost k setkání a popovídání se stejně "postiženými" přáteli a známými, a to vydařilo. Takže jsem hodinu po poledni odjížděl spokojený. Předtím jsem ještě otestoval anténu Emme Esse pro III. TV pásmo, tedy nyní pro DAB rozhlas. Připojení kabelu bylo zatím narychlo provizorní, možná proto jsem nic zvláštního nechytil.

Týden poté bylo setkání na Kozákově. Předpovědi a ráno i radary slibovaly přechod okluzní fronty, poté to vypadalo že se fronta vyprší ještě v západních Čechách. Kolem osmé, když jsem se motal objížďkami kolem Rovenska pod Troskami, se rozpršelo, chvílemi docela silně. To poznamenalo i účast na Kozákově, ale ne zase tak moc - tou dobou už asi, stejně jako já, byla většina účastníků na cestě a nechtělo se jim vracet. Po deváté hodině déšť ustal, postavil jsem stožár s anténou a na Dualu vyzkoušel příjem. Zachytil jsem následující vysílače:
  • 5C DR Deutschland
  • 5D Teleko Černá Hora
  • 9A MDR Sachsen
  • 10D ČRa DAB+ Praha
  • 11A Teleko Praha nebo Příbram
  • 11D BR Bayern
  • 12B ? - pouze občasný náznak signálu, možná PR Wroclaw, možná i intermodulace
  • 12D BR Bayern
U německých multiplexů se nedá určit konkrétní vysílač, v dalé lokalitě jich je třeba pět v jednofrekvenční síti.
V tomto ohledu je Kozákov velmi zajímavý, a to se ještě musím přiznat k navigační chybě - až kolem poledne, když vysvitlo slunce a anténu jsem pomalu balil, tak jsem zjistil že jih je trochu jinde než jsem předpokádal. Příště to možná bude ještě lepší :-)
Anténa pro DAB se také stala atrakcí pro návštěvníky, s některými jsem si příjemně popovídal. Pokud tohle někdo z nich čte - ano, bílý Mercedes, tubusy od Třince, na nich "hrábě" pro DAB - to jsem byl já.