Sedmnáctý listopad v Praze

2. prosince 2018 v 9:50 |  Politika
Sedmý listopad v Moskvě

Rudou barvou dneska září
sedmička v mém kalendáři.
Podívej se oknem, všude
v ulicích je všechno rudé.

Každé okno, každá střecha,
jako by dnes hořela
Tam kde jindy tramvaj spěchá,
kapela jde zvesela.

Celá země, i my děti
velký svátek máme dnes.
Rudý balónek můj letí
přímo k obloze se vznes.


Zdá se, že bordel a neschopnost na tomto blogovém serveru úspěšně pokračují. I z tohoto článku se zhruba po týdnu "ztratily" obrázky a jsou smazány i z galerie. Koneckonců můžu být rád, že na rozdíl od dřívějška nebyly navrch nahrazeny obrázky z cizích, růžově romantických blogísků. Do dnešního večera se zatoulané obrázky do galerie vrátily, ale do článku jsem je musel znovu vložit sám. A tak jsem alespoň článek ještě mírně upravil.

Možná je to přirovnání trochu přehnané a nekorektní, svátek VŘSR byl přece jen o něčem jiném. Především jeho oslavy byly skutečně o dost víc rozsáhlé, a hlavně víc nucené a povinné. Neoficiálně se říkalo, že je to celé nějaké divné, slavit říjnovou revoluci v listopadu, navíc ji vedl Lenin, co se vlastně jmenoval Uljanov a stalo se to v Leningradu, co se tehdy jmenoval ( a dnes už zase jmenuje) Sankt Peterburg. Oslavy těchto výročí, nejen VŘSR, ale například i vítězný únor nebo první máj, naše generace ještě zažila. Bohužel dnes z toho začínám mít dost podobný pocit jako tehdy. Kdo neslaví s námi, slaví proti nám soudruzi a je nutné s ním zatočit.

Letošního sedmnáctého listopadu jsem totiž opět vyrazil na výlet do Prahy. Hlavním cílem ovšem byla tradiční pražská Radioburza na Jarově a následné pražské setkání CSDXC, známé prod krycím názvem "PraSet". Protože mi ale do odjezdu rychlíku dost času zbývalo, prošel jsem se ještě po Václaváku a přilehlém okolí a sledoval co se tam kolem druhé odpolední dělo.

První na co jsem narazil byl tento recesistický průvod.


Ten mi byl z celých oslav nakonec asi nejsympatičtější, koneckonců dělat si ze všeho možného i nemožného p...l je česká národní vlastnost. A určitě ne špatná. Poté jsem se vydal směrem k dolnímu konci Václaváku.


Zde bylo první, menší hudební pódium. Zatím vše ve stadiu příprav na hlavní dění, ale občas zde něco i zahráli. Po Václaváku se pohybovalo kromě turistů i dost lidí s trikolórami, zde u dolního pódia byla nápadně vysoká koncentrace lidí s odznáčky SPD. Přestože mám pro tuto stranu celkem slabost, po příčině jsem nepátral.

Povšimněte si hesla "Dvě totality stačily". Ano, to je pravda a s tímto heslem nezbývá než souhlasit. Ale protože žijeme v demokracii a v ní může mít každý svůj názor, někdo vidí ohrožení demokracie v osobě pana Babiše nebo Okamury, a já zase například hlavně v Evropské Unii, která "salámovou metodou" postupně přechází od demokracie k fašismu.


A tak se obávám, že o svobodu a demokracii, které jsme s velkým kusem štěstí získali zpět v roce 1989, jsme v roce 2004 opět přišli. A slavíme něco, co už vlastně zase vůbec nemáme. Sice máme jakousi vládu, parlament a prezidenta, ale to jsme měli za protektorátu nebo komunismu také. A stejně jako tehdy, v převážné většině schvalují nadiktované zákony a příkazy pod hrozbou sakcí. Jen metody jsou trochu více soft, německé panzerwageny a sovětské tanky nahradily bruselské fondy a evropský soudní dvůr.


Ale to jsem odbočil od hlavního tématu. Pokračujeme po Václaváku výš. Střed byl téměř prázdný, až na všudypřítomné turisty. Občas se daly potkat nějaké ty kuriozity, jako například dvojice teenagerů, jeden s českou a druhý s eurounijní vlajkou. V Praze se to asi snese, česká je samozřejmě v pořádku, ale u nás ve vidlákově by za tu eurounijní možná dostal něčím po kebuli. Zajímavé je, že po pár minutách měli mládežníci obě vlajky smotané. Zda šlo o nějakou spontánní akci nebo je nafasovali podobně jako kdysi za nás plakáty s Marxem, Engelsem, Leninem a Gottwaldem, kdo ví...


Že se bude něco dít prozrazovala i přítomnost médií. Kromě Č(s)T jsem zde zahlédl i auto od Reuters.
Na horním konci náměstí už bylo policajtů možná víc než před devětadvaceti lety esenbáků:


Pilně se nakládala a odtahovala zapomenutá auta, připravovalo obří pódium s obřími obrazovkami, testovalo ozvučení:


Koncert začíná v 16:30. První co mě napadlo je klasická hláška "to zas bude v álejích nablito".
A dále jsem chvíli uvažoval nad tím, co se vlastně za těch devětadvacet let vlastně změnilo. No něco jo a něco ne. Lidi už (nebo zatím?) nemusí na oslavy chodit povinně, řeší se to tím že tam uděláme koncert nebo něco podobného, co lidi naláká dobrovolně a potom se to dá propagandisticky použít. Máme větší výplaty, levnější spotřební zboží, větší televize, víc počítačů, lepší auta, drahé byty, méně mrtvic a víc rakoviny. Sedmdesát tun zlata ze státního zlatého pokladu je fprdeli a bylo nahrazeno německými dluhopisy. Esenbácké žigulíky a volhy nahradily policejní oktávky, které už nejsou bíložluté, ale stříbrnomodrožluté. Z "protisocialistických živlů", "oportunistů" a "zaprodanců západu" máme dnes "rásysty", "xenofóby" a "zaprodance Ruska a Putina". Místo Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky dnes máme proruské weby a "fake news". Místo rušiček dnes prostě internet zcenzurujeme a basta. Pokud se dostanete do té "špatné" skupiny, stále můžete po hlavě dostat VUMLem, který se z "vulkanizovaného učitele marxismu-leninismu" proměnil na "vulkanizovaného učitele multikulturalismu a lásky". Z tehdejších revolucionářů jsou papaláši, jen se otočili na druhou stranu a místo Moskvě se klaní Bruselu. A ještě jedna důležitá změna se udála. Zatímco tehdy, když jsem v roce 89 demonstroval na náměstí a cinkal klíči, jsem si myslel že jsem právě součástí dějin a píšu historii, dnes z toho zůstal jen pocit, že ze si mě někdo v pozadí udělal "užitečného idiota". A skončil jsem u neveselého dumání nad tím, zda jsem za ty roky dostal rozum nebo zblbnul. Možná jsem měl zajít ještě na Národní třídu, jako mimopražákovi mi v tu chvíli nedošlo, že je to od spodního konce václaváku kousek. Možná příště. Večerní reportáže, kde se skupinky militantních "pravdoláskařů" chovaly podobně jako fašistická nebo komunistická lůza a jejich hlavní činností bylo vyhazovat věnce a květiny od jimi nepodporovaných politiků, to vše samozřejmě ve jménu "pravdy a lásky která musí zvítězit nad lží a nenávistí" mě také moc nenadchly. A tak nevím, kam jsme to vlastně došli. Režimy se mění, lidé zůstávají stejní.
Ale dost těchto úvah.


Jestli po letošním listopadu zůstalo pro budoucnost něco užitečného, tak je to opravené Národní Muzeum.


Alespoň zvenku vypadá krásně, teď už jen aby to nějakých pár (desítek) let vydrželo. Vstup je zatím zadarmo, ale.....


Když je někde něco zadarmo, bude tam určitě fronta :-)


A protože je dnes svátek a ještě k tomu 17. 11., fronta byla až za roh.Leda že nevíte co s penězma, potom to můžete s klidem vzít zkratkou bočními dvěřmi :-)


Takže z časových důvodů se nakukánije do Národního muzea odkládá na neurčito. Pomalu se blížil čas odjezdu, vydal jsem se k Hlavnímu nádraží. a před ním mi zatrnulo.


Když jsem uviděl přímo před budovou zaparkovaný shluk policejních dodávek, první co mě napadlo že tam nějaký idiot zahlásil bombu, vlaky nejezdí a kdo ví jak a kdy se dostanu domů. . Ale naštěstí ne, šlo jen o preventivní pomáhací a chránicí akci pro naše bezpečí. Takže konec dobrý, sláva nazdar výletu!
 

Orlické hory - Panské Pole a Anenský vrch

17. listopadu 2018 v 21:37 |  Procházkovník
Východiskem pro okruh je osada Panské Pole nad Rokytnicí. Parkoviště je v sezóně placené, ale teď v listopadu už návštěvníků asi není tolik, aby se to vyplatilo a parkuje se zadarmo. Kousek od parkoviště je vidět velitelský srub R-74 z prvorepublikového opevnění.


Cesta pokračuje k lesu, odkud je výhled na část osady:


Vydal jsem se ale na druhou stranu, k pevnostnímu systému Hanička. Ten má pohnutou historii, v sedmdesátých letech byla pevnost zabrána tehdejším Federálním ministerstvem vnitra a postupně přestavována na válečné pracoviště. Proto dnes vchodový objekt vůbec nepřipomíná vojenskou pevnost, ale spíš velkou rekreační chalupu.


Podzemí pevnosti prošlo téměř úplnou rekonstrukcí, ale zcela hotovo nebylo ani do "sametové revoluce". V polovině 90. let se z pevnosti Hanička stala turistická atrakce. Nyní v listopadu už je ale objekt uzavřen.

Vrátil jsem se zpět na rozcestí a pokračoval po červené značce směrem k Anenskému vrchu. Při cestě je několik dalších velitelských srubů. Tento se stal cvičným objektem wehrmachtu při testování protipevnostní munice:


Pokračování dále po červené značce nás dovede až ke křižovatce turistických cest pod Anenským vrchem a odbočce k vrcholu s rozhlednou.


Kromě rozhledny se na vrcholu nachází další dva velitelské bunkry, R-84 a R-85. Po chvíli strávené na Anenském vrchu mě ale začal tlačit čas, přece jen se už začátkem listopadu brzy stmívá. Proto jsem vynechal původní plán dojít až na parkoviště na mezivrší pod Komářím vrchem a poté pokračovat po žluté do Neratova. Místo toho jsem prozkoumal cestu kousek za odbočkou pod rozcestím. Podle mapy z ní měla odbočovat propojka na další "vrstevnicové" cesty, ty ale byly nepoužívané a zarostlé. Cesta tak jen obkroužila Anenský vrch z druhé strany a nakonec jsem se ocitl zpět na červené značce, na cestě po které jsem přišel od Haničky. Na další křižovatce jsem tak alespoň znovu odbočil na další cestu a přes kótu 885m doputoval až na křižovatku Vysoký Kořen, asi dva kilometry nad Neratovem. Odtud je docela pěkný výhled na východní cíp Orlických hor směrem k osadě Vrchní Orlice.


Dále jsem pokračoval po cestě spojující Neratov s Panským Polem, v údolí je schovaná osada Hadinec:


A to už je téměř závěr, zbývalo jen přejít asi dva kilometry přes hřeben, okolo rezervace Černý důl zpět na Panské Pole po modré značce.
Pro letošní rok to byla asi poslední procházka po hřebenech Orlických hor. Prodloužené babí léto a tím i příznivé počasí končí, pokračování bude možné nejdříve tak v dubnu. Ale nebojte se, na Kostelecku a okolí je toho dost k vidění a k procházkám, přes zimu tedy budu pokračovat "okolo komína".

CB historie, aneb - mám to komplet.

9. listopadu 2018 v 11:35 |  Rádio

Ano, na následujícím obrázku je celá historie CB radiostanic vyráběných v Československu od 60. do 90. let:
Vlevo je dvojice radiostanic VKP050 - Petra, vyráběných na přelomu 60. a 70. let v Tesle Pardubice. Technicky se jedná o to nejjednodušší, co se dá ještě radiostanicí nazvat, výhodou je jen profesionální zpracování. Jeden tranzistor GF504 pracující při vysílání jako krystalem řízený oscilátor s amplitudovou modulací, při příjmu jako superreakční detektor. Další tři germaniové tranzistory v NF zesilovači při příjmu, přepínaném na modulační zesilovač při vysílání. Udávaný výkon tuším 50mW, dosah řádově do kilometru, selektivita nevalná. Vysílač byl řízen krystalem a radiostanice měly při vysílání kmitočet nastavený z výroby. Kanálový rastr byl dnes neobvyklých 15kHz, ovšem vzhledem k "selektivitě" superreakčního detektoru to bylo skoro jedno - přijímač bral vše co se na CB pásmu vyskytlo. Technická úroveň je identická s jednoduchými radiostanicemi "CB Walkie- Talkie" , prodávanými na tržnicích v 90. letech, kde se ťamanským konstruktérům díky kvalitnějším křemíkovým tranzistorům podařilo ušetřit jeden NF stupeň. Z dnešního pohledu šlo spíš o hračku, pro náročnější použití se k nim pro příjem stavěly konvertory spojené s například s VEF206, kde kvalitnější přijímač nejen že umožnil odladit provoz několika sítí na různých kanálech, ale navíc výrazně prodloužil i dosah spojení. Napájení ze šesti tužkových článků, odběr 15 - 45mA.

O prostřední radiostanici toho vlastně mnoho nevím, jen to co se mi podařilo vydedukovat. Jedná se o občanskou radiostanici vyráběnou pravděpodobně v 80. letech svazarmovským podnikem Radiotechnika Teplice. Je to opět jednokanálová stanice s AM modulací, v tomto případě s kmitočtem 27,005MHz. Tedy už v běžném rastru CB kanálů. Konstrukce je sice viditelně malosériová a připomíná spíš amatérskou výrobu, ale je stavěná kvalitně, čistě a robustně. Pouzdro a kryty jsou z hliníkových plechů a profilů, přijímač je už klasický a plnohodnotný, část je dokonce ve stínicím krytu. Stanice má konektor BNC, ale viděl jsem provedení s "pardubickými" konektory a svazkovou drátovou anténou, podobnou jako u pardubických stanic VXW a PR. Na rozdíl od nich byly plastové kryty patní cívky hnědé barvy. Napájení z osmi tužkových článků. Tato radiostanice už byla určitě dobře použitelná jako klasická "jednokanálovka", co si ale netroufám hádat je cena, která nejspíš byla dost vysoká.

Poslední CB radiostanice, na obrázku vpravo, je OR27 vyráběná začátkem 90. let v Tesle Přelouč, později podniku EP Přelouč. Její původ je pravděpodobně v návodu na domácí stavbu jednokanálové radiostanice někdy z roku 1989 otištěném v AR, kterému je konstrukce velmi podobná. V zásadě se už jedná o klasickou jednokanálovou radiostanici s výkonem 100mW a NFM modulací, odpovídající konstrukcí i vlastnostmi obdobným zahraničním stanicím. Osazen je zpravidla kanál 19 - stanici s jiným kanálem jsem neviděl. Napájení ze čtyř tužkových článků, udávaný odběr max. 120mA, na příjem ale výrazně nižší. Svého času byla poměrně oblíbená právě pro velmi nízký odběr a dlouhou výdrž baterií při příjmu. Anténní konektor je atypický.
 


Jednoduchá reprobedna po tři a půlté

27. října 2018 v 21:43 |  Rádio
Důležité upozornění!
Pokud jste se podívali na tento článek několik dní po jeho vydání, po shlédnutí vložených obrázků jste možná získali pocit, že mi definitivně hráblo. Ne, nestalo se tak a jestli někomu skutečně hrabe, tak je to tento server, nebo ajťák který jej má ve správě. Obrázky z tohoto článku zmizely, včetně galerie, a byly záhadně nahrazeny jinými, z jiných blogů. Prozatím jsem nežádoucí obrázky vymazal, vkládám původní ze zálohy a bavím se představou, jak pisatelky/é romantických blogů ze kterých ty nesprávné pocházely možná čumí na rozkuchané reprobedny Smějící se

Zatím se extempore se záměnou obrázků naštěstí už neopakovalo.



Článek by mohl dostat podtitulek:

Takhle ne!

Každý kdo se pouští do experimentů riskuje, že výsledek se více nebo méně nepovede. Takových záseků mám také několik na svém kontě a mohl bych se s nimi "pochlubit". Možná někdy příště Smějící se Tentokrát se zaměřím na tovární výrobky, kde by něco takového stávat nemělo. A především jedna z těchto chyb je na úrovni, kterou nelze popsat slušnými slovy.

Jde o dvě reprobedny, původem z Tesly Litovel, prodávané jako příslušenství gramofonů, typy ARS825 a RK09. Ovšem zatímco gramofony v Litovli uměli vyrobit na světové úrovni (a umí dodnes), specielně na těchto reprobednách zkazili vše na co sáhli. Jistě, šlo o běžný "spotřebák", kde bylo prioritou, aby to "nějak" hrálo za co nejnižší cenu. Ovšem některé chyby jsou natolik zásadní, že tyto reprobedny zkazily ještě více, než bylo nezbytně nutné. Něco z toho se dá dodatečně odstranit. Podrobnosti najdete na následujících stránkách:

http://www.tesla-archiv.estranky.sk/clanky/reproduktorove-sustavy-tesla/tesla-litovel/ars-825/

http://www.repromania.net/tesla/tesla-reprosoustavy-ars-825/tesla-reprosoustavy-ars-825.php

http://www.tesla-archiv.estranky.sk/clanky/reproduktorove-sustavy-tesla/tesla-litovel/rk-09/

Shodou náhod se mi tyto bedny (ve druhém případě spíš jen pozůstatky) dostaly do rukou. U ARS825 jsem koupil bedny kompletní, ovšem doslova dobité. Dobré na nich byly pouze basáky ARN664, o které mi šlo. Proto můžu potvrdit vše co se píše v článku. Největším problémem byly netěsnící reproduktory vypodložené matičkami, stejně jako nesmyslně velký kondenzátor před výškáčem o kapacitě 8uF. Další zásadní chybou, o které se v odkazu už nepíše, je montáž reproduktorů na zadní stranu bedny bez dalšího zapuštění nebo přechodu, což má za následek zvlnění kmitočtové charakteristiky. Celá bedna je navíc poměrně fórové konstrukce, tlumení zanedbané, následkem jsou nežádoucí rezonance. Celkový objem je na použitý basák malý. Netěsnící uchycení reproduktorů je možné snadno odstranit, stejně tak i zmenšit kapacitu kondenzátoru před "výškáčem" na zhruba 4uF. Tlumení se také nechá vylepšit, ovšem vzhledem k ceně vaty nebo dokonce akustických tlumicích materiálů je otázka, zda se to vůbec vyplatí. Se zbytkem se nezbývá než smířit, s vědomím že nejde o žádné "superhifi", ale o levný spotřebák.

V druhém případě, kdy šlo o reprobedny RK09, tedy spíš jejich pozůstatek - přední desku s dobrými reproduktory, je zopakována většina chyb, kromě malého objemu beden. Ten je údajně zvolen správně (byť podle mého názoru na samé spodní hranici) a po úpravě uchycení reproduktorů tak RK09 údajně hrají basy docela dobře a zbytek akustického pásma v mezích dané koncepce.


Na prvním obrázku vše vypadá normálně, ale pokud se podíváte z boku, je jasně vidět doslova svítící mezera mezi deskou a reproduktorem:


Po demontáži reproduktorů byla jasně vidět i špína usazená pod jejich okrajem, je jasné že v tomto stavu byly používány. Až se divím, že to přežily ve zdraví. Kromě úbytku (nebo spíš neexistenci) basů má tato chyba za následek i zvýšené mechanické namáhání reproduktorů. Výsledek je pro nejhlubší tóny podobný, jako by bedýnky byly bez zadní stěny (před tím je varováno v návodu HI) Pokud máte doma RK09 v jinak dobrém stavu, přemontování reproduktorů bez "podložních" matiček, zmenšení kondenzátoru před výškáčem na asi 4uF, stejně jako lepší tlumení vnitřku lze jen doporučit. V mém případě šlo jen o ty reproduktory, které jsem použil do jiné konstrukce. Ale o tom zase někdy příště.

Na závěr ještě malý dodatek - reprosoustava ARS8105. Nejde o takovou hrůzu, jako v předchozích případech. Co má ale společné s předchozími je opět původ v Litovli.

Jde o levnou a jednoduchou konstrukci s širokopásmovým reproduktorem ARO4504 a výškovým reproduktorem ARV161. Prodávala se jako příslušenství nejlevnějších gramofonů a později možná i s věží SM580. Samotná bedna se skládá ze dvou plastových dílů, výhybka je v podobě elektrolytického bipolárního kondenzátoru 4.7uF a akustické tlumení poněkud kontroverzní bublinkovou fólií.


Vzhledem k ceně nemá teoreticky zásadní nedostatek, až na montáž reproduktorů ze zadní strany do poměrně hlubokých "šachet". Reprobedýnku jsem koupil za doslova drobný peníz na burze s úmyslem používat ji jako venkovní reproduktor před dílnou. Co mě ovšem hned "zaujalo" byl nepříjemný, doslova vřeštivý zvuk s převahou vysokých kmitočtů a vyšších středů, který ustal po zakrytí výškového reproduktoru. Podobný širokopásmový reproduktor tuším byl i v radiomagnetofonu Condor, ovšem ve spojení s malým polským výškáčem. Condor byl naopak vesměs chválen pro poměrně kvalitní zvuk, proto jsem si mylel že daná kombinace by měla mít na víc. A tak došlo na jednoduchou úpravu - bipolár 4.7uF šel ven a nahradil jsem ho obyčejným kondenzátorem 2.2uF. Ano, takovéhle "domácí" úpravy jsou ošidné, ale v daném případě jsem s výsledkem celkem spokojen a bedýnku osud "venkovního tlampače" neminul.

Časové a nadčasové

19. října 2018 v 9:04 |  Politika
Ti kteří ještě pamatují totalitní doby si jistě vzpomenou na Svobodnou Evropu a pořad s tímto názvem. Je to slogan skutečně nadčasový a s postupem doby dostává další a další významy.

Na začátku imigrační vlny z afrických a islámských zemí se euroestablishment mohutně snažil vysvětlit dění jako pozitivní a užitečné. Multikulturní propaganda se rozjela na plné obrátky. Výsledky ve střední Evropě po několika letech jsou ovšem poněkud překvapivé, možná nejvíc pro samotné europropagandisty.
Jistě si pamatujete na případ utopeného tříletého Ajlana. Jeho tragická smrt byla zaviněná především doslova idiocií otce, který následkem zaslepení touhou po životě v evropském ráji utopil v moři celou svou rodinu a sám náhodou (?) přežil. Případ byl obratem zneužit sluníčkářskou europropagandou ve snaze legalizovat nelegální migraci před evropskými občany. Zajímavé je, že nikdo tento případ, ani tisíce dalších utopených ilegálních imigrantů, nevyužil k propagandě mezi potenciálními uprchlíky jako varování.... A to je první indicie.

Potom je třeba si opět položit otázku - proč proud imigrantů směřuje právě do Evropy? Proč ne třeba do Saudské Arábie, Kuvajtu nebo podobných zemí? A to je druhá indicie.


Dalším doslova přírodním úkazem je paní europoslankyně Michaela Šojdrová. V poslední době proslula úpornou snahou o dovoz "padesáti ubohých syrských sirotků". A zde se už dostáváme k úvahám o "časovém a nadčasovém". Právě čas je totiž velmi důležitý. Jak se zmínila sama paní europoslankyně, inspirací ji byla návštěva uprchlického tábora v dubnu letošního roku. Poté ovšem paní europoslankyně asi čtyři měsíce dumala nad jejich trpkým osudem, aby pár týdnů před volbami vytáhla celý problém jako beranidlo nejtěžšího kalibru, kterým se po vzoru causy Ajlan pokusila prorazit hradbu převažujícího veřejného mínění. Nepodařilo se. Eurokolaborantské strany, jako ČSSD nebo Žít Brno utrpěly v komunálních i senátních volbách drtivou porážku, samo KDU ČSL evidentně drží nad vodou spíš pan Čunek než nějaká europoslankyně Šojdrová. A nyní je pár týdnů po volbách a na nějaké ubožáky ze Sýrie si už nikdo ani nevzpomene, což je třetí indicie. Snad až na nedávný vejšplecht pana Junckera. Ovšem jeho pindy nikdy nikoho nezajímaly.

Co už je horší, jsou snahy o doslova vnucení muslimských imigrantů do naší země za každou cenu. Je třeba si uvědomit jistá fakta, která se vlivem europropagandy a autocenzury málokdo pokusí říct nahlas:
1)Na území Česka v celé jeho historii nikdy žádné muslimské obyvatelstvo nežilo.
2)Na území států, kde už došlo k masivnímu nárůstu nepůvodního muslimského obyvatelstva, došlo ke zhoršení životních podmínek pro původní obyvatelstvo a nárůstu kriminality.
3)Drtivá většina obyvatel Česka proto nemá zájem na tom, aby do něj muslimští imigranti ve větším množství přišli.
4)A nakonec sem nechtějí přijít ani sami muslimští imigranti, zřejmě proto že čeští holubi jsou stále ještě málo tuční, nedostatečně upečení a blbě se chytají.

Přesto jsme neustále cílem úporné snahy euroestablishmentu vnutit muslimské obyvatelstvo a islámské náboženství i do Česka. Bod 4 lze snadno vyřešit jednotnými eurodávkami. Bod 2 po německém vzoru mediální manipulací. Bod 1 dnes nikoho nezajímá. Zbývá tedy bod 3. Samozřejmě, i normální český občan vidí, že Německo, Francie , Británie nebo i severské země si s importem muslimských obyvatel doslova sedly holou prdelí na rozpálená kamna. A my nyní vidíme, jak se jim ta prdel pálí a škvaří, a do toho posloucháme výkřiky typu "pojďte si sem sednout taky, vy nejste solidární". No samozřejmě že nikdo dobrovolně nepůjde. A to se EU snaží za každou cenu změnit systémem výhružek, postihů, trestů. Jenže výsledkem bude spíš to, že se obyvatelstvo V4 spíš ještě více "zabejčí" a bude volit podle toho. A tak asi někoho napadlo změnit taktiku.

Nejnověji se tímto "problémem" zabývá i zpráva jakýchsi univerzitních "expertů" , doporučující vytváření pozitivních obrazů na islám a muslimy prostřednictvím pozitivně laděných muslimských postav v seriálech typu "Ulice" (no kde jsem to už viděl, že ano):


A jedním dechem přidává ještě omezování negativních názorů na totéž prostřednictvím cenzury internetu a dalších médií.... Před téměř dvěma roky byl tento obrázek míněn jako vtip, a dnes už to dostává tragikomicky reálné obrysy. Myslím že už se dostáváme na dostřel protektorátu nebo normalizaci. Možná ještě stojí za připomenutí slova Reinharda Heydricha:
"Z taktických důvodů nesmíme připustit, aby se Čech v jistých věcech rozzuřil a vybuchl, i když musíme být v tomto okamžiku z jistých taktických důvodů tvrdí, musíme přesto jednat tak, aby si Čech, nemá-li žádné jiné východisko, nemyslel, že teď právě musí vyvolat povstání. "

A to už je čtvrtá indicie....

Pokud například soud posuzuje vinu nebo nevinu potenciálního pachatele, může mít po ruce jednoznačný důkaz. Nebo pachatel může být usvědčen i bez přímého důkazu, na základě "uzavřeného řetězce nepřímých důkazů". Já si myslím, že pokud si dáme dohromady zmíněné čtyři indicie, člověk by musel bejt hluchej, slepej a ještě navrch úplně blbej, aby mu to nedocvaklo. Že "konspirační teorie" asi tentokrát nekecají.

Je otázka, jak celé dění dopadne. Pokud se podíváme do minulosti, taktika "dlouhodobého vytrvalého tlaku" není nacistickou specialitou. Byla bez skrupulí použita i za normalizace, nebo v dávnější minulosti při nucené rekatolizaci původně protestantského českého obyvatelstva. A nutno uznat, že byla docela úspěšná ve všech případech. V případě nacistů i komunistů nás zachránilo v zásadě jen jediné. Impérium, stojící v pozadí této politiky se rozpadlo, dříve, než bylo dosaženo konečného cíle.

Podobnou naději máme i v případě nuceného importu ilegálních imigrantů. Ten je v plném běhu a jeho soukolí začínají stále více skřípat. Úspěch tohoto projektu nyní stojí a padá s rychlým uskutečněním. A taktika "dlouhodobého vytrvalého tlaku na změnu veřejného mínění" si ten čas vyžaduje. Čas je zásadním elementem, který k uskutečnění těchto plánů zoufale chybí. A tak naše taktika "brzdit všemi čtyřmi" může mít úspěch. Je třeba si uvědomit jednu zásadní věc, právě na téma "časové a nadčasové" a podívat se na celé dění z nadhledu. Z nadhledu příštích desetiletí a staletí.

Potenciální postih z centra Euroříše nás může postrašit momentálně, za nějakých deset let se tomu jen zasmějeme, za dvacet, padesát let si na něj nikdo ani nevzpomene. Budoucím generacím se bude zdát jen jako nepodstatná lapálie po které neštěkne pes.
Zatímco příchod většího než malého množství ilegálních muslimských imigrantů bude nafurt. Bude to celonárodní tragédie, překonávající ve svých důsledcích vznik protektorátu, okupaci 1968 a srovnatelná spíš s bitvou na Bílé hoře. Zásadním způsobem změní život v Česku k horšímu na další stovky let. Eurovolby jsou sice až za nějakých půl roku, ale předem tímto avizuji, co, koho a proč budu volit. A během této doby budu pečlivě sledovat, ktěří politici a které politické strany uvažují o Česku nadčasově, a kdo se nejspíš bude budoucím generacím jevit podobně jako dnes nám Hitler, Daladier, Chamberlain, Quisling, Emanuel Moravec, nebo, chcete-li, Brežněv, Husák, Štrougal, Jakeš. Nebo třeba Kabrhelová, Švorcová......

Konec selského rozumu

20. září 2018 v 17:36 |  Politika
Jedním z fenoménů poslední doby je neustále se zvyšující počet onemocnění rakovinou. Když se o tomto tématu něco píše, zpravidla se vždy najde nějaký "univerzální viník". Velmi často jsou to třeba lokální topeniště a údajné jimi způsobené znečištování ovzduší.Na jejich ekologizaci se vynakládají miliardy z dotací a řeší se i legislativně. Má to ale vůbec smysl?
Ne že by topení uhlím bylo nějaké super ekologické a je statisticky dokázáno, že třeba takoví kominíci umírají daleko dřív a častěji. Na druhou stranu je třeba objektivně vzít v úvahu, že po celé 20. století a ve velkých městech a průmyslových centrech ještě dříve bylo na uhlí prakticky všechno. Elektrárny, výtopny, kotelny, domácí kotle, kamna sporáky, parní lokomotivy, všechno "jelo" na uhlí. Ano, hory byly polomrtvé od popílkového spadu a kyselých dešťů, lidé trpěli astmaty a dýchacími problémy... Ale rakovina? Když jí někdo onemocněl, byla to naprostá výjimka a mluvilo se o tom všude okolo ještě půl roku.
A tak je potřeba se zamyslet nad tím, co před třiceti a více lety nebylo a dnes je toho všude plno. Někdy se dostáváme na pomezí konspiračních teorií, jindy je jasný reálný základ. Ano, Černobyl, ozónová díra. Paradoxně vytápění zemním plynem. Dále všudypřítomné plasty kam se podíváte: voda a mléko zabalené do plastových lahví a tetrapaků na čtvrt - půl roku. A vůbec - zkuste třeba dnes koupit v supermarketu cokoliv k jídlu co není zabalené do plastů? Dále naftová auta, bezolovnatý benzín, rozmach letecké dopravy, mobilní telefony s příslušnou infrastruktorou na každém třetím paneláku. Kosmetika která se dříve nepoužívala - skoro je otázka, zda chemikálie které na sebe mnoho lidí napatlá proti pocení nebo kvůli ochraně před sluníčkem nenadělají víc škody než užitku. A všudypřítomná chemie vůbec.
V mnoha případech, pokud se člověk bude skutečně snažit, se působení těchto vlivů může víceméně vyhnout nebo je alespoň omezit. Ale postupně se vše dostává do situace, kdy nemáte šanci. Stále více se v této souvislosti začíná mluvit a psát o glyfosátu a přípravku Roundup. Téměř už prošel jeho zákaz a prodloužení možnosti ho používat asi stálo lobbysty hodně úsilí a peněz. Při výzkumech bylo zjištěno, že většina lidí má v moči rezidua tohoto přípravku.
A kde se tam vzaly? Že by většina národa masově polévala dvorky Roundupem bez jakékoli opatrnosti? Bohužel ne. Roundupem se ve velkém stříkají plevely na ulicích, železničních tratích, okolo silnic. Ale to by stále ještě nebylo to nejhorší a při dodržování aplikačních pravidel by se nejspíš mnoho nedělo.

Nejhorší totiž je, že Roundupem se masově stříkají i potraviny. Cože??????
Ano, je to aplikace zcela zásadně odporující jakémukoliv zdravému, chcete-li selskému rozumu. Dozrávající obilí se zkrátka a jednoduše před sklizní postříká Roundupem..... Ono chcípne, "krásně" uschne, lépe se sklízí, nemusí se sušit. Sklizeň je jednodušší, rychlejší a ušetří se náklady. To samé se údajně dělá třeba i s bramborami nebo luštěninami. A my potom hromadně žereme mrtvé otrávené brambory, čočku, fazole, hrách, obilí, respektive mouku. V minulosti se najde několik podobných případů masového zneužívání chemických produktů. Od nedávné aféry s technickou solí v polských salámech, přes naši metanolovou aféru, přes přilévání Fridexu do vína kdysi v Rakousku až po DDT. Myslím že současné zneužívání Roundupu v potravinové výrobě se tomu DDT začíná přibližovat na dohled.


Ve velkém tomu přitom nahrává i výrobce Roundupu, který se evidentně snaží vyvolat dojem, že se jedná vlastně o celkem neškodný a bezpečný přípravek. Ačkoliv každý kdo má IQ vyšší než dnešní datum dobře ví, že Roundup není nic jiného než jedovatý sajrajt který do týdne zahubí vše co s ním postříkáte, na jeho etiketě se dočtete, že se jedná o přípravek na ochranu rostlin!!!! Když jsem před nedávnem zmínil rčení že někdy i hovna přestávají smrdět, netušil jsem, že existuje ještě vyšší level. Je to zkrátka něco podobného, jako kdyby kdysi na etiketu plechovky se Zyklonem B napsali, že se jedná o výživový doplněk pro vězně koncentračních táborů.

Jednoduchá reprobedna potřetí

11. září 2018 v 21:52 |  Rádio
Do podtitulku by se ještě dalo napsat - Holické dozvuky aneb hodně muziky za pětikilo. Nebo také - recyklace elektrošrotu snadno, rychle a levně.


Na tradičním Holickém radioamatérském setkání je k sehnání lecjaký elektro/radio/hifi víceméně šrot za nerozumné, rozumné i neodolatelné ceny. Do té poslední kategorie se zařadily reprobedny, které jsem nakonec pořídil.
Reprobedny byly na první pohled stavěné podomácku a vůbec - to už jsem někde viděl?????. Později jsem zjistil, že se jedná o dost originální a odvážnou konstrukci z modrého AR B4/1984.


Vzhledově to sice není žádná hitparáda, domácí výroba v omezených strojních i materiálových podmínkách je na nich jasně viditelná a v dnešním obýváku by kvůli tomu určitě neobstály.


Na druhou stranu ale při jejich stavbě tvůrce neudělal žádnou zásadní konstrukční chybu (v příštím pokračování ukážu, čeho všeho byli ve své době schopní tehdejší tovární výrobci). Skelety obsahovaly i původní výhybku a basáky ARN5608, ještě ve starším provedení s malými vrchlíky. Chyběly jen výškáče ARV3608. Původně mi šlo hlavně o ty basáky, ale po prohlídce a chvilce přemýšlení "co s tím" jsem se rozhodl vzdát hold neznámému kolegovi - domácímu kutilovi, celé bedny ponechat v původním stavu a znovu uvést do provozu. Chybějící výškáče dnes už patří ke "kultu Tesla", těžko se shání a když, tak za přemrštěné ceny.


Vzhledem k nákupní ceně 150,- Kč jsem koupil obyčejné levné 8ohmové kaloťáky, které i tak stály dvakrát tolik než celý zbytek beden. Jsou sice trochu menší než původní ARVčka, ale vsadit se tam ještě daly. Vnitřní konstrukce beden i základní komponenty výhybek byly také celkem slušné, a tak jsem vše nechal v původním stavu. Skalní HiFisté budou mít k tomu jistě plno výhrad, a oprávněně, ale na druhou stranu jsem chtěl zůstat o té "nízkonákladovosti".


Ještě jsem zkontroloval, zda sedí i pólování nově zkombinovaných repráků, vše O.K. A tak za pětikilo a dvě hodiny práce vznikly hrající reprobedny.


Trochu kontroverzní je i samotná filosofie těchto beden, kdy je relativně malý basák v na první pohled přehnaném objemu 34 litrů a ještě s basreflexem. Odborník opět bude žasnout, kritizovat a protestovat, najde na této konstrukci spoustu chyb. Praktik si určitě dá pozor na celkovou zatižitelnost, riziko mechanického poškození basáků při hlasitějším hraní a bude počítat s větším zkreslením na nízkých kmitočtech. Popis v Amáru naopak slibuje bedny "nejvyšší kvalitativní skupiny". A výsledek? Ono to v reálu skutečně nehraje nijak zle. Vzhledem k použitým reprákům to basuje až překvapivě a zbytek, přestože jde o klasické dvoupásmo se všemi potenciálními nedostatky danými touto koncepcí, je (tak nějak) normálně poslouchatelný bez toho, že by se mi rolovaly uši jako kdysi u Monologů. Prostě spousta muziky za pětikilo. Do budoucna zůstanou v dílně.

Dodatek:
Nedávno jsem zkusil ze zvědavosti bedny "propísknout" nízkofrekvenčním generátorem. Nešlo o nějaké exaktní měření, jen o vyhodnocení na ucho a ještě k tomu pouze v místnosti, tedy v dílně. Výsledek je zkruba následující:
Bedny začínají docela hrát na kmitočtu okolo 30Hz (!). Mezi 30 - 35Hz je silná rezonance, viditelná i na membráně reproduktoru. Poté účinnost citelně klesá, aby znovu narostla mezi 60 - 70Hz a poté opět klesla. Dál už v mezích možností není slyšet nějaký zásadní, hluboký, náhlý propad nebo převýšení. Při běžném poslechu bedny skutečně velmi dobře basují, zbytek je sice ne úplně dokonalý, jednak díky koncepci klasického dvoupásma, druhak díky nepůvodním výškáčům, ale pokud se nad tím moc nepřemýšlí.... Zkrátka pro běžný poslech vyhoví.

DXcamp Javorník

6. srpna 2018 v 17:45 |  Rádio
Letos v létě proběhla další akce jménem "DX camp", tentokrát v Javorníku na Šumavě. Přijel jsem na jeho necelou polovinu, přesto to bylo několik dní strávených příjemným odpočinkem na krásném místě, ještě vylepšených rádiovým blbnutím. To ale je svým způsobem specifické. Jak už jsem mnohokrát napsal, dnešní DX campy mají těžiště na VKV pásmech


Bohužel, proti "starým dobrým časům" se používá se ve velkém výpočetní technika a SDR přijímače. Na krátkých a středních vlnách proto bývá poměrně silné rušení. Navíc pokročilé léto na nich není právě nejvhodnější doba pro nějaké zázračné lovení. A tak se DX campy, především letos, staly spíše výzkumným místem pro boj s místním rušením.


Poslechový koutek poněkud skromější, ale pro mne postačující. A jaké jsou výsledky?

Na předchozím červnovém DXcampu na Kohůtce jsem otestoval klasický krátkovlnný přijímací dipól s žebříčkovým svodem dlouhým asi 30m, za který by se nemusel stydět ani leckterý vysílač.


A třeba s tunerem z R130 by určitě na krátkovlnných pásmech udělal dobrou práci. Zjištění jsou dvě: Za prvé - klasický žebříčkový svod je dost neskladný a jeho vedení problematické. A za druhé - těch 25 m od epicentra je přece jen dost málo. Velký vliv má také připojení rádia. Zlepšení přinese jak napájení rádia z nezávislého zdroje (zde "powerbanky" ze 44Ah automobilového akumulátoru), tak i galvanické oddělení a symetrizace přes preselektor před rádiem. Zásadní zhoršení naopak nastane propojením rádia s VKV rozvodem. Proto dipól ještě jako poslechová anténa pro nějaký další DXcamp zůstane, ale se symetrizačním a oddělovacím transformátorem přímo v jeho středu a 50m dlouhým koaxiálním kabelem.

Zde na Javorníku jsem na to šel jinak. Instaloval jsem širokopásmovou smyčkovou anténu s předzesilovačem. Je to skládací rám z latí, se smyčkou o hraně cca1.4m z koaxiálu RG58.


Vnitřní žíla funguje jako vlastní anténní smyčka, stínění je nahoře přerušeno. Poprvé jsem anténu postavil v blízkosti ostatních VKV antén, protože 25m dlouhý kabel dál nedosáhl, zde ale bylo poměrně silné rušení přenesené po jejich kabelech. Po prodloužení o dalších 15m (a samozřejmě natočení smyčky minimem k epicentru) už rušení prakticky zmizelo. Z dřívějška jsem vyrobil i několik různých zesilovačů. Nejhůře asi fungoval Nortonův zesilovač, pro test osazený BFR96. Jeho zesílení bylo malé a signály slabé. Dále jsem zkoušel zesilovač podle W7IUV, který se v minulosti celkem osvědčil. To byl ale s transformátorem na vstupu s převodem 1:1. Našel jsem ovšem teoretický názor, že smyčková anténa nejlépe chodí s co nejmenší impedancí na primární straně, tedy u smyčky. A proto jsem zkusil transformátor s převodem 2:14 závitům. Ale bohužel - opět jsem jen vymetl další slepou uličku, výsledek za moc nestál. Nakonec se tedy zdaleka nejlépe osvědčil symetrický zesilovač s 2x 2N2222. Ten pracoval doslova excelentně, jestli bych něco rád vyzkoušel, tak jeho přímé porovnání s "bulharskou" smyčkovou anténou. A tak jsem si užíval čistý příjem na středních i krátkých vlnách, s výjimkou kmitočtu 702 kHz jsem slyšel všechny české i slovenské vysílače. Rovněž třeba 80m amatérské pásmo fungovalo výborně.


V pondělí nad ránem se udělaly dokonce i podmínky na Ameriku, na známých kmitočtech 1660, 1470 a 1390 kHz. Poučení pro příště - vždy brát i nejdelší, 50m dlouhý kabel, pokud se má na středních a krátkých vlnách něco slyšet. 25m je stále ještě málo a i 15m navíc znamená zásadní zlepšení.

Dále jsem zkoušel i druhý kus antény KAA1000, který se jinak osvědčil na Měděnci, ale zde byla tato anténa asi moc blízko u zdrojů rušení a proti smyčce byla výrazně horší. Dále jsem zkoušel jednoduchou variantu aktivní prutové antény s jedním BF245 jako impedančním převodníkem - ale bralo to stejně silně rušení jako KAA1000 a signály byly ještě trochu slabší. Ale ne o moc. Rozhodně vzhledem k jednoduchosti ještě stojí za další pokusy, zodpovědné porovnání bude ale nutné udělat v nezarušeném prostředí.

Posledním pokusem byl poslech ve volné přírodě a přímé porovnání Tecsunu PL660 s FT817. Kolega používal FTčko s drátovou anténou, transformátorem a pár metry koaxu, já jsem natáhl drátovku 20m dlouhou přes větve pár metrů nad zemí a druhou, 5m dlouhou anténu svisle.


Připojoval jsem je krokodýlkem přímo na teleskop rádia. Výsledek byl takový, že na obou rádiích bylo slyšet v zásadě to samé (tím ovšem nechci tvrdit, že Tecsun poslouhá stejně jako FT817) . Dvacetimetrová drátovka byla samozřejmě nejlepší, ale občas se už na Tecsunovi jednoznačně objevily parazitní signály, někdy na dost nepříjemných kmitočtech. Pětimetrová anténa ovšem pro "přírodní nebo "výletní" poslech postačí a na vyšších kmitočtech, řekněme nad 10 MHz se už rozdíly stírají.


A na posledním obrázku je "přírodní" středovlnný příjem. Zde na Tecsunovi anténní přípojka nefunguje, stačí ale natáhnout další 20m dlouhý kus drátu jako protiváhu, udělat pár závitů kolem rádia a připojit 20m dlouhou anténu. A hned to i na středních vlnách hraje jako z praku.
P.S. Jo a na ten čas na displeji nekoukejte . Ve skutečnosti to bylo dopoledne, HI.

A pro zajímavost ještě jeden obrázek - pracoviště lépe vybaveného a do rádiového poslechu více zažraného kolegy:


Na pozadí můžete na zemi vidět i mohutnou kabeláž a rozbočovač VKV anténního rozvodu. Já se ovšem kvůli zanesenému rušení tomuto rozvodu raději vyhýbám - možná by pomohl nějaký oddělovací VF transformátor. Další námět pro vyzkoušení "někdy příště". Na VKV jsem zatím používal vlastní, samostatně namontovaný teleskopický dipól, po vestavění do plastové trobky připomínající "panzerfaust". Na VKV se ovšem žádné orgie nekonaly, například BMISů zde v pondělí moc slyšet nebylo a sporadiku jsem taky žádnou velkou neodchytil, až na občasná "žblebtnutí" kolem 40MHz. Zde alespoň byla nízká VHF pásma krásně čistá, na rozdíl od domova, kde mám plno nosných od wifin a dalšího výpočetního šrotu. Dále jsem slyšel i několik podvečerních i ranních koleček na CB, překvapivě silný byl i provoz na 2m sdílených kmitočtech, kde jsem při procházkách po okolí udělal i několik spojení.

Souboj dobra a dobra

21. července 2018 v 10:49 |  Politika
V pohádkách a podobných dílech, Červenou Karkulkou počínaje a Terminátorem konče, máme většinou celou zápletku postavenou na více nebo méně zašmodrchaném příběhu o souboji Dobra a Zla. Oba póly příběhu jsou vesměs snadno a jednoznačně identifikovatelné, aby čtenář, divák nebo posluchač věděl, komu držet palce, kdo je zloduchem kterého je potřeba zničit a kdo je kladným hrdinou, který to nakonec vyhraje.
Takové Dobro je většinou spojené s Pravdou a Láskou. Zatímco "zloun" je podlý lhář, podvodník, intrikán a (skoro)vrah. A většině čtenářů možná začíná být jasné, kam mířím. Ona taková "Pravda" může nabývat mnoha podob.

Především existuje pravda objektivní a prokazatelná. Pravda nezávislá na lidském úsudku, na názoru nebo úhlu pohledu. Pravda založená na technickém, fyzikálním, matematickém nebo ekonomickém základě, pravda která je naprosto nepopiratelná, neoddiskutovatelná a jasná. Zkrátka - dvě a dvě budou vždycky čtyři, ať si myslí kdo chce co chce. Někdy je to paradoxně i pravda, která se nehodí. A tak se o ni raději nemluví.

A potom ještě existuje "pravda" v uvozovkách. Pravda subjektivní, pravda názorová, pravda ideologická. V minulosti třeba pravda česká a pravda rakouská, nebo třeba německá. Nebo pravda komunistická a pravda kapitalistická. A dnes třeba pravda sluníčkářská a pravda xenofobní. A když se stane ideologie základem "pravdy" a "dobra" v uvozovkách, je zle. Protože názory a ideologie nebývají založené na objektivních faktech, ale na subjektivních dojmech a pocitech. A to ještě v tom lepším případě, v tom horším je zkrátka "pravdou" to co řekl nějaký více nebo méně osvícený či praštěný vůdce nebo prorok. K dojmům a pocitům si tak ještě můžeme přidat dogmata a svaté pravdy. A s tímto materiálem se už dá kouzlit takovým způsobem, aby laskavý čtenář nebo divák okamžitě věděl, kdo že je ten hodný dobrák a kdo je zloun. Někdy dostane takovou podobu, že i ta příslovečná hovna přestávají smrdět. Příkladem může být následující politicko - výchovný článek:

https://xman.idnes.cz/nefungujici-segregace-sidliste-pruitt-igoe-se-stalo-peklem-pro-chude-1jn-/xman-styl.aspx?c=A180702_120604_xman-styl_fro

O co jde? Někdy v roce 1954 postavili v americkém městě Sant Louis ve státě Missouri sídliště jménem "Priutt - Igoe". A protože šlo o sídliště určené od počátku pro tehdejší evidentně "nepřizpůsobivé obyvatelstvo", během zhruba pětiletky bylo zdevastováno a v polovině 70. let zbořeno. Zkrátka takový americký Chánov....... Jak ale s tímto materiálem pracovat nám názorně ukážou názorové veletoče sluníčkářské mafie. Tedy:
- Ve městě žila celkem bezproblémová, bohatší bílá část obyvatelstva a dále chudší, problémová černošská část obyvatelstva. Běloši vesměs pracovali, byli bohatší a bydleli v domcích se zahrádkami a kytičkami, zatímco chudí černoši bydleli v plechových boudách, chudobě a kriminalitě. Bílí s černými nechtěli bydlet na jedné hromadě a stěhovali se ze severních čtvrtí, kde začali převládat černoši, pryč. Bílí jsou rásysti hnusní!
- Velká část černochů tedy bydlela ve slamech. Radnice jim za veřejné peníze postavila bytové domy, žádný luxus, od prvopočátku určené jako dostupné bydlení pro chudé, ale určitě stokrát lepší než bouda z lepenky a plechu. Běloši jsou rásysti hnusní!
- V místě kde žila většina černochů, tedy i v novém sídlišti, prudce bujela kriminalita. Proč? Protože nové sídliště bylo ošklivé a betonové, kdyby to byly krásné domečky s pěti pokoji, se zahrádkami a kytičkami a garáží a Chevroletem, jako měli bílí, tak se to určitě nestane. Běloši jsou rásysti hnusní!
- Za dva roky žije na sídlišti přes 90% černošského obyvatelstva, během pěti let jsou domy v novém sídlišti zdevastované, někdy až k neobyvatelnosti. Za to můžou běloši, rásysti hnusní!
- Domy nikdo neopravuje, protože jejich obyvatelé toho nejsou schopní a běloch se do nově vzniklého ghetta neodváží ani vstoupit. Radnice není ani ochotna něco takového financovat, opravovat něco co bude vzápětí zase zničeno je zbytečné. Běloši jsou rásysti hnusní!
- V sedmdesátých letech je sídliště jako totálně vybydlené vystěhováno a zbořeno. Běloši jsou rásysti hnusní!

Samozřejmě že podobný ideologický výblitek nemá v české kotlině naději na sebemenší propagandistický úspěch, se soužitím s domácí nepřizpůsobivou menšinou tady máme vlastní bohaté zkušenosti. A k tomu padesát let zkušeností s komunistickou, případně nacistickou propagandou.

Pokud se na věc podíváme realisticky, nelze nevidět že tady existuje i druhá strana, která vše vidí přesně opačně a lehce může strhat předchozí dva odstavce jako ideologické výblitky z mé klávesnice. A kdo ví, zda to po zveřejnění na blogu třeba i neudělá..... Zkrátka v obou případech je ta "pravda" ovlivněna úhlem pohledu jejího nositele. Pokusme se tedy najít nějaká objektivní fakta.


V čem je hlavní problém? Vidím ho především ve dvou rovinách. Jednak ve financování ideologického "dobra" z veřejných peněz, tedy z peněz které zaplatíme nedobrovolně my všichni. A to takovým způsobem, že ti kterým se ona pomoc nakonec dostane, nemusí hnout ani prstem. Nemusí se o svůj další osud nijak přičinit. A to skutečně nefunguje - to co někdo dostane zadarmo, toho si zpravidla neváží. A v případě nepřizpůsobivého obyvatelstva to platí dvojnásob. To je příklad mnohokrát ověřený a vyzkoušený. Ale ideologičtí "dobroserové" to vidět nechtějí. Otázka je, zda jim jde skutečně o páchání vlastní představy dobra, nebo spíš o přiživování na "dobročinných projektech". Názorný příklad je zde:

https://www.novinky.cz/domaci/478273-prijmout-v-brne-desitky-migrantu-nikomu-neublizi-vzkazuje-zit-brno.html

Tedy sečteno a podtrženo - hnutí "Žít Brno" vzkazuje - my přijmeme uprchlíky, vy všichni ostatní se o ně budete starat, platit a trpět. A když ne, jste hnusní rásysti a xenofóbové!

Jako odpověď bych vypíchl reakci pana Tomáše Tyla:
"A já bych dodal, že pomáhat třeba v Mogadišu je určitě fajn. Jen nevím, proč chce vedení města dělat Mogadišo z Brna. Že to nefunguje, to už vidí celá Evropa," uvedl Tyl.
Vytesat do kamene a postavit před brněnskou radnici.

V této souvislosti bych tedy vzkázal hnutí "Žít Brno" asi následující: Ano, klidně si ty uprchlíky přijměte. Ale ne tak, že z toho bude kšeft pro "neziskové organizace", tedy novodobé legální mafie luxující naše daně. Ale tak, že jim sami, ze svých vlastních peněz zařídíte bydlení, stravu a apanáž. Zrovna tak, pokud se náhodou rozhodnete pomáhat v Mogadišu, tak ne z našich daní. Žádné vysávání veřejných rozpočtů přes neziskovky. Hezky si mezi sebou udělejte sbírku, založte dobročinné konto, požádejte občany, aby vám na něj dobrovolně přispívali a zaplaťte tu pomoc z něj. Potom bude vše v nejlepším pořádku a nikdo nemá právo vás za takovou pomoc kritizovat.

A potom je zde ještě druhá rovina. A to je ta, kterou zanedbává i pan Soroš a jím placené neziskovky. Všechny totiž fungují stylem "tady vám vezeme pár set ubohých uprchlíků, postarejte se o ně, co s nimi bude dál už není náš problém, my frčíme do Libye pro další várku". Jenže - všude ve všech fungujících společnostech platí, že pokud chci někde v nějaké společnosti nebo komunitě žít a něco od ní chtít a dostávat, musím také něco nabídnout a odevzdat na oplátku. A to je další objektivní fakt, který zcela ignorují jak "sluníčkáři", tak i pan Soroš a hlavně sami "ubozí uprchlíci". Můžeme samozřejmě do jisté míry diskutovat i nad tím, kolik z nich pouze nemá zkrátka (momentálně ?) co nabídnout, nebo kolik z nich vůbec nechce. Kolik z nich si sem jen jede pro "peníze od Alláha" a jejich představa o "protislužbě" je především v podobě obracení na "pravou víru", po dobrém nebo po zlém.

Proto by se vše mělo organizovat podobně, jako když se kdysi utíkalo od nás na Západ. Spousta lidí od nás utekla na západ z touhy po svobodě, z ideologických důvodů. Jiní jen s představou, že tam jsou všichni bohatí, šťastní, mají krásné byty, domy, auta a vůbec je tam vše strašně fajn. Ale takoví svou představu museli rychle zkorigovat. Bohatí a šťastní byli jen ti, co se o to své štěstí a bohatství nějak přičinili. Ti co tam přišli s nataženou rukou, otevřenou hubou a čekali na přílet pečených holubů, záhy zjistili že ani v tom západním Německu to tak nefunguje. A v Americe už vůbec ne. Ano, sice do ní po celé dvacáté století mířila spousta uprchlíků před chudobou a později komunismem i z našich zemí, ale samozřejmě s rizikem že když se "neuchytí", klidně taky v té Americe můžou chcípnout hlady a nikoho to nebude zajímat. A běda, když by se ještě navrch pokusili šířit komunistickou ideologii :-)

A tak to dělejme podobně. Ano, můžeme dát uprchlíkům šanci. Ale ne tak, že je budeme donekonečna živit, šatit, litovat, sami se přizpůsobovat jejich představám a tolerovat veškeré jejich zvyky, často neslučitelné s evropskou kulturou. To můžeme tak maximálně první půlrok. Aby se trochu rozkoukali, zjistili jak to zde vlastně funguje a zda je tohle právě ta společnost, kde by chtěli v budoucnu žít. Pokud se rozhodnou že ano, dále se už musí začít snažit sami, až k úplnému osamostatnění a zapojení do společnosti. A stát by měl vytvořit podmínky pro takový proces, stejně jako organizace, které se sem snaží ty uprchlíky dostat, by měly nést svůj díl zodpovědnosti nejen za dovoz, ale i jejich integraci do společnosti. A ručit za to, že s nimi nebudou problémy. Myslím, že v takovém případě by ti uprchlíci našli práci a vlastní bydlení zatraceně rychle.... A pokud ne, nezbyde než je vrátit zpátky. Třeba i na náklady těch "humanitárních organizací", které je sem dopravily. Aby potom podobně jako někteří co od nás kdysi utekli na západ a po půlroce se pokorně vrátili zpět, ostatním poreferovali že Evropa je sice bohatá, ale pečení holubi samovolně létající do otevřené huby se jaxi nekonali.

A pokud dá někdo z vlastního rozhodnutí peníze jako dar na podobný projekt, ať si je klidně i odečte z daní. Proti tomu nic nemám. Já zase například bych klidně dal třeba stokorunu nebo dvě měsíčně na pomoc nějaké organizaci, která bude na dobrovolnické bázi zajišťovat dnes totálně nefunkční ostrahu naší hranice. To je zase moje volba, kterou nikdo nemá právo kritizovat.

Takže jak je to s tím dobrem a dobrem? Ten, kdo chce sahat do mé kapsy a tahat z ní moje peníze proti mé vůli na projekty o které nestojím, rozhodně není žádný dobrodinec, ale docela obyčejný zloděj. A to je pro mě objektivní prokazatelný fakt, základní rozlišovací prvek mezi dobrem a "dobrem".

Výstava "Historická rádia"

11. července 2018 v 20:35 |  Rádio
V Městském muzeu v Lomnici nad Popelkou je do 22. července výstava historických rádií a dalších přístrojů, pořádaná k 95. výročí vzniku rozhlasu u nás. Podrobnosti v odkazu:

http://www.muzeumlomnice.cz/2018/05/vystava-historicke-techniky/

Tuto příležitost jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Základem výstavy jsou především prvorepublikové rozhlasové příjímače, téměř první co mě zaujalo byly krystalky:


To je prostě klasika. V menším zastoupení jsou i poválečné výrobky Tesly, ze kterých už se také dnes stávají historicky cenné kousky. Kromě "spotřební" elektroniky ale je k vidění i mnoho zajímavostí, vedle bateriového "Rekreanta" stojí přestavěný vysílač RSI. Původně letecký vysílač, v šedesátých letech vyřazovaný z výzbroje. Poté je armáda předávala Svazarmu a RSIčka se upravovaly na telegrafní vysílač pro 160m amatérské pásmo pro začínající OL radioamatéry.


Podrobný popis přestavby byl svého času v Amatérském rádiu, ale v reálu jsem tento vysílač viděl poprvé. Docela mě překvapilo, jak je ve skutečnosti malý, představoval jsem si ho podstatně větší. Hned vedle stála rámová anténa:


Další zajímavostí byl reproduktor s elektromagnetickým systémem a "plošnou" membránou:


O jeho zvukové kvalitě si nedělám žádné iluze, ale stejně bych ho někdy rád slyšel hrát:


A ještě ukázka rádia ze samých počátků rozhlasu, ke ketrým se podobné "ampliony" připojovaly:


Zajímavé byly i vojenské přístroje z dob druhé svěẗové války. Tajným snem mnoha sběratelů i zájemců o audiony je přijímač Torn Eb, přímozesilující přijímač s audionovým zpětnovazebním detektorem a dvěma předzesilovacími stupni:


Z německé vojenské techniky je k vidění například i letecká radiová souprava:


K vidění je toho samozřejmě mnohem víc. Kromě mnoha rádií z období první republiky i některá novější z produkce Tesly, jako například některé Talismany a další varianty "Rytmusové" řady. Dále historické magnetofony, nebo třeba i vojenské polní telefony:


Sice to není ta pravá "bezdrátová" technika, ale je to určitě zajímavé a příležitostí vidět něco podobného není mnoho.


Až dodatečně jsem si uvědomil, že jsem nepořídil žádný celkový obrázek výstavy. Ale nakonec, podívejte se tam sami, výstava trvá ještě více jak týden, po další dva víkendy ještě máte možnost :-)

Kam dál