Říjen 2013

Proč jsem nevolil ani Zemana

28. října 2013 v 21:35 Politika
Pokud jsem se v minulých článcích otřel o pana Schwarzenberga, neznamená to že pan Zeman by snad byl nějakým mým oblíbencem. Je to stejně přestárlý politik, jako ten první, jen příznaky jsou trochu jiné.
Kdysi dávno, v dobách hlubokého socialismu, došlo k tomu že konečně zemřel generální tajemník a předseda ústředního výboru komunistické strany Sovětského svazu soudruh Leonid Iljič Brežněv. Zda to bylo skutečně sešlostí věkem, zda si k tomu dopomohl nějakým tím stakanem nebo mu tam prostě někdo pomohl, nevím a tehdy mi to bylo upřímně fuk, stejně jako dnes. Svět si oddechl. I u nás se tou dobou šuškalo, že soudruh Brežněv už je na tom momentálně mentálně všelijak a panovala obava, že v náhlém záchvatu snahy ještě něco dokázat zmáčkne to červené tlačítko. Poté nastoupil soudruh Andropov, který taky za pár měsíců zaklepal bačkorama, a po něm soudruh Černěnko s obdobným výsledkem (nebo opačně?). Potom už asi nějak v sovětském UV KSSS došli geronti a tak zvolili Gorbačova.
V té době jsem byl na druhém stupni základní školy a měli jsme jistého poněkud kontroverzního učitele. Záporné rysy jeho povahy zde s dovolením pominu, kladným rysem byla nepochybně určitá moudroust a snad i věštecké nadání, které před námi občas prezentoval. A tak například po zvolení soudruha Gorbačova prohlásil, že je to tak v pořádku. Protože vrcholným politikem se má stát člověk ve věku kolem padesáti let, kdy už má dostatek životních zkušeností, aby dokázal tak složitou a zodpovědnou práci zastávat. Ale na druhou stranu je to ještě věk, kdy má dotyčný kus života před sebou a to mu brání v sebevražedných rozhodnutích, kdy už mu na konci života na ničem nezáleží a vezme si do hrobu země, kontinenty a další miliony lidí. A mimochodem je to věk, kdy ještě lidé zpravidla nemívají v hlavě nasráno.
A tak jsme začátkem letošního roku dopadli podobně jako v osmdesátých letech ÚV KSSS. Na druhé kolo volby prezidenta republiky jsme měli na výběr mezi dvěma přestárlými geronty. Zvítězil ten, který je schopný kvůli starým křivdám a vlastním zájmům ohrozit a poškodit celou tuto zemi. Za druhého by tu samou špinavou práci udělali jeho loutkovodiči. Já jsem ve druhém kole nevolil nikoho.
Dnes jsem vyrazil na procházku. Les, přes který jsem šel byl rozrytý od divokých prasat. Stejný obrázek momentálně skýtá i naše republika, akorát že místo stáda divočáků ho rozrejvá pan prezident.
Mimochodem, pokud kterýkoliv zaměstnanec ve fabrice, úřadě, nebo kdekoliv jinde je přistižen v zaměstnání v podnapilém stavu, zpravidla je tvrdě potrestán, při opakovaném přistižení hodinovou výpovědí pro závažné porušení pracovní kázně. Pokud jde o člověka na pozici, kdy může bezprostředně ohrozit okolí nebo způsobit špatným rozhodnutím vážné následky, například jako řidič nebo lékař, má na krku navíc trestní stíhání za ohrožení pod vlivem návykové látky. Myslím, že stejně by mělo být postupováno i u prezidenta republiky. I když představa, jak takový pan premiér jde v doprovodu předsedy parlamentu dát panu prezidentovi "dejchnout" je poněkud komická. Navíc se povídá, že když má dotyčný přes tři promile, levným alkotesterům se spálí snímač a potom už ukazují jen nulu... Ale když mají na vládě peníze na soupravu pro odhalení metanolu, určitě mají i na přádný policejní alkotester :-)
No nic, nezbývá než to ty čtyři roky nějak přežít a doufat že mezitím zde také dojdou geronti. Ono těch mladých, snaživých a perspektivních blbců je beztak dost.....

Proč jsem nevolil Karla

15. října 2013 v 15:13 Politika
Máme před parlamentními volbami, já se ale vrátím zpět do začátku roku, k volbám prezidentským. S odstupem si myslím, že byly krásnou ukázkou mediální magie a manipulace veřejného mínění, kdy se z kandidáta TOP09 Karla Schwarzeberga stala nejen mediální ikona pravicových voličů, ale i těch kteří volili emotivně.
Na mě to ovšem nějak nezapůsobilo. Postava senilního, věčně klimbajícího knížete, který se občas vzbudí ze spánku a s viditelnými problémy dá dohromady jednu obtížně srozumitelnou větu mi nepřijde jako vhodná pro kandidaturu na hlavu státu.
První, co mi to připomělo, byla tragická postava protektorátního "zemského presidenta" dr. Háchy. To sedí naprosto přesně - také zhroucený, věčně pospávající starý pán napůl mimo realitu, kterému někdo občas zaklepe na rameno, přistrčí pár papírů, uctivě požádá o podpis. Pan zemský president podepíše, ani pořádně netuší co, a opět upadne do letargie.
Druhá vzpomínka - postava socialistického soudruha prezidenta, dr. Husáka. Postava možná ještě podobnější panu Schwarzenbergovi než ta první. Zatímco pan Hácha byl v zásadě slušný a poctivý člověk, který se ve své funkci víceméně obětoval ve snaze zachránit co se dá a na závěr byl převálcován okolním děním, pan Husák svého času naplnil svou touhu po politické moci za jakoukoliv cenu, i za cenu zrady národa a bratříčkování s okupanty. Směšný závěr, kdy byl zbaven důležité funkce generálního tajemníka UV KSČ a zůstala mu jen trafika "soudruha prezidenta", kterou zvládal jen s vypětím zbytku sil a za pomoci nejlepších dostupných lékařů a léků, byl jen vyvrcholením této kariéry.
Nedávno přibyla ještě vzpomínka třetí, kdy v televizi běžel dokument o konci Rakousko-Uherska a habsburské monarchie. Obdobná situace, kdy na trůnu seděl František Josef II. který byl po celý závěr 19. a začátek 20. století jistě dobrým panovníkem a nutno uznat, že rakouské zákony a politika monarchie tehdy patřily snad k nejsvobodnějším a nejliberálnějším široko daleko. Potom ale přišel rok 1914, sarajevský atentát a už to jelo. Z dokumentu celkem jasně vyplynulo, že přestárlý monarcha byl zcela evidentně, slušně řečeno, daleko za zenitem svých duševních i fyzických sil. To všem okolo v mnohém vyhovovalo, protože mohli vládnout za něj. Po atentátu se v podstatě chopili moci vojenští jestřábové, kteří po půl století konečně dostali příležitost pořádně si "zaválčit", což se jim tedy podařilo v míře vrchovaté. Nejen že "starej Procházka" ztratil veškerou faktickou moc, od vlivu na dění byl pro jistotu odstaven i mladý, vzdělaný a rozhodný následník trůnu Karel. Až když se stal v roce 1916 rakouským císařem, vše se začalo měnit, jenže to už bylo v podstatě na všechno pozdě...
Občas se říká, že národ který se nepoučí z vlastní minulosti, je odsouzen prožít si ji znovu. Ne že bych byl nadšený z pana Zemana, já sem nevolil ani jeho, bylo několik dalších a daleko lepších kandidátů, ale volba dopadla jak dopadla a výsledek je cestou menšího zla. Nebudu rozebírat diskutabilní vzdělání, morální profil a například i přátelské vazby pana Schwarzenberga na sudetské Němce a některé prokazatelně vlastizrádné šlechtické rody. Ani jeho politickou turistiku, ani morální profily jeho současných spolustraníků, ani důvody proč ho tito tlačí do poředí jako svou ikonu. Jen bych připoměl, že slušní lidé s poctivými úmysly se zpravidla neskrývají za cizí záda. A minulost jasně praví, že vždy když se v čele této země objevil senilní stařec nad hrobem, dopadlo to špatně.

Nudíte se? Kupte si kartu IREDO!

11. října 2013 v 8:06 Kostelecko
Pro ty co nejsou z podorlicka, nebo alespoň z východních Čech, nejdříve vysvětlení. IREDO je Integrovaná REgionální DOprava. Je to provázání autobusových a vlakových spojů různých dopravců do společného systému s jedním tarifem a jednou jízdenkou. Dosud se jezdilo na papírové jízdenky, včetně přestupních, sedmidenních a měsíčních.
Nedávno se ale firma OREDO, která je organizátorem a správcem systému, rozhodla z důvodů pro mě nepochopitelných a nesmyslných pro změnu - papírové jízdenky budou nahrazeny čipovou kartou. Tu si každý, kdo chce jiné než základní, obyčejné nepřestupní jízdné (zde zůstává nadále obyčejná papírová jízdenka) musí pořídit a tato karta se stává nosičem všech ostatních druhů jízdenek. A tak došlo i na mě. Od té doby se zaběhlé a rutinní cesty do zaměstnání změnily dílem v adrenalinový sport, dílem v cestu Otíka Rákosníka do Prahy.
První pokus - týdenní, tedy sedmidenní jízdenka na kartu. Poprvé se nepovedlo, stejně dostávám tehdy ještě platnou papírovou týdenku. Podruhé - mám týdenku na kartě, nastává problém jak ji uplatnit při nástupu. Přikládám kartu ke čtečce, nic. Nutno se domluvit s řidičem, co vlastně mám a chci, po několikerém zkoušení a šmudlání karty po snímači se konečně daří. Situace se při každém nástupu pravidelně opakuje.
Druhý pokus - nákup obyčejné jízdenky na kartu. Opět problém. Koupit obyčejnou jízdenku za hotové nelze, je nutné nejdřív vložit na kartu nějaký obnos ze kterého se jízdné strhává. To ovšem nelze ve vlaku, takže opět jedu na klasické jízdné a papírovou obyčejnou jízdenku.
Třetí pokus - přestupní jízdenka, nutná pokud cestou přestupujete mezi dvěma autobusovými linkami. Opět musím nejdřív nabít kartu, což u řidiče autobusu naštěstí jde. Potom dostávám přestupní jízdenku, pohoda.....
Pohoda až do přestupu. V druhém autobusu dávám kartu ke snímači, nic. Dohaduji se s řidičem, on viditelně nechápe co po něm chci, já zase nechápu co on chce po mě. Po zmatcích, kdy mi dá z peněz na kartě další papírovou jízdenku kterou nepotřebuji, a několika minutách dohadování se konečně dozvím že ta přestupní jízdenka vlastně na kartě není a že ten papírový lístek, který jsem považoval za potvrzení transakce je klasická papírová přestupní jízdenka! Ona totiž přestupní jízdenka na kartě zatím tak ňák nefunguje, a tak se nepoužívá, ale nikdo se to nějak nesnaží vůbec cestujícím vysvětlit.... Takže zatímco jsem byl celou dobu přesvědčený že na přestupní lístek potřebuji kartu a na té kartě je nahraný, jen jsem zbytečně vložil peníze na kartu a z ní zase zaplatil papírový přestupní lístek, který jsem si mohl koupit rovnou.....
Takže, vážení a milí majitelé Oreda. Koukejte si ten váš chlívek pořádně vykydat a zařídit, aby a)všechno fungovalo jak má a za b)aby to fungovalo stejně jednoduše, spolehlivě a efektivně, jako papírové jízdenky. A za c)aby cestující veřejnost byla o těch vašich technologických experimentech informovaná. Ke kartě jsem dostal spoustu papírů, obchodní podmínky kde se dočtu spoustu věcí, ale základní vysvětlení jak kartu správně používat při nákupu a uplatnění jízdenky chybí. To zjišťuji až metodou pokus/omyl ve snaze tu kartu používat, a už mě to přestává bavit. Pokud mi ani maturita a IQ kolem 130 nestačí k tomu, abych si mohl normálně koupit jízdenku v autobusu, je ten váš systém víte k čemu.