Proč jsem nevolil Karla

15. října 2013 v 15:13 |  Politika
Máme před parlamentními volbami, já se ale vrátím zpět do začátku roku, k volbám prezidentským. S odstupem si myslím, že byly krásnou ukázkou mediální magie a manipulace veřejného mínění, kdy se z kandidáta TOP09 Karla Schwarzeberga stala nejen mediální ikona pravicových voličů, ale i těch kteří volili emotivně.
Na mě to ovšem nějak nezapůsobilo. Postava senilního, věčně klimbajícího knížete, který se občas vzbudí ze spánku a s viditelnými problémy dá dohromady jednu obtížně srozumitelnou větu mi nepřijde jako vhodná pro kandidaturu na hlavu státu.
První, co mi to připomělo, byla tragická postava protektorátního "zemského presidenta" dr. Háchy. To sedí naprosto přesně - také zhroucený, věčně pospávající starý pán napůl mimo realitu, kterému někdo občas zaklepe na rameno, přistrčí pár papírů, uctivě požádá o podpis. Pan zemský president podepíše, ani pořádně netuší co, a opět upadne do letargie.
Druhá vzpomínka - postava socialistického soudruha prezidenta, dr. Husáka. Postava možná ještě podobnější panu Schwarzenbergovi než ta první. Zatímco pan Hácha byl v zásadě slušný a poctivý člověk, který se ve své funkci víceméně obětoval ve snaze zachránit co se dá a na závěr byl převálcován okolním děním, pan Husák svého času naplnil svou touhu po politické moci za jakoukoliv cenu, i za cenu zrady národa a bratříčkování s okupanty. Směšný závěr, kdy byl zbaven důležité funkce generálního tajemníka UV KSČ a zůstala mu jen trafika "soudruha prezidenta", kterou zvládal jen s vypětím zbytku sil a za pomoci nejlepších dostupných lékařů a léků, byl jen vyvrcholením této kariéry.
Nedávno přibyla ještě vzpomínka třetí, kdy v televizi běžel dokument o konci Rakousko-Uherska a habsburské monarchie. Obdobná situace, kdy na trůnu seděl František Josef II. který byl po celý závěr 19. a začátek 20. století jistě dobrým panovníkem a nutno uznat, že rakouské zákony a politika monarchie tehdy patřily snad k nejsvobodnějším a nejliberálnějším široko daleko. Potom ale přišel rok 1914, sarajevský atentát a už to jelo. Z dokumentu celkem jasně vyplynulo, že přestárlý monarcha byl zcela evidentně, slušně řečeno, daleko za zenitem svých duševních i fyzických sil. To všem okolo v mnohém vyhovovalo, protože mohli vládnout za něj. Po atentátu se v podstatě chopili moci vojenští jestřábové, kteří po půl století konečně dostali příležitost pořádně si "zaválčit", což se jim tedy podařilo v míře vrchovaté. Nejen že "starej Procházka" ztratil veškerou faktickou moc, od vlivu na dění byl pro jistotu odstaven i mladý, vzdělaný a rozhodný následník trůnu Karel. Až když se stal v roce 1916 rakouským císařem, vše se začalo měnit, jenže to už bylo v podstatě na všechno pozdě...
Občas se říká, že národ který se nepoučí z vlastní minulosti, je odsouzen prožít si ji znovu. Ne že bych byl nadšený z pana Zemana, já sem nevolil ani jeho, bylo několik dalších a daleko lepších kandidátů, ale volba dopadla jak dopadla a výsledek je cestou menšího zla. Nebudu rozebírat diskutabilní vzdělání, morální profil a například i přátelské vazby pana Schwarzenberga na sudetské Němce a některé prokazatelně vlastizrádné šlechtické rody. Ani jeho politickou turistiku, ani morální profily jeho současných spolustraníků, ani důvody proč ho tito tlačí do poředí jako svou ikonu. Jen bych připoměl, že slušní lidé s poctivými úmysly se zpravidla neskrývají za cizí záda. A minulost jasně praví, že vždy když se v čele této země objevil senilní stařec nad hrobem, dopadlo to špatně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama